Jak jsem se dostal na ostrov - Nauru (2)

Už český cestovatel Stingl si stěžoval, že ostrov vůbec neviděl, protože ostrované prý tehdy neměli zájem o turisty a taky pro ně nestavěli hotely. Přitom ale letenky Air Nauru byly v celé oblasti o třetinu levnější a dalo se letět aspoň do 8 destinací.

Sekretářka na konzulátu v Melbourne se při dotazu na vízum podezřele dlouho dívala na můj pas a když jsem se nedal odbýt, řekla, že by museli napsat na ostrov a odpověď by mohla přijít do dvou měsíců. Aspoň jsem chtěl vědět, kdy a přes co tam létají. Tak mě poslala o poschodí výše a v kanceláři Air Nauru jsem obdržel letové řády, prospekty, a bez jakýchkoliv dotazů na pas jsem dostal i letenku do Kiribati s tranzitem přes Nauru - se čtyřdenním čekáním na letadlo přímo na ostrově. Ještě se omluvila, že některé linky museli zrušit, protože jejich piloti stávkují, a tak si sehnali náhradní piloty někde z Jugoslávie. Do odletu z letiště na ostrově Fidži jsem podle plánu ještě navštívil Samou a Tahiti a v určenou dobu pak odlétal na sever do Nauru.

Nevypadalo to na letadlo milionářů. Svačina byla běžná, žádné pití (mimo vody), v letadle jen pár lidí. Vedle mě sedí mladík, který letí taky na Kiribati a před nedávnem tu pracoval. Tak se bavíme o poměrech. Na ostrově se lidem vedlo dobře, vykládal. Ročně prý vyvezli přes 2 milióny tun fosfátů po asi 60 australských dolarech za tunu. Majitelé pozemků dostanou ihned asi 3,50 dolarů za každou tunu a zbytek je rozdělen na tři díly mezi hlavní vládu, Místní radu a zahraniční investice. Například v australském Melbourne postavili 52 poschoďový mrakodrap pro 4000 úředníků různých společností, kterému se říká Bird shit house, což slušně řečeno znamená dům z trusu ptáků. V Guamu mají také modrý mrakodrap Nauru House, rovněž se investuje do cizích letišť a závodů na hnojiva v Indii či Filipínách. Vláda předpokládala, že se těžba vyčerpá nebo podstatně sníží kolem roku 2005, a tak mají nejen tyto investice, ale i do turistické infrastruktury, přinášet do budoucna jistý zisk.

Na letišti jsem čekal problémy, ale šel jsem za mladíkem, jehož barva cestovního pasu byla skoro stejně zelená, a když řekl "Tranzit Kiribati", tak jsem to opakoval. Dostal jsem razítko a byl venku před budovou!

Příbuzné články:
Nauru aneb milionáři z Mikronésie (1) 

Turistický "ruch" - Nauru (3)

Nauru žilo z fosfátů (4)

Pláže ve stínu kokosových palem - Nauru (5)

Miroslav Šnejdar
Zeměpisné sdružení