Kanárské ostrovy - La Gomera, Španělsko - 2. vybrané lokality a místní zajímavosti.

San Sebastián de la Gomera je hlavním městem ostrova a také nejvýznamnějším přístavem. Leží na východním pobřeží a má spojení s ostrovy Tenerifa a El Hierro.

Město navštívil Kryštof Kolumbus poprvé počátkem září 1492 při cestě do Západní Indie (dnešního Karibiku) a dnešní La Gomeru tehdy pojmenoval "Kolumbův ostrov". Doplnil zde své zásoby pitné vody ze studny v přístavu v budově staré celnice. Ta zde stojí dodnes. Kolumbus vedl odtud své první tři cesty. Hlavním důvodem nebyla ani kvalita vody a dostatek vhodných potravin, ani krásy zdejší přírody, ale přátelství ke sličné a bohaté dceři tehdejšího guvernéra ostrova Beatríz de Bobadilla. Poté, co se mu "přítelkyně" vdala, již Kolumbus neměl důvod při své čtvrté a současně poslední cestě přes Atlantický oceán zde zakotvit a tak La Gomeru záměrně obeplul. Ve městě je stále kostel, kde se před svými cestami do Západní Indie janovský mořeplavec modlil.

Ve městě se nachází tzv. Casa Colón, Kolumbův dům (má číslo 56). Jedná se však o repliku ze 17. století, původní dům byl zbourán a na jeho místě postaven nový. Dnes je využíván jako muzeum hispánsko-jihoamerického umění. Zajímavá i historicky cenná je budova Staré celnice s již výše zmíněnou studnou. Dnes je zde informační kancelář pro turisty. Vedle přístavu se nachází malá spíše oblázková než písečná pláž, jedna z mála na La Gomeře.

Ze San Sebastiánu de la Gomera vedou všechny turisticky zajímavé cesty do středu ostrova. Okolí města je suché a málo úrodné. Typickými rostlinami jsou sukulenty Cardón a Tabaiba. Cardón má podobu úzkých komínků a je velmi podobný kaktusům, Tabaiba je keřík s tučnými větvičkami a pochází ze stejného rodu jako i u nás známá dracena. Obě rostliny jsou jedovaté a jejich latexové mléko používali původní obyvatelé jako jed k usmrcování ryb při lovu. Kolem města se nacházejí typická terasovitá políčka, velmi podobná asijským rýžovým polím. Zde se na nich v minulosti pěstovala zejména rajská jablíčka, brambory a obilí. Od počátku padesátých let 20. století začal na sousední Tenerifě rozkvétat "turistický průmysl" a tak začali chudí Gomeřané odcházet tam nebo emigrovali do španělsky mluvících zemí Latinské Ameriky. Cílem byly Kuba, Venezuela nebo Argentina, v té době bohaté země. Bohužel snahy o socialistické způsoby řízení a vládní levicová politika hospodářství těchto zemí zdecimovaly a obyvatele přivedly k úpadku. I proto v posledním desetiletí dochází k postupnému navracení potomků tehdejších emigrantů zpět na Kanárské ostrovy.

Typické pro La Gomeru je značné množství palem. Roste jich nejvíce ze všech Kanárských ostrovů (zde více jak 100 000 kusů). Převažují dva druhy. Asi polovinu tvoří tzv. Kanárské palmy. Z nich se vyrábí palmový med. Druhou polovinu tvoří palmy datlové, které byly dovezeny z blízké Afriky. 

Palmový med je specialitou La Gomery. Jak se med získává? Uřežou se nejmladší vrchní listy palmy. Z "ran" pak vytéká v noci šťáva. Za noc vyteče z jedné palmy 12-16 litrů tekutiny. Získaná šťáva se uvaří, z 5 litrů se získá asi litr medu. Ten se pak používá na výrobu cukrovinek, míchá se s nápoji, vyrábí se z něj sirup proti kašli. Zraněné palmy mají schopnost regenerace, listy znovu dorostou. Z listů palem se vyrábějí koše na víno, na chléb, na ovoce a také se využívají na výrobu ozdobných předmětů a suvenýrů pro turisty. 

Laguna Grande je vlastně zalesněný kráter starého vulkánu. Nachází se uprostřed ostrova poblíž nejvyššího vrcholku ostrova Garajonay měřícího 1487 m n. m. V současnosti je laguna upravena a využívána jako fitcentrum a pikniková zóna. Podle pověstí se zde v noci za úplňku scházejí čarodějnice, sedí na kamenech na prostranství, ne nepodobnému "malému Stonehenge" a největší z kamenů uprostřed je připravený pro případný příchod samotného ďábla. Zajímavostí je, že zde poblíž tohoto útvaru neroste žádná vegetace. Prý proto, že zde čarodějky plivají jedovaté sliny. Ale to je pouze legenda. Vy se nemáte čeho obávat, ve dne je zde klid, jen si zde děti hrají v několika provazových prolézačkách a pokud zde něco žije, pak jsou to králíci. A ti přes zimu, která zde je téměř nepozorovatelná při stále příjemném klimatu, spí. V lese rostou nevonící až 12 metrů vysoké vřesovce (Erika) s plody podobnými ostružinám (v zimě kvetou bílými kvítky). Parku dominuje hustý mlžný prales.

Parque Nacional de Garajonay byl vyhlášen v roce 1981 jako jedinečný svého druhu pro výskyt endemických rostlinných a živočišných druhů. Park se nachází v nadmořské výšce od 800 do 1 400 metrů nad mořem. Má rozlohu 4 000 hektarů, tj. více než 10 % plochy ostrova. Od roku 1986 je zapsán pro svojí výjimečnost v Seznamu světového dědictví lidstva UNESCO. Scenérii subtropického pralesa umocňuje celoroční mlha. Ta je hlavním činitelem unikátního ekosystému (450 druhů rostlin) a pro stromy je zdrojem vody. V parku dominují bory, rokliny, hory, skály a útesy. Základním porostem je vavřínový les - Laurisilva (lauri znamená vavřín a silva divoký). Jedná se o porost, kterým bylo před milióny let zalesněno téměř celé středomoří. Po době ledové na většině míst tato vegetace zanikla, na Kanárských ostrovech se zachovala. Z dalších zajímavých rostlinných druhů je zde rozšířeno např. viňatico, jehož listy se živí myši a hlodavci, spodní vrstvu pralesa tvoří nízké keře a řada druhů kapradin. Ty zadržují vlhkost. Ze zvířat dominují ještěrky (dnes několik druhů chrání speciální komise UNESCO), žije zde na 70 druhů ptáků, asi 3 000 druhů hmyzu.

Základním porostem je vavřínový les - Laurisilva

Vallehermoso (krásné údolí) je vyhlídka v severní části ostrova La Gomera. Místo bývalo důležitým obchodním centrem, význam ztratilo teprve rozvojem hlavního města San Sebastián de la Gomera. Významnou stavbou je přehrada se 650 000 m3 vody. Tou se zásobuje celý severovýchod ostrova. Při dobré viditelnosti je vidět 60 kilometrů vzdálený ostrov La Palma.

Agula je městečko s asi tisícem obyvatel východně od Vallehermosa na severním pobřeží ostrova. Charakteristický je malý kostelík v maurském slohu San Marcos z roku 1611. Typické skalní útvary se nazývají San Pedro, jinak se jim též říká "dvojčata" (Gemelos). 

Hermígua je městečko postavené na samém vrcholu hory. To zaručuje velmi pěkný výhled na celý ostrov. Údolí Hermígua je nejúrodnějším místem na La Gomeře. Pěstují se banány - asi polovina všech z produkce ostrova, ale jsou to jen asi 3 % celkové kanárské sklizně. Na Kanárských ostrovech se ročně sklízí kolem půl milionu tun banánů, z toho asi 320 000 tun na Tenerifě. V okolí Hermígua se dále pěstuje cukrová třtina, avokádo, mišpule, pomeranče, papája, vinná réva i mango. Údolí Hermígua má stálé klima s teplotami kolem 28 °C, vlhkost vzduchu se udržuje kolem 50 %. V létě občas vanou teplé vzdušné proudy z Afriky. Řada dříve prosperujících terasovitých políček je postupně opouštěna. Ve městě žije asi 2 100 obyvatel a tak toto sídlo patří mezi největší na ostrově. U města se nachází cedrový les Boskque del Cedro, přímo ve městě je Etnografické muzeum s tradičním hrnčířským uměním Gomeřanů. Vystaveny jsou také národní folkové hudební nástroje a muzeem zní ukázky z tradiční hudby z La Gomery. Kulaté náměstíčko připomíná býčí arénu, ale býčí zápasy jsou na ostrově zakázány. Areál se využívá pro tradiční kanárský bojový sport Lucha Canaria. Na Playa de Santa Catarina na severním pobřeží ostrova jsou čtyři sloupy, zbytky bývalého obchodního přístavu. Ten po vystavění silnice mezi San Sebastiánem de la Gomera se sousedním Agulem byl nakonec v roce 1958 uzavřen. Až do té doby byl jediným možným dopravním centrem zásobování severu La Gomery. Pláž u bývalého přístavu je kamenitá, jsou zde poměrně silné mořské proudy, takže pro rekreační koupání je toto místo nevhodné a také nevyužívané jako téměř celé pobřeží ostrova.

Pískací jazyk Slibo vznikl díky nepřístupnosti terénu na ostrově. V době, kdy neexistovaly silnice, telefony a další vymoženosti dnešní civilizace, se lidé museli nějak dorozumívat a tak vymysleli speciální způsob komunikace - hvízdání. To má v terénu lepší ozvěnu než mluvení, je dobře slyšet a je srozumitelnější. Hvízdáním si Gomeřané předávali zprávy mezi vesnicemi oddělenými hlubokými nepřístupnými stržemi, tak typickými pro zdejší divokou krajinu. Říká se, že ostrované dokázali "vyhvízdat" všechno od varování před bouří až po zprávy, kdo kde zemřel, komu se narodilo dítě, kdo a s kým… 

Tento neobvyklý způsob komunikace přinesli na La Gomeru už v 6. století Guančové, potomci berberských kmenů ze severní Afriky. Španělé se s tímto "místním jazykem" seznámili jako kolonizátoři v patnáctém století. A tak, než stačili díky šíření křesťanství vyvraždit všechny Guanče, se sami tento pískací jazyk naučili a užívají ho dodnes. Každý tón podle své výšky a síly odpovídá určitému písmenu nebo slabice. Osvojit si toto "umění" prý lze pouze v mladosti a trvá to asi deset let, než "pískač" jazyk dobře zvládne. Dobrý pískač se dokáže dorozumět na vzdálenost až 4 kilometry. Slibo se vyučuje jako nepovinný předmět v gomerských školách. S pískacím jazykem se určitě setkáte při obědě, který je součástí jednodenních výletů na ostrov. V příslušné restauraci Vám dokonce bude zapískáno objednané jídlo v několika jazycích - španělsky, anglicky, německy, francouzsky, podobně Vám bude za návštěvu poděkováno a i rozloučení bude "tlumočeno" do několika světových jazyků. Česky se zatím na La Gomeře nepíská, přesto bych návštěvu tohoto zajímavého místa naší planety doporučil. Pohledy na divoké přírodní scenérie jsou úchvatné a takřka nezapomenutelné. Takže Hasta la vista na La Gomeře, jednom z Kanárských ostrovů Španělska.

Související články:
Tenerife - Pico del Teide
Puerto de la Cruz - Tenerife
Kanárské ostrovy - La Gomera 1
Kanárské ostrovy - La Gomera 2
Loro Parque v Puerto de la Cruz - Tenerife

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení