Goa - bývalá Portugalská Indie

Nejmenší z 29 indických spolkových států leží na západním pobřeží Přední Indie, 1000 kilometrů jižně od obratníku Raka, 550 kilometrů na jih od patnáctimilionové Mumbaje. Má rozlohu 3702 km čtverečných, žije v něm asi 1,4 milionu obyvatel (2006).

Délka od severu k jihu dosahuje 200 kilometrů. Pobřeží je dlouhé 100 kilometrů a je na něm několik širokých pláží s jemným pískem a mírně se svažujícím dnem. Vane zde osvěžující vánek. Od západu na východ je Goa široká necelých 100 kilometrů. 

Oblast Goa je zcela odlišná od ostatní Indie, je nejvíce prosperujícím státem. Někdy je proto nazývána "Švýcarskem indického subkontinentu". Je bohatá na vodu, protékají jí řeky Zuari a Mandovi a několik dalších. Tento indický stát se dělí na dva distrikty - Severní Goa a Jižní Goa. 

Severní Goa je tvořena původními rybářskými osadami, dnes s řadou restaurací, barů a obchodů. O zábavu hostů se starají četné plážové bary a diskotéky. Turistická zóna začíná u staré portugalské pevnosti Fort Aguada a pokračuje přes klidnější středisko Candolim a za ním již příchozí při své cestě vstupuje do nejživější části Calangute. Na konci této zóny se nachází klidnější rybářská osada Baga. 

Jižní Goa se od severní podstatně liší. Je klidnější. Má téměř nedotčenou přírodu. Kilometry pláží lemují palmové háje a všude je zelená krajina s řídce se vyskytujícími zemědělskými a rybářskými vesnicemi, samostatnými koloniálními vilkami. Na plážích jsou plážové bary s občerstvením. Centry zábavy jsou Colva, Cavelossim a Margao. Dopravní dostupnost je zajištěna mnoha všude přítomnými taxíky.

Goa ležící podél 15. stupně severní zeměpisné šířky byla obsazena portugalskými námořníky v roce 1510 pod velením admirála a pozdějšího guvernéra Goy Alfonse de Albuquerque. Ostrov Diú s rozlohou 40 km2 (na severozápad od poloostrova Káthíjávar na 21. rovnoběžce severní zeměpisné šířky) byl připojen v roce 1535 a Daman (portugalsky Damão) na 20° 30´ s. š., s rozlohou 72 km2, na pobřeží dnešního spolkového státu Gujarátu v roce 1559. Tato tři spolu nesouvisející území tvořila Portugalskou Indii (Estado da Índia). Významné bylo, že guvernér Goy nesl částečně i titul místokrále, byl jmenován portugalským panovníkem a jemu také přímo podřízen. Hlavní město Goa mělo výsady hlavního města, stejně jako Lisabon. Zdejšímu guvernérovi byli podřízeni guvernéři Maskatu, Hormuzu, Mozambiku, Malaky i Colomba. Statut byl velmi podobný statutu Macaa nebo britského Hongkongu v Číně. 

Mimo tato tři území patřilo k Portugalské Indii původně i téměř celé západní pobřeží Indického subkontinentu a také bývalý Cejlon (tato území počátkem 18. století Portugalci ztratili na úkor Britů). Portugalská nadvláda nad těmito třemi územími skončila až v roce 1961, ač britská závislá území v Indii získala nezávislost již v roce 1947. V roce 1961 na portugalská koloniální území vstoupili na příkaz ministerského předsedy a ministra zahraničí Džavaharlála Néhrúa (1889-1964) indičtí vojáci a připojili je k Indické republice. Goa se stala spolkovým státem v roce 1987, Daman a Diú jsou od roku 1962 spravovány ústřední vládou z Dillí. Hlavním městem spolkového státu Goa je přístav Panaji (Panádží), někdy se uvádí na mapách jako Panjim (Pandžim).

Goa se rozvíjela pod portugalskou nadvládou relativně mírově. Je v současnosti, na rozdíl od jiných oblastí světa, nábožensky velmi tolerantní. Má nejvyšší gramotnost ze všech indických spolkových států. Portugalci vtiskly tomuto území svůj vlastní neindický ráz. Domy byly stavěny ve slohu, který odpovídal stylu výstavby Lisabonu nebo Porta a tak připomínaly portugalský venkov. Krajině dodnes dominují bílé kostely a kaple. Zajímavostí pro přijíždějící turisty je, že strava v této malé oblasti Indie je mnohem masitější než je zvykem v ostatních indických státech, kde většina místních obyvatel se, díky náboženství, během svého života masa vůbec nedotkne.

Bom Jesus

Old Goa, dnes opuštěné bývalé hlavní město, pro svojí výstavnost nazývané "Řím orientu", je známé svými barokními katedrálami. V místní bazilice Bom Jesus je pochován Svatý František Xavierský, apoštol Indů, zemřelý v roce 1552. Jeho ostatky jsou velmi zachovalé a před vitrínu s nimi mu chodí vzdát úctu a poklonit se křesťané, hinduisté i sikhové. Mimo starou historickou Gou lze doporučit navštívit trhy v současném hlavním městě Panaji nebo podniknout výlet do nedalekých hor.

Old Goa

V nich se nacházejí původní tropické lesy, hinduistické chrámy a vodopády. V každém hotelu si můžete koupit celodenní fakultativní výlet do vnitrozemí Goy těsně k hranicím státu Karnataka k vodopádu Dudhsagar - druhému nejvyššímu v Indii s 600 metrů padajícími vodami. U něho se lze vykoupat ve vodách řeky Mandovi. Nekupte si takový výlet a nejeďte, když za takovou atraktivní podívanou zaplatíte jen 65 USD.

I přes čtyři století trvající nadvládu křesťanských Portugalců většinu obyvatel Goy tvoří hinduisté. Goánci jsou lidé přátelští, laskaví, pohodoví, cizinců si váží, neobtěžují je jako je tomu v některých jiných místech Indie. Mohl jsem snadno porovnat se vzdálenou metropolí západní Indie Mumbají ve státě Maharashtra, kam jsem si "vyjel" na třídenní výlet (dopoledne z Dabolimu hodinovým letem). A byl to rozdíl. V Mumbai mi "místní" znepříjemňovali pobyt jak na ostrově Elephanta, tak i na okružní prohlídce města. Také "životní prostředí" bylo velmi odlišné, pro Evropana zvyklého na "jistý hygienický standard", místy neúnosné. Naštěstí 3. den dopoledne jsem z hotelu Taj Mahal Palace odjel na nádraží a vrátil se zpět do Goy klimatizovaným expresem po nové trati Konkan Railway, dokončené v roce 1997. Za 9 hodin už jsem byl opět v hotelu v jižní Goe a zde se cítil zase jako "v civilizaci".

Goa je v současnosti významným centrem cestovního ruchu jednak díky svým plážím nazlátlé barvy, které lemují kokosové palmy; bujné tropické vegetaci, jednak i tím, že od roku 1986 je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. 

Hlavní sezóna je od listopadu do dubna (teploty se pohybují kolem 30 °C). Monzunové deště přicházejí od června do října. V té době není pobyt pro Evropany vhodný, horka se blíží ke 40 °C a je zde velmi vysoká vlhkost vzduchu. 

Rušnější letoviska s nočním životem jsou v severní části Goy (viz text výše), na jihu jsou velké hotelové komplexy přímo na břehu moře a poskytují větší klid. Proto jsem zvolil pro svůj relaxační pobyt jih. Trochu problémem bylo, že ne vždy bylo moře čisté. Proto se zde turistům umožňuje odjet za čistou vodou na některý z blízkých ostrovů. 

V Indii je pro cizozemce nutné dávat si zvýšený pozor na hygienu, nebezpečí infekcí (průjmových onemocnění v první řadě) číhá na každém kroku. Strava v hotelích je dobrá a bezpečná. Nedoporučuje se konzumovat na tržnicích hlavně teplá jídla "servírovaná" na banánových listech a neumyté ovoce i jiné "dobroty". Voda je bezpečná pouze v plastových lahvích, mlsat zmrzlinu a sladkosti jsem nechal na doma, i když "lákavých" nabídek bylo dost.

Pepř ze Spice Plantation

Turistickou atrakcí je exkurze do Spice Plantation na plantáže s exotickými kořeními (hřebíček, skořice, pepř aj.), ovocem a nádhernými tropickými rostlinami. Další možností je výlet vlakem do přístavu Vasco de Gama, hlavního koloniálního přístavu v Goe. 

Mimo cestovního ruchu má pro Gou význam vývoz koření, ovoce, zeleniny, manganových a železných rud, bauxitu, solí a ryb.

Z pohledu počtu turistů přijíždějících z České republiky jde o dosud málo známou asijskou destinaci, která zatím nepatří mezi tak atraktivní jako např. Thajsko, indonéské Bali, Srí Lanka, Maledivy, Čínu, Emiráty nebo vysokohorské oblasti Indie a Nepálu. To se jistě během několika příštích let změní a Goa se stane vyhledávanou destinací.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení