Velká čínská zeď

"Dračí tělo" nejdelší pozemské "nekonečně dlouhé zdi" postavené před nájezdy a vpády kočovných kmenů a Mongolů se vine od Žlutého moře od Shanhaguanu v provincii Hebei po Nefritovou bránu v Jiayugánu v provincii Kan-su na okraji pouště Gobi, kde končila sféra vlivu Číny a začínala pustina Střední Asie.

Tato stavba nebyla budována jako liniové opevnění, jednalo se o propojení obraných zdí z dob Válčících států z 5. stol. př. n. l. Podnět k tomuto budování dal sjednotitel Číny, první císař Qin Shihuang (Čchin Š´Chuang).

Současnou podobu dostala zeď za vlády dynastie Ming (1368-1644). Na její stavbu se používala hlína, kámen, dříví, tašky, cihly. Vše podle místních surovinových zdrojů. Proto se také nedochovala zeď jako jeden souvislý celek, ale naopak je na mnoha místech přerušena a proto je v odlehlejších místech zchátralá. Později, když již ztratila svůj obranný smysl mnohdy sloužila jako stavební materiál pro soukromé stavby.

Při její výstavbě se používala především lidská síla milionů lidí, dvoukolové káry, rumpály, ale i zvířata jako mezci a kozy. Využívaly se obranné vlastnosti terénu, proto zeď vede obtížně prostupným terénem po hřebenech hor.

Stěny byly stavěny po tenkých vrstvách do připraveného bednění. Velmi pevné jádro udusané pomocí palic bylo pak obezděno. Při budování zděných úseků se na vodorovný terén pokládalo několik vrstev kamenných základových desek. Čelní plochy zdi byly stavěny z kamene. Poblíž Beijingu se používaly vápence, žula, pálené cihly. Prostor mezi zdmi byl vyplněn štěrkem, sutí, zeminou i vápnem. Na vrcholu byl vybudován hřeben z několika vrstev cihel.

Údaje o délce i výšce se liší. Délka je kolem 6500 kilometrů, počet strážních věží vysokých 13 metrů je asi 25000. Věže sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, v případě nouze i jako útočiště obránců hradeb. Na vnitřní straně věže byla asi metr vysoká zábrana proti pádu, na vnější straně cimbuří až 1,8 metrů vysoké. Věže se stavěly tam, kde byl útok "nájezdníků" nejpravděpodobnější. V baštách věží bývali ubytováni vojáci a byly tam i prostory pro rozmístění děl. Ve větších odstupech bývala kasárna, velitelství a zásobovací skladiště. Celá zeď byla rozdělena na devět vojenských okruhů, každému velel generál. K předávání zpráv používali strážci kouřové signály. Přesto se přes střeženou zeď ve 13. století dostali Čingischánovi bojovníci. Kublaj-Chán, vnuk Čingischána, čínský císař od roku 1279 ustanovil tehdejší Chánbalyk, dnešní Beijing, za své sídelní město. Podle něho se obyvatelé Číny nazývají Chanové. Po Kublaj-Chánově smrti se moc Mongolů zhroutila a byly postupně vytlačeni zpět.

Výška zdi je 7-9 metrů, u základů má tloušťku stejnou jako výšku a u cihlového hřebene se zužuje na necelých 5 metrů. Uvnitř zdi se nacházely spojovací chodby a skladovací prostory. Podél zdi byly budovány chrámy, svatyně i čajovny.

Velká čínská zeď je ukázkou lidských schopností, vytrvalosti, stavitelského umění i vynalézavosti. Od roku 1987 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Každý, kdo navštíví Beijing si nemůže nechat ujít možnost navštívit tuto něco málo přes hodinu od centra města vzdálenou historickou stavbu.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení