Na Nový Zéland letíme 8. ledna malajskými aeroliniemi – jako šestice turistů s českým vedoucím – z vídeňského letiště Schwechat. Mezpřistání po 12 hodinách letu je v Malajsii (letiště Kuala Lumpur je asi 100 km od hlavního města; v městečku Serembeni následuje 10hodinová pauza). Přistání v Aucklandu, největším městě Severního ostrova N.Z., přichází po dalších 12 hodinách letu.
Cestou bylo možno pozorovat velké australské pouště (s mnoha suchými koryty příležitostných toků). V Aucklandu se musíme podrobit několikahodinové kontrole (mikroskopická analýza stěrů ze stanů a pohorek).
Naši šestici potkává další zdržení: náš vedoucí je hned po příletu
zatčen novozélandskou policií; nám může po krátkém hovoru mobilem poslat
jen několik oxeroxovaných mapových listů. Druhý den se vrací zpět do ČR.
Důvod: neměl předem vyřízenou a úřady N.Z. schválenou pracovní příležitost
(tj. vedení či průvodcování naší malé skupiny).
Na letišti v Aucklandu také přebíráme náš dopravní prostředek - Ford
Transit. Tím jsme pak najezdili po obou ostrovech přes 7500 kilometrů. Ještě
před půlnocí se dostáváme - po nutném nákupu potravin na nejbližší 3
dny - do obce Puhoi (severně od Aucklandu), kterou v roce 1863 zakládala
skupina asi 200 Čechů z Plzeňska.
Mezi prvními zastávkami na Severním ostrově je Matakohe - Kauri Museum.
Kauri je maorský název damaroně jižní (Agathis australis), jejíž porosty
kdysi pokrývaly převážnou část Severního ostrova; zejména mezi lety 1870
a 1910 jich však byla většina vytěžena; dřevo bylo použito na výrobu
stavení, nábytku, sochařských výtvorů, nádobí atd. Vedle dřeva kauri se
od počátku 19. století těžil a zpracovával také kaurikopál, tj. pryskyřice,
kterou damaroně (zejména po úmyslném poranění kořenů či kořenových
náběhů) vylučují. Hrudky kaurikopálu se zpracovávají podobně jako v
Polsku jantar při výrobě náhrdelníků, přívěsků a dalších ozdobných
předmětů.
V Throuson Forest máme možnost obdivovat zbytky porostů kauri v terénu včetně
nejznámější damaroně - Tane Mahuta (God of the Forest, bůh lesa) o celkové
výšce 51,5 metrů, obvodu kmene 13,8 metru a objemu kmene 244,5 metrů
krychlových.
Po přejezdu trajektem z obce Rawene do Kohukohu pokračujeme k nejsevernějšímu
bodu Northlandu, jímž je Cape Reinga, s mnoha rozsáhlými písečnými přesypy.
Od prvního dne obdivujeme červeně kvetoucí "novozélandské vánoční
stromy" - pohutukawa (Metrosideros excelsa), desítky hektarů kvetoucí
manuky (Tea Tree, Leptospermum scoparium), všude hojné porosty "pampové
trávy" - Cortaderia jubata (toe-toe), množství bíle a modrofialově
kvetoucí liliové rostliny Agapanthus australis (pocházející z Jižní
Afriky) a další liliové rostliny: dokvétajícího, 3 až 5 metrů vysokého
lenovníku Phormium tenax. Naší pozornosti neunikají ani skupiny či porosty
stromových kapradin (dorůstajících výšky 6-20 m) z rodů Dicksonia a, ale
i další druhy dřevin, jichž je na Novém Zélandu přes 240 druhů.
Cestou zpět navštěvujeme městečko Kerikeri s nejstarší kamennou
budovou na Novém Zélandu - Stone Store, z roku 1821, která byla součástí
druhé evropské misijní stanice na Novém Zélandu. Na opačném břehu řeky
Kerikeri leží rekonstruovaná maorská obec Rewa's Village, jejíž stavení
byla vyrobena z místních rostlinných materiálů.
15. ledna přijíždíme do historického místa Waitangi, kde byla 6. února
1840 podepsána smlouva mezi zástupci britské vlády a 50 maorskými náčelníky;
jde vlastně o zakládací listinu Nového Zélandu. Projíždíme nejsevernější
město Nového Zélandu - Whangarei a navštěvujeme Kiwi House, kde můžeme v
šeru pozorovat nelétajícího ptáka kiwiho jižního (Apteryx australis).
Přes Auckland a Thames cestujeme na poloostrov Coromandel a k večeru se
dostáváme na Hot Water Beach, kde máme možnost (16. ledna, kdy v ČR většinou
mrzne) koupat se večer v horkých pramenech v písku. Další den docházíme
za odlivu po pláži, vedle porostů stromových kapradin a introdukované
severoamerické borovice paprsčité (Pinus radiata)- na Novém Zélandu hojně
vysazované - do Katedrálové jeskyně (Cathedral Cove) s 30 metrovým vstupem
a obdivujeme pískovcové skály v okolním moři.
Všechny díly:
Novozélandská
cesta 1
Novozélandská cesta 2
Novozélandská cesta 3
Novozélandská cesta 4
Jiří Lazebníček Zeměpisné sdružení |