Kdyby se vás někdo zeptal, kde žijí nejbohatší lidé na světě, řekli byste: "No přece v USA!, nebo snad v zemích ropných pramenů v Saudské Arábii, v Emirátech či ve Švýcarsku?"... Ani náhodou! Jsou to (nebo aspoň donedávna byli) obyvatelé malého ostrůvku v Mikronésii, v její jihovýchodní části - 41 km na jih od rovníku. Ostrůvek se jmenuje Republika Nauru a má hlavní město Yaren. Atol je nejnovějším turistickým rájem Pacifiku - rovněž pro milionáře, ale tentokrát z USA, nebo Evropy.
John Fem, kapitán velrybářské lodě Hunter, se plavil z Nového Zélandu do Čínského moře a už přes 500 km neviděl kousek pevné půdy. Proto s očekáváním sledoval první racky a jiné velké ptáky, kteří se začali objevovat kolem lodi.
Nakonec se ukázal neznámý ostrov, plochý, oválný, o rozměrech asi 5x4
kilometry, hustě zalesněný. Loď ostrov jen obeplula a nepřistála, protože
se k ní přiblížilo několik kanoí s domorodci, sice beze zbraní, ale mohla
to být léčka. Objev ostrova, který přesto nazval Pleasant Island (Příjemný
ostrov), zapsal kapitán do lodního deníku. Bylo to 8. listopadu 1798.
Po roce 1830 se třicet let v oblasti proháněly jenom velrybářské lodě
a ostrov se stal vítaným zdrojem potravy a čisté vody. Pár námořníků
tam zůstalo a spojilo se s náčelníky několika rodinných klanů, kteří
mezi sebou často bojovali. V roce 1888 ostrov obsadili Němci, kteří tenkrát
měli ve správě celou Mikronésii a část Polynésie. Skončily místní
boje, Němci rozdělili ostrov na 14 okrsků podle četnosti klanů, připluli
první misionáři, aby "divochům", kterých nebylo ani 1300, přiblížili
slovo Boží. Páter Kayser založil v r. 1903 Katolickou misii, která tam
pracuje dodnes.
V roce 1898 poslal jeden kupec své firmě do Austrálie kus pěkného místního
kamene (korálu), zda by se nedal využít pro dětské pomníčky na hřbitovy.
Kámen se tam 4 roky povaloval, sloužil dokonce jako práh ke dveřím, než si
jej povšimnul zaměstnanec oné firmy a dal udělat chemický rozbor. Byl to
80-ti procentní čistý fosfát a tento objev založil dnešní bohatství
ostrova.
Kámen je dnes uložen v hlavním muzeu v novozélandském Aucklandu. Po
takovém hnojivu žíznila pole Austrálie i Evropy. Angloněmecká společnost
Pacific Phosphate Company (PPC) odeslala první loď s fosfáty do Austrálie,
ale ta u pobřeží ztroskotala. Později však následovaly stovky dalších
lodí pro různé země.
Vypukla 1. světová válka a Británie s Austrálií ostrov anektovaly.
Japonci tam také rychle vyslali svoji válečnou loď, ale ta odplula s nepořízenou.
Do správy svěřeneckého území byl přibrán ještě Nový Zéland. V roce
1922 si obyvatelé zřídili vlastní "Kooperativní společnost" a
vyváželi také sami. O deset let později bylo místních obyvatel již 1500 a
to podle nich znamenalo, že už nejsou jen shlukem rodin, ale národem. Tento
den, zvaný jako Angum Day, se dodnes slaví jako státní svátek. Předtím
lidi decimovaly různé epidemie, jako úplavice, obrna, pneumonie a jiné.
V průběhu 2. světové války Japonci deportovali 1200 obyvatelů Nauru na
ostrov Truck na nucené práce při stavbě vojenských objektů. Po válce se z
nich vrátilo jen 737. Posádka 500 Japonců na Nauru vydržela do konce posledních
bojů. Poté asi 50 malomocných Japonců bylo naloženo na loď, vyvezeno na širé
moře a posláno ke dnu.
Vlajka Nauru
Po válce chtěla dát Austrálie ostrovanům občanství a vystěhovat je,
aby se zde dalo těžit bez překážek. Jenže ti se nedali, stále žádali
samostatnost a v roce 1967 vykoupili těžební společnost za 20 miliónů
australských dolarů a začali tak hospodařit sami. 31. ledna 1968 nakonec
byli uznáni jako první stát v Mikronésii samostatnou republikou - nejmenší
na světě! Do OSN byli přijati v roce 1999 jako 188. členský stát. Nauru je
dnes parlamentní republikou v rámci Commonwealthu. Vládu vykonává rada se 4
ministry, která řídí to hlavní - těžbu a prodej fosfátů, dále leteckou
společnost Air Nauru a flotilu pěti lodí. Parlament s 18 zástupci řídí
ostatní záležitosti. Všichni jsou voleni na 3 roky. Nejsou tu žádné
politické strany. Ostrov je rozdělen na 14 okrsků podle původního německého
vzoru, takže odpadli šéfové klanů.
Příbuzné články:
Jak jsem se dostal
na ostrov - Nauru (2)
Turistický "ruch" - Nauru (3)
Nauru žilo z fosfátů (4)
Pláže ve stínu kokosových palem - Nauru (5)
Miroslav Šnejdar Zeměpisné sdružení |