Jeruzalém - záruční list nám asi zachránil život

V Jeruzalémě jsme šli s Alešem, batůžky na zádech, na tržnici si koupit nějaké ovoce, když se najednou ke mně otočil a povídá: “ Ani jsem vám to domů nepsal, vím, jak by jste asi reagovali, nechtěl jsem vzbuzovat velké obavy. Stalo se to někdy před rokem. Dobře to pro nás dopadlo. Šli jsme s Pavlou tady po Yafo Street směrem k Židovské tržnici. Všude bylo plno lidí, jako vždy, však to sám vidíš. Pavla si šla koupit mobilní telefon, vidíš, tady do tohoto obchodu, a potom, že se stavíme koupit támhle na tržnici něco k jídlu, ovoce a zeleninu. Když jsme mobil vybrali a zaplatili, ušli jsme asi sto metrů k tomu sloupu” a ukázal na sloup veřejného osvětlení stojící hned u autobusové zastávky u níž v boční ulici začínala tržnice, “ tak si Pavla vzpomněla, že nechala na pultě záruční list k mobilu, otočili jsme se a šli zpět pro něj. Když jsme otevírali dvéře, ozvala se silná rána, řinčení rozbitého skla a hned potom křik lidí. Zahlédl jsem Araby, utíkající na všechny strany co nejdál od místa výbuchu ze strachu, aby se proti nim neobrátila pomsta ostatních lidí.

Otočili jsme se a viděli tu hrůzu, která se stala. Přesně u tohoto sloupu, ke kterému jsme došli a vrátili se zpět, vybuchla bomba. Tady všude kolem plno krve, zranění lidé leželi na zemi, naříkali. Štiplavý kouř z hořících hadrů a plátěných zábran proti slunci pálil do očí a nutil ke kašli. Lidé si vzájemně okamžitě pomáhali, snad každý někam volal mobilem Zastavovala auta, objevili se vojáci se zbraněmi a hned začali pomáhat zraněným a prohledávat okolí. Přiznám se, že jsme stáli ohromení a nebyli schopni kroku. Vždyť stačila chvilka a my byli v centru výbuchu. Zachránil nás zapomenutý záruční list na pultě obchodu Určitě!.”
Došli jsme ke sloupu, který na sobě ještě nesl stopy po výbuchu. V domě nad ním nebyla ještě zasklená okna nějakého dnes už zavřeného , bývalého obchůdku, stěny ožehlé ohněm a kouřem.
Jeruzalémská židovská tržnice byla v minulosti svědkem několika podobných bombových atentátů při nichž zahynulo či bylo zraněno hodně nevinných lidí. I to je bohužel stále ještě dnešní realita Svaté země na konci tisíciletí.

Jeruzalém nám leží u nohou
Prošli jsme Jaffskou bránou - hebrejsky Šar Jafo nebo arabsky Bab al - Chalil - a pomalu se proplétali mezi stovkami turistů, stánkařů s různým zbožím, prodavačů pečiva s vozíky na nichž se kupily pyramidy housek a různého pečiva. Vše bylo velmi barevné, pestré a strašně ukřičené.
Po pravé straně se tyčila kamenná stará pevnost Citadela a Davidova věž ověšená vlajkami s modrou Davidovou s hvězdou. Visely splihle, protože ani sebemenší vánek nerozvířil horký vzduch pátečního dopoledne. Minuli jsme Davidovu věž a vešli na malé náměstí s honosným jménem Omar Ibn el - Khattab . Je trochu do kopce v jehož nejvyšší části je pošta a policejní stanice a Christ Church Quest Hous. V rohu spodní části náměstí je pod hromadou zboží, reklamních tabulí a různých nápisů téměř zamaskovaný vchod do uličky vedoucí do starého města. Hned na kraji uličky je vchod do Hostelu Petra, navenek velmi honosné několikapatrové budovy s balkónky, lodžiemi a rovnou střechou. Aleš zamířil do nenápadného vchodu, zataraseného džbány, talířky a několika prodavači, neodbytně nabízející svoje zboží.
“Nejprve se ubytujeme, protože odpoledne by mohli mít plno. Už jsem tu několikrát spal na střeše, odkud je fantastický pohled na starý Jeruzalém a v noci je to doslova pohádka.”
Špinavou chodbou jsme vešli do recepce, vlevo byl velký pult s nástěnkami plnými letáčků, vzkazů a různých lístků. Za ním stál silný , brýlatý mladík a popíjel vodu z plastikové láhve. Místnost byla tmavá, ale chlad nezbytné klimatizace vytvořil příjemné prostředí pro deset či patnáct turistů, kteří posedávali v křeslech a hasili nezbytnou žízeň. Aleš tu potkal dva známé Australany, se kterými se znal z Tel Avivu. Bydlí tu už týden a jsou spokojení, doporučují nám ubytování na střeše.
“S ubytování na dva dny není problém. Na střeše jsou ještě volná místa. Dělá to 15 šekelů za noc. Matrace jsou nahoře, vyberte si kterou chcete a lehněte si, kde je volno. WC je o poschodí níž v patře, sprchy a voda také. Zavíráme ve 23,00, potom musíte zvonit. Krosny si nechte nahoře, zde se ještě nic neztratilo. Ale jestli chcete, máme tu tresor!
Stoupáme po ochozených schodech úzkou chodbou nahoru na střechu. Ta je zpola zakrytá stříškou a kolem dokola obehnaná železným zábradlím. Pod stříškou jsou stolky s plastikovými křesly a dál na střeše se povalují desítky matrací, natažené šňůry s prádlem, dokonce jsou tu dva postavené stany a spousta krosen a batohů. Ještě pár lidí tu spí, jinak jsou všichni asi ve městě.
Přistoupili jsme k zábradlí, přitáhli si k němu volnou matraci a lehli si na břicho. Přímo před námi se rozprostíral úžasný panoramatický pohled na celý Jeruzalém. Ohromující pohled.
Odtud jsou snad foceny všechny záběry na prospektech, plakátech a filmech. V paprscích dopoledního slunce se třpytila zlatá kopule Skalního chrámu a desítky dalších střech a chrámů. Pod námi byly vypouklé střechy překrývající uličky ve starém městě a vytvářely tak souvislou nikde nepřerušovanou plochu kupolí, věží, větráků roztodivných věžiček, nadstaveb s lesem televizních antén.
Na zábradlí je připevněna orientační kovová deska s vyrytým panoramatem a s označením jednotlivých budov a památek.
“Jeruzalém nám leží u nohou” prohodil Aleš, když si lehl na matraci, nohy prostrčil skrz zábradlí a patami kopal do zdi a popíjel studenou coca-colu.

Rady na cestu:
Z Tel Avivu do Jeruzaléma není problém se dostat autobusem, taxíkem, šerutem. Cesta trvá asi půl hodiny. Ubytovacích možností v Jeruzalémě je dost. . Ovšem ve vrcholné sezóně je jistější si místo rezervovat z domova přes internet , nebo ráno na místě , někde i v informačních kancelářích . Je zde hodně hotelů - ty jsou ovšem dost drahé ( od 70 US ) . Výhodné jsou hostely jejichž cena se liší podle kvality , ale pohybuje se přibližně v rozmezí 5-20 US, nebo církevní ubytovny se speciálním místním řádem. Jsou ovšem o něco levnější nežli hostely.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice