Florencie

Když se třicetiletá Tina, učitelka z amerického Středozápadu, vydala na cesty prostřednictvím cestovní kanceláře, měla na návštěvu Evropy vyhrazeno sedm dní. Čtvrtého dne ráno přijela celá skupina turistů do Florencie a vydala se za prohlídkou pamětihodností. Z paláce Uffizi k Ponte Vecchio, z paláce Pitti do Dómu, a to všechno bez přestávky. V okamžiku, kdy Tina vstoupila večer do hotelové haly a spatřila tu zase jen historické starožitnosti, začala hystericky křičet. Když ji dopravili do nemocnice, nevěděla ani kde je, ani v jakém století. Lékaři z nemocnice Santa Maria Nuova konstatovali typický příklad onemocnění, které si pojmenovali jako Stendhalův syndrom.

Tento francouzský spisovatel již více než před 160 léty uvedl, jak ho Florencie, a zejména návštěva kostela Santa Croce, kde jsou pohřbeni Michelangelo, Machiaveli a Galileo Galilei, vyvedla z rovnováhy.

"Když jsem vycházel z kostela Santa Croce, šíleně mi bušilo srdce. Byl jsem krajně vyčerpán a měl jsem strach, že omdlím", napsal ve svých vzpomínkách z cest.

Lékaři z nemocnice Santa Maria Nuova se domnívají, že Florencie nabízí turistům takovou koncentraci umění a historie jako žádné jiné město na světě. To vede podle nich především u nepřipravených turistů k jakémusi předráždění, které může způsobit i srdeční arytmii, mdloby a podobně.

Pacienti jako by ztratili všechny souřadnice, podle nichž by se mohli orientovat, mají pocit, že jsou na okraji propasti.

Florencie leží v oblasti nazývané Toskánie na soutoku řek Arno a Mugnone. Původní obyvatelé byli Etruskové, a protože byli Římany označováni jako Tusci, celá oblast je označována Toskána. Když se v roce 59. př. n. l. stala Florencie římskou kolonií, byla podle množství květů nazvána Colonia florentis - Kvetoucí osada.

Největšího rozkvětu dosáhlo město v době renesance za vlády rodu Medicejských, mocného a bohatého rodu, jež miloval umění. Medicejové začínali jako kupci a skončili jako panovnická dynastie. Medicejové byli moudří, štědří a velkorysí. Byli ovšem také mistři v umění přetvářky, v umění opřádat své jméno legendou, vyvolávat úctu a obdiv.

Zakladatelem dynastie Medicejských byl bankéř Giovanni de Medici (1360-1429). Nějakou dobu zastával úřad gonfaloniéra signorie, tj. předsedy městské rady tehdy ještě republikánské Florencie. Hlavně ale podstatně rozmnožil rodinné jmění. Jeho syn Cosimo po něm zdědil 178 222 florény v hotovosti. Jeden florén obsahoval v té době 3,5 g ryzího zlata. Byla to ohromná suma, ale představovala jen zlomek celkového odkazu. Cosimo kráčel ve šlépějích svého otce. Jeho finanční síla byla srovnatelná s finanční silou pověstných Rotschildů. Stal se bankéřem papeže, anglického krále a dalších pomazaných hlav. Cosimo se ale také postavil do čela velkého hnutí za uměleckou a myšlenkovou obrodu. Po jeho smrti v roce 1464 ho prý oplakávala celá Florencie. Předčil všechny současníky nejen bohatstvím a autoritou, ale též štědrostí a moudrostí. Cosimova dědictví se ujal jeho syn Piero il Gottoso (Piero Dnavý). Byl to člověk nemocný, neschopný a také se ze své vlády netěšil dlouho.

Piero zemřel ještě v témže roce a hlavou rodiny se stal 21-letý Lorenzo, Cosimův vnuk, obdařený dědovou inteligencí a obratností. Záhy se stal uznávaným vládcem Florencie a celého Toskánska. Lorenzo svým vzhledem spíše zpodobňoval sílu než krásu. Měl skřípavý hlas a ústa se zdála nepřirozeně veliká v nesouměrném obličeji. Lorenzo si své nedostatky uvědomoval, a proto nesnášel ve svém sídle zrcadla. Snad právě skoupá příroda způsobila, že zcela propadl kultu krásy. Obklopil se umělci, básníky a filozofy, kteří se ke štědrému mecenáši jen hrnuli.

Lorenzovou smrtí skončila jedna politická éra a začala druhá. Několik let sice vládl jeho syn Pier, ale pak byli Medicejští z Florencie vyhnáni. Ještě na dvě století se tam zakrátko vrátili, ale už jako panovnická dynastie. Z vůle císaře Svaté říše římské Karla V. se v roce 1532 Alessandro Medicejský (byl Karlovým zetěm) stal dědičným vévodou celého Toskánska. O třicet pět let později bylo vévodství povýšeno na velkovévodství. Kruh medicejské dynastie se uzavřel v roce 1737 smrtí velkovévody Giana Gastona, který po sobě nezanechal dědice. Toskána se pak na dlouhá léta dostala pod nadvládu habsburské monarchie.

Pod ochranou Medicejských působil ve Florencii i Galileo Galilei. Právě zde v noci na 7. ledna 1610 zaměřil svůj dalekohled na planetu Jupiter a povšiml si malých teček kolem tohoto nebeského tělesa. Byly to jeho družice. Dal jim jméno Medicejské hvězdy na počest svého příznivce a ochránce Cosima II. Medici. V témže roce se mu dostalo také titulu "první filozof a matematik nejjasnějšího vévody toskánského".

Až do 19. století byla Florencie obehnaná hradbami. Dnes jsou na jejich místě široké většinou jednosměrné bulváry, které oddělují historické jádro města od obytných a továrních bloků.

Lumír Pecold