Nauru aneb milionáři z Mikronézie (1)

Kdyby se vás někdo zeptal, kde žijí nejbohatší lidé na světě, řekli byste: "No přece v USA!, nebo snad v zemích ropných pramenů v Saudské Arábii, v Emirátech či ve Švýcarsku?"... Ani náhodou! Jsou to (nebo aspoň donedávna byli) obyvatelé malého ostrůvku v Mikronésii, v její jihovýchodní části - 41 km na jih od rovníku. Ostrůvek se jmenuje Republika Nauru a má hlavní město Yaren. Atol je nejnovějším turistickým rájem Pacifiku - rovněž pro milionáře, ale tentokrát z USA, nebo Evropy.

John Fem, kapitán velrybářské lodě Hunter, se plavil z Nového Zélandu do Čínského moře a už přes 500 km neviděl kousek pevné půdy. Proto s očekáváním sledoval první racky a jiné velké ptáky, kteří se začali objevovat kolem lodi. Nakonec se ukázal neznámý ostrov, plochý, oválný, o rozměrech asi 5x4 kilometry, hustě zalesněný. Loď ostrov jen obeplula a nepřistála, protože se k ní přiblížilo několik kanoí s domorodci, sice beze zbraní, ale mohla to být léčka. Objev ostrova, který přesto nazval Pleasant Island (Příjemný ostrov), zapsal kapitán do lodního deníku. Bylo to 8. listopadu 1798.

Po roce 1830 se třicet let v oblasti proháněly jenom velrybářské lodě a ostrov se stal vítaným zdrojem potravy a čisté vody. Pár námořníků tam zůstalo a spojilo se s náčelníky několika rodinných klanů, kteří mezi sebou často bojovali. V roce 1888 ostrov obsadili Němci, kteří tenkrát měli ve správě celou Mikronésii a část Polynésie. Skončily místní boje, Němci rozdělili ostrov na 14 okrsků podle četnosti klanů, připluli první misionáři, aby "divochům", kterých nebylo ani 1300, přiblížili slovo Boží. Páter Kayser založil v r. 1903 Katolickou misii, která tam pracuje dodnes.

V roce 1898 poslal jeden kupec své firmě do Austrálie kus pěkného místního kamene (korálu), zda by se nedal využít pro dětské pomníčky na hřbitovy. Kámen se tam 4 roky povaloval, sloužil dokonce jako práh ke dveřím, než si jej povšimnul zaměstnanec oné firmy a dal udělat chemický rozbor. Byl to 80-ti procentní čistý fosfát a tento objev založil dnešní bohatství ostrova.

Kámen je dnes uložen v hlavním muzeu v novozélandském Aucklandu. Po takovém hnojivu žíznila pole Austrálie i Evropy. Angloněmecká společnost Pacific Phosphate Company (PPC) odeslala první loď s fosfáty do Austrálie, ale ta u pobřeží ztroskotala. Později však následovaly stovky dalších lodí pro různé země.

Vypukla 1. světová válka a Británie s Austrálií ostrov anektovaly. Japonci tam také rychle vyslali svoji válečnou loď, ale ta odplula s nepořízenou. Do správy svěřeneckého území byl přibrán ještě Nový Zéland. V roce 1922 si obyvatelé zřídili vlastní "Kooperativní společnost" a vyváželi také sami. O deset let později bylo místních obyvatel již 1500 a to podle nich znamenalo, že už nejsou jen shlukem rodin, ale národem. Tento den, zvaný jako Angum Day, se dodnes slaví jako státní svátek. Předtím lidi decimovaly různé epidemie, jako úplavice, obrna, pneumonie a jiné.

V průběhu 2. světové války Japonci deportovali 1200 obyvatelů Nauru na ostrov Truck na nucené práce při stavbě vojenských objektů. Po válce se z nich vrátilo jen 737. Posádka 500 Japonců na Nauru vydržela do konce posledních bojů. Poté asi 50 malomocných Japonců bylo naloženo na loď, vyvezeno na širé moře a posláno ke dnu.

Vlajka Nauru

Po válce chtěla dát Austrálie ostrovanům občanství a vystěhovat je, aby se zde dalo těžit bez překážek. Jenže ti se nedali, stále žádali samostatnost a v roce 1967 vykoupili těžební společnost za 20 miliónů australských dolarů a začali tak hospodařit sami. 31. ledna 1968 nakonec byli uznáni jako první stát v Mikronésii samostatnou republikou - nejmenší na světě! Do OSN byli přijati v roce 1999 jako 188. členský stát. Nauru je dnes parlamentní republikou v rámci Commonwealthu. Vládu vykonává rada se 4 ministry, která řídí to hlavní - těžbu a prodej fosfátů, dále leteckou společnost Air Nauru a flotilu pěti lodí. Parlament s 18 zástupci řídí ostatní záležitosti. Všichni jsou voleni na 3 roky. Nejsou tu žádné politické strany. Ostrov je rozdělen na 14 okrsků podle původního německého vzoru, takže odpadli šéfové klanů.

Příbuzné články:

Jak jsem se dostal na ostrov - Nauru (2)

Turistický "ruch" - Nauru (3)

Nauru žilo z fosfátů (4)

Pláže ve stínu kokosových palem - Nauru (5)

Miroslav Šnejdar
Zeměpisné sdružení