Gjirokastra - bílá perla na jihu Albánie

Jak vlaštovčí hnízda jsou rozsety bílé kamenné domy na většinou holých a strmých svazích hory Mali i Gjerë. Dole v údolí protéká řeka Drin. Samotné město je historicky velmi významné. Podle legendy se řecké jméno města Argyrokastro vztahovalo k princezně Argyro. Ta se prý raději vrhla dolů z věže, než by padla do rukou nepřátel. Pravdou asi bude, že jméno je odvozeno od Illyrského kmene Argyrů, kteří kdysi v této oblasti žili.

Vladimír uviděl na jednom náměstí docela dobré místo k zaparkování. Odtud nahoru do starého města a k pevnosti je to jen několik set metrů stoupání vzhůru do kopce.

Náš karavan vzbudil okamžitě velkou pozornost místních veksláků, kteří se začali stahovat kolem auta. Každý držel v ruce svazek bankovek a zkoušeli všemi známými jazyky nabízet „výhodné kurzy“. Když neuspěli, asi po deseti minutách se postupně vytratili a hledali další oběti. Naštěstí právě přijíždějící autobus s mezinárodní značkou D byl velmi vítanou kořistí.

Z mého strategického místa na střeše Avie, kde jsem strávil desítky hodin při projíždění nádhernou albánskou krajinou, jsem přehlédl náměstí. Kromě našeho karavanu tu neparkovalo auto jiné značky nežli mercedes.

Začal jsem je počítat. Když jsem došel k číslu 46 a stále přijížděly a odjížděly další, vzdal jsem to. Tato značka na Albánce zřejmě působí nesmírně magicky. Je to ale absurdní podívaná, když v zemi patřící mezi nejchudší v celé Evropě auto jiné nežli této luxusní značky téměř neuvidíš. Konečně jsme pochopili, kam mizí ukradená auta z té bohatší části starého kontinentu. Zloději a překupníci se ani nesnažili přepsat mezinárodní značky, takže se střídají mercedesy z Francie, Itálie, Rakouska , dokonce jsem uviděl i z Dánska, Holandska a ovšem suverénně nejvíc z Německa. Je vidět, že zloději mají velmi široké pole působnosti.

Nad starým městem se vypíná rozsáhlá pevnost Kajala ze 14. století. V 15. století bylo město obsazeno Turky. Po období úpadku se stalo v 17. století centrem obchodu s hedvábím, plstí, ale i s vynikajícím balkánským sýrem a jinými potravinami. Samotná pevnost Kajala byla Turky několikrát přestavěna a rozšířena a stala se velmi obávanou na strategickém místě hornatého jižního vnitrozemí Albánie.

Počátkem 19. století byla Gjirokastra obsazena Ali Pašem Tepelenským. Ten pevnost opět zrekonstruoval a dal vybudovat mohutný 10 km dlouhý akvadukt, zásobující vodou celou pevnost i město. Akvadukt byl ovšem později rozbořen. Pevnost sloužila nejen k vojenským účelům, ale často i jako vězení. Dnes jsou v ní umístěny expozice zbraní a historie oblasti. Můžeme zde mimo jiného spatřit různé historické zbraně, včetně malého amerického letadla, sestřeleného v roce 1957 nad Albánií.

Dostat se k pevnosti byl docela nečekaný problém. Pod pevností se totiž nachází na křižovatce dvou větších ulic velká mešita a k ní proudí stovky lidí. Kolem vlastní mešity se nedá naprosto projít. Všechny uličky jsou beznadějně neprostupné. Přes hodinu jsem se snažil nalézt skulinku, kterou bych prošel dál. Podařilo se. Prohlížím si pevnost jejíž hradby mohutně ční nad celým starým městem. Okouzlen shlížím na střechy domků a daleko, daleko do hornaté okolní krajiny.

Staré centrum města má velmi originální kamennou architekturu z 18. – 19. století. Domy zručně postavené z kamenů jsou jedno, dvou až čtyřpatrové, bez přízemních oken. Mezi kameny spatříme obezděné zčernalé trámy i překrásně vyřezávané masivní dvéře. Ty bývají často otevřené a v místech bývalých skladišť vidíme zručné řemeslníky vyrábějící různé předměty denní potřeby, ale i suvenýry pro turisty.

Všude je plno lidí, hluk, křik. A když se z kamenné terasy ozývají lidové albánské melodie, orientální iluze staré Albánie je dokonalá.

Toulám se celé dopoledne spletí uliček mezi plůtky, zídkami, mohutnými olivovníky či fíkovníky. Všude mimo turistické hlavní tepny vládne pohoda a klid.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice