Dům Rietvelda a Schröderové v Utrechtu, Nizozemí

Truus Schröderová byla pohledná mladá žena jednoho z utrechtských advokátů. S manželem, třemi dětmi, chůvou a psem vedla usedlou měšťanskou domácnost, ale s usedlým životem svázaným množstvím neměnných pravidel nebyla příliš spokojená. Když pak ještě v mladém věku ovdověla, rozhodla se vše od základu změnit.

Začala tím, že si na tehdejším okraji Utrechtu nechala postavit dům, který se stal obrazem jejích představ o střídmém a světlém životě. Truus Schröderová s Gerritem Rietveldem navrhla a v roce 1924 postavila dům, který od počátku vzbuzoval buď nezměrný obdiv nebo zatracení. V každém případě ti dva společně navrhli a postavili dům, který se prakticky v den svého dokončení zapsal nesmazatelně do dějin architektury.

Dům podle Mondriana

Celý dům jakoby prostoupila racionalita, jednoduchost a účelnost. Rietveld navrhl prostor, jemuž vládnou barvy a přímé linie. Truus Schröderová věřila, že prostředí ovlivňuje lidi i proti jejich vůli, a tak se rozhodla opustit pohodlný dům, ve kterém s manželem původně žila, a přestěhovala se do nového. V jejím domě nebyl jediný kus nábytku, který by byl zakoupen v obchodě. Vše bylo vyrobeno podle návrhů, které sama vypracovala.

Otevřený neohraničený prostor Truus Schröderové vyhovoval, ale pokud obyvatelé jejího domu přece jen zatoužili po soukromí, byla tu řada posuvných stěn a příček, které umožňovaly zcela svobodně měnit uspořádání interiéru. Gerrit Rietveld byl původně umělecký truhlář, který se vyučil v dílně svého otce. V roce 1917 navrhl a vyrobil červenomodré křeslo, které se stalo jednou z ikon hnutí De Stijl, sdružující avantgardní nizozemské umělce. 

Jejich přáním bylo "individualitu" nahradit "univerzalitou", jak sami prohlašovali. Ve výtvarném umění představovaly vrchol úvah této skupiny například obrazy Pieta Mondriana. V jeho dílech byl pravoúhlý řád, barvy byly redukovány na přímé černé linie, červenou, modrou a žlutou.  

125 metrů čtverečných nového domu Truus Schröderové plně korespondovalo s těmito ideami a je to jedna z mála staveb, kde jsou důsledně dodrženy. Výchozím tvarem je kvádr, jehož plochy jsou "rozloženy" horizontálně vyčnívajícími deskami a vertikálně tabulemi oken, parapetů a podpor. Všude tu vládne pravý úhel. Ten povýšil Mondriane až na dogma a Rietveld při návrhu stavby pravý úhel rovněž zcela respektoval. Například okna otáčející se směrem ven lze otevřít jen do jediné pozice, totiž přesně v devadesátistupňovém úhlu k fasádě. Rovněž barvy použité pro nátěry jsou plně v duchu hnutí De Stijl. Všechny lineární prvky jsou červené, modré nebo žluté, plochy bílé nebo šedé. Rietveld ale sám varoval před tím, aby jakékoli jeho řešení bylo považováno za konečné. Když v blízkosti pozemku, kde slavná budova stojí, byla postavena dálnice, považoval to za znehodnocení svého díla a navrhoval dokonce dům zbořit. Paní Schröderová ale na svém domě velmi lpěla a žila v něm až do své smrti v roce 1985.

Více fotografií

Info:

Slavný dům postavil Gerrit Thomas Rietveld pro paní Schröderovou v roce 1924 a téměř okamžitě se stal jakýmsi manifestem ideálů skupiny umělců a architektů "De Stijl". Dům je považován za jeden ze symbolů architektury. Na Seznam světového dědictví UNESCO byl zapsán v roce 2000.  Dnes je dům Rietvelda a Schröderové součástí městského muzea v Utrechtu a lze ho s průvodcem navštívit. Dům je ale malý a obdivovatelů mnoho, a tak je třeba si prohlídku dopředu rezervovat. V sezóně bývá plno i několik měsíců dopředu.

Lumír Pecold