Stojím na okraji mola a snažím se dohlédnout dna. Marně! Kolemjdoucí technik říká, že to je nejhlubší přístav na světě, protože hrana korálové stěny tu přímo klesá až do hloubky 518 metrů!
Zbylý čas věnuji obhlídce okolí hotelu a hledám nějaké vhodné místo
ke koupání. Menší pláž je v mělkém zálivu Anibare Bay - sem jezdí
turisté. Z lesa kokosových palem se přes bílý písek pláže dostanete do
krásné smaragdové vody oceánu, ale na několika místech se dá přímo
sestoupit i mezi korály. V hradbě korálů je i třímetrová průrva, do které
moře vždy natlačí množství vody a pak ji velkou silou vysává. Je tu rovněž
tabule s výstrahou "Pozor! Nebezpečí smrti!" a před průrvou pro
každý případ natáhli provaz. Žádný plavec by ale mocné sání moře nepřekonal.
V hotelu jsem pak zažil nepříjemnou věc: někdo mi ukradl 600 USD v
cestovních šecích. Mívám sice platební kartu, ale na malých ostrůvcích
většinou nejsou automaty, takže vozím sebou různě poschovávané šeky. Na
koupání jsem si jich vzal jen část a ze zbytku, důmyslně ukrytého, mi
jich zmizela polovina, snad abych na to nepřišel! Hned jsem volal ředitele
hotelu, ten mi jako kompenzaci nabídl stravu do odletu zdarma. Protože byl večer,
přišla policie až druhý den ráno a já musel sepsat na služebně protokol.
Zjistilo se, že uklízečka vždy při úklidu otevře na chodbě všechny
pokoje a ty jsou přístupné komukoliv.
Ještě poznámku: když jsem byl počtvrté na Novém Zélandu, hledal jsem
Nauru House. Zjistil jsem, že ho společnost musela prodat hluboko pod cenou,
protože byl celý z betonu a zastaralý. Kolem vyrostlo mnoho moderních paláců
ze skla a hliníku s vybavenou vnitřní technikou. Také konzulát se přesunul
do menšího domu u parku Treasury Gardens. Těžba fosfátu byla velmi omezena
a má skončit v roce 2010, dělníci ostrov museli většinou opustit. Zahraniční
investice nepřinášejí vzhledem k devalvaci dolaru a nízké úrokové sazbě
očekávaný zisk. Aby ostrov získal nové zdroje peněz, vzniklo zde mnoho
bank, takže v počtu bank na jednoho obyvatele je Nauru na druhém místě na
světě za Kajmanskými ostrovy. V posledních létech se ale ostrov stal rájem
mezinárodního obchodu s jiným bílým práškem než s fosfáty - s drogami a
také prádelnou špinavých peněz různých mafií. Podle ruské Centrální
banky přešlo do Nauru z Ruska 80 miliard US dolarů.
Čtvrtý den jsem letěl na ostrovy Kiribati, kde jsem ještě naposledy zamával
jugoslávskému pilotovi o odtud pokračoval dál na jiné mikronéské ostrůvky,
vstříc dalším hezkým i špatným zážitkům. Tak jak to přináší život
cestovatelský...
Příbuzné články:
Nauru aneb milionáři
z Mikronésie (1)
Jak jsem se dostal
na ostrov - Nauru (2)
Turistický "ruch" - Nauru (3)
Nauru žilo z fosfátů (4)
Miroslav Šnejdar Zeměpisné sdružení |