Město Gori leží necelých 80 km na západ od Tbilisi v místech, kde se stéká řeka Kura a Liachvi. Podle nejčastějších informací o městě to vypadá, že jeho historie začala 21. prosince 1879, kdy se tu v rodině místního ševce narodil Josef Džugašvili-Stalin, ale o existenci pevnosti Gorisciche se hovoří v gruzínských kronikách už roku 628.
Město leží na velmi výhodném místě, kudy odedávna vedly všechny
cesty spojující
Černé a Kaspické moře. Dokonce tudy vedla také jedna z větví slavné
Hedvábné cesty. Právě těmito místy procházely karavany směřující se vzácným nákladem
z Číny do Byzance a dále do Evropy. Není proto divu že město rostlo a
bohatlo. Ve středověku se stalo střediskem feudálního státu Kartli.
Jako připomínka na ty časy se ve středu města na vysokém pahorku rýsují
zříceniny staré pevnosti "Goris - ciche" neboli "Pevnost na návrší", odtud
také dostalo město svůj název Gori, i když samo leží v rovině. Pahorek s opevněním
byl jistě důležitým strategickým místem, odkud se daly snadno kontrolovat
karavany obchodníků, ale také byl jistě vidět z daleka a zajisté sloužil
jako dobrý orientační bod.
Mohutné zdi z říčních valounů a cihel se nejlépe dochovaly na severozápadní straně
pevnosti. Největší část hradeb, které tvoří mohutný val
do dnešních dnů, byla ovšem postavena až v 17. a 18. století. Na
severním úbočí pahorku, pod středověkými hradbami byly ale objeveny pozůstatky
ještě staršího zdiva o síle tři metry. Archeologicky se tak potvrdilo, že
již v prvním tisíciletí před naším letopočtem byl pahorek v Gori
velmi důkladně opevněn. Jako město Gori existovalo již od 11. - 12. století,
tedy v době, kdy Gruzie prožívala nejskvělejší období svých dějin.
Byla to doba, kdy došlo ke značnému hospodářskému rozmachu a mezi důležitá
střediska obchodu a řemesel té doby patřilo bezesporu i Gori.
Gruzie prožívala svůj rozmach vždy když byla jednotná, ve chvíli kdy
se rozdrobila na samostatná království a knížectví se nikdy nedokázala
ubránit mocným sousedům. V osmdesátých letech 14. století uvrhly
Gruzii do bídy Tímúrovy vpády. Mezi roky 1386až 1404 byla Gruzie sedmkrát
přepadena a zpustošena. Když pak v roce 1453
dobyli Turci Cařihrad, dostala se Gruzie mezi dva mlýnské kameny agresivních
sousedů - Turecka a Íránu. Změnily se trasy obchodních cest, což Gruzii poškodilo
ekonomicky a pak byla také odříznuta od zbytku křesťanského světa a stala
se snadnou kořistí.
Na přelomu 15. a 16. století se gruzínské království
opět rozpadlo na tři - Kartli, Kachetie a Imeretil a ještě několik
samostatných knížectví. Vojska Uzuna Hasana měla za této situace jednoznačně
navrch. Zničila města Tbilisi, Gori a odvlekla 5 000 Gruzínců do zajetí.
Od té chvíle si území Gruzie dělili mezi sebou Turci s Peršany
a království Kartli a Kachetie se jen s obrovskými obětmi bránily
absolutní porobě. K nejúspěšnějšímu vojenskému střetu Gruzínů s porobiteli
došlo právě v Gori, když se jim v letech 1598-1599 podařilo
osvobodit zdejší pevnost, předtím obsazenou Turky. A tak se Gori zapsalo do
historie nejen jako jedno z nejstarších měst Gruzie, ale také jako
symbol boje za svobodu a nezávislost.
Ze
zřícenin pevnosti se naskýtá překrásný pohled na město a jeho okolí,
kde lze navštívit řadu pozoruhodných památek. Například směrem na
západ leží Kincvinský chrám (12. - 13.století), proslavený svými freskami.
Mnohé z nich zobrazují i dávné gruzínské panovníky. Známý je také
klášterní kostel Samcevrisi ze 7. století, proslavený svými kopulemi, nebo
zříceniny Spaského chrámu v Cromi rovněž ze 7. století, který bezesporu
patří k architektonickým vrcholům své doby. Asi 10 km jižně od Gori
v Atenském údolí najdete slavný chrám Sioni, který je údajně přesnou
kopií chrámu Džvari u Mchety a pochází rovněž ze 7. století. Zdejší nástěnné
malby prý vznikly v roce 1080.
Lumír Pecold |