Beijing - Čína

Hlavním městem Čung-chua žen-min kung-che-kuo nebo Zhonghua Renmin Gongheguo (to podle toho, jakou transkripci zvolíte), anglicky People´s republic of China, česky Čínské lidové republiky, 3. největšího státu podle rozlohy a nejlidnatějšího státu světa s asi 1,3 mld. obyv. (2006) je Beijing ležící na 40. rovnoběžce severní zeměpisné šířky.

Toto město je nejen politickým, ale současně i kulturním, sportovním, vědeckým a vzdělávacím centrem a důležitou dopravní křižovatkou. Je ale i stále vyhledávanější destinací zahraničních návštěvníků. Město, které bylo založeno v roce 1153, se rozkládá mezi horami a leží na severním okraji Velké čínské nížiny. Beijing znamená „Severní hlavní město“. Nachází se ve výšce 63 m n. m. a náleží do ekonomicko-geografického regionu Sever, podoblast Severní Čína.

Beijing má rozlohu téměř 19 000 km2, na jeho území žije přes 15 milionů lidí (hustota osídlení je 900 ob./km2). Zajímavostí, snad zvláštností města je, že jím neprotéká žádná významná řeka. Pitnou vodu berou obyvatelé z přehrady Mi-jün na řece Cchao-paj (asi 90 kilometrů severovýchodně od Beijingu).

Beijing je téměř celý obklopen provincií Che-pej, na jihovýchodě sousedí s Tianjinem. Město je centrálně spravované ústřední vládou na úrovni provincie (stejně tak Chongquing, Shanghai a Tianjin). Na sever a západ od města jsou hory. Nejvyšší jsou Xi-Shan (Západní hory s vrcholem Ling-Shan dosahují výšky přes 2300 m n. m.). Klima je kontinentální s mrazivou zimou (sibiřská anticyklóna), „krátké“ jaro bývá suché a prašné, léto horké a vlhké (vliv jižního monzunu), příjemný podzim je mírný a suchý. Průměrná roční teplota dosahuje 11 °C, srážek spadne v průměru kolem 600 mm/rok. Závažným problémem podobně jako i v dalších velkých čínských městech je znečištění ovzduší, smog.

Beijing se během 21. století každodenně mění. Významným impulsem pro jeho přeměnu v moderní metropoli světa je mimo významného ekonomického růstu i blížící se konání XXIX. letních olympijských her. Tento svátek sportu zde proběhne ve dnech 8. 8.–24. 8. 2008.

Hlavní nákupní třída Wang Fu Ting Road se nachází východně od Zakázaného města. Náměstí Tien An Men se rozkládá v severojižní linii se Zakázaným městem, parkem Jing Shan, Bubnovou věží a zvonicí.

Největším náměstím na světě je Tien An Men (náměstí Nebeského klidu) o rozloze nejmenšího státu světa Vatikánu. Vymezuje ho obdélník o stranách 880 x 500 metrů. Delší strana je ve směru sever–jih, kratší ve směru západ–východ. Je to poněkud „odlidštěné“ monumentální místo. V dobách dávno minulých, za dob císařství, bylo plné života a státních úředníků.

Náměstí ležící jižně od Zakázaného města „proslavil“ Mao Ce-tung tím, že na něm vyhlásil dne 1. října 1949 vznik Čínské lidové republiky. Proto v čele náměstí na Bráně Nebeského klidu na vstupní zdi do Zakázaného města visí jeho velký obraz a je trvalou součástí výzdoby. Na východní a západní stěně brány jsou velké transparenty. Východní přeje „Dlouhý život Čínské lidové republice“, západní „Dlouhý život velké jednotě lidstva světa“. Za vlády Mao Ce-tunga byly v roce 1950 strženy východní a západní hradby, plocha náměstí se zvětšila na čtyřnásobek. To proto, aby se zde mohly konat vojenské a „lidové“ přehlídky, zejména 1. května na Svátek práce a 1. října na Národní den vyhlášení ČLR s účastí až milionu lidí. Z Maovy éry také pocházejí budovy postavené ve stalinistickém stylu – Muzeum čínské revoluce, Palác lidových zástupců, Obelisk lidových hrdinů a za ním samozřejmě mauzoleum Mao Ce–Tunga.

Na severní straně náměstí je Brána nebeského klidu z roku 1417, hlavní vstup do Zakázaného města. Původně se jmenovala Brána Přijetí nebeského. Před branou stojí dva lvi a další dva střeží mosty. Před branou jsou i dva kamenné sloupy, na vrcholu každého je umístěno zvíře. Tato zvířata zde dohlížela na jednání císaře. Zvíře hledící ven na jih mohlo připomenout císaři, že zůstává příliš dlouho mimo Zakázané město. Zvíře hledící dovnitř na sever zase že je již dlouho uvnitř Zakázaného města. Brána má úžasnou dekoraci střechy, je na ní na římsách nejvíce figur ze všech staveb na světě.

Doslova tragické události se na náměstí Nebeského klidu odehrály v noci ze 3. na 4. června 1989 při krvavém potlačení studentských demonstrací. Studenti po několik týdnů vyzývali vládu, aby se i v ČLR demokratizovala společnost podobně jako tomu bylo v té době ve východní Evropě. Proti bezbranným studentům zasáhla neuvěřitelně krutě armáda a po její „akci“ zůstalo na náměstí a v okolních ulicích mnoho obětí. Údaje se různí. Podle CIA to bylo asi 400-800, podle Čínského červeného kříže asi 2 600! Taková odpověď tehdy přišla od „lidové socialistické“ vlády proti vlastním demokraticky smýšlejícím studentům!

Zakázané město (Gu Gong) je největším kulturním muzeem Číny. Bylo sídlem panovníků dynastie Ming a Qing. Toto honosné sídlo se stavělo mezi lety 1406-1420. Sem byl během vlády 24 císařů veřejnosti po dobu 500 let vstup zakázán. Pobývat zde směl pouze císař se svým doprovodem. Měl to být důkaz oddělení „synů nebes“ od lůzy. Císařské rozkazy byly ven mimo zdi sdělovány státním úředníkům pomocí eunuchů. Hlavní pamětihodnosti pocházejí z 15. století. V přední vnější části města jsou významné tři síně: Nejvyšší harmonie, Centrální harmonie a Uchování harmonie. Síň Nejvyšší harmonie je největší palácovou stavbou Číny. V ní se konávaly největší slavnosti a byl v ní císařský trůn.

V roce 1664 došlo k mohutnému povstání, které svrhlo dynastii Ming. Během něj ale bohužel také shořela velká část staveb, vzácných knih, svitků a kreseb. Proto je většina současných budov ze století osmnáctého. Zakázané město bylo ve 20. století vydrancováno nejprve Japonci během 2. světové války, po válce pak i ustupujícími příslušníky čankajškovy nacionalistické strany Kuomintang, kteří co se dalo „zprivatizovali“ a odvezli s sebou na Taiwan. Tam se jejich „kořist“ vystavuje v hlavním městě Taipei v Národním palácovém muzeu. Proto většina toho, co je v Zakázaném městě v současnosti vystaveno pochází z jiných částí Číny. Zakázané město bylo po náročných desetiletí trvajících rekonstrukcích opět zpřístupněné pro veřejnost.

Zakázané město, které bylo sídlem čínských císařů až do roku 1911, zaujímá plochu 720 000 metrů čtverečných, je 960 metrů dlouhé a 750 metrů široké a je v něm celkem 9999 místností, chrámů, modliteben, svatyní a výklenků. Celý komplex obklopuje zeď vysoká 10 metrů a je u ní 52 metrů široký příkop. Část města patří od roku 2004 do seznamu světových kulturních památek UNESCO.

Chanové (podle Kublaj-Chána, Čingischánova vnuka a čínského císaře od roku 1279. On roku 1260 ustanovil sídelním městem Chánbalyk /dnešní Beijing/ a roku 1279 založil dynastii Jüan), u nás často nesprávně nazývaní jako Číňané se považují za jeho potomky a tvoří 92 % obyvatel ČLR. Právě oni si potrpí na numerologii a devítka byla symbolem nebes, tedy i císaře, protože on byl „synem nebes“, plnící úlohu nebeského prostředníka odpovídajícího za pořádek. Nejvíce ceněným číslem je 8, proto bude zahájení olympiády dne 8. 8. 2008, patra výškových budov – 88 atd. Druhým oblíbeným číslem je 9 (viz devítky u Zakázaného města).

V Beijingu je více než 30 bran. Dají se rozdělit do bran Vnitřního, Vnějšího, Císařského, Zakázaného a současného města. Mezi brány Vnitřního města patří: Brána Správného světla, Brána Vznešeného jazyka, Brána vyhlášení války, Brána Dynastie světla, Brána Fu-Qieng, Východní rovná brána, Západní rovná brána, Pokojová brána a Brána Vítězství. Ve Vnějším městě jsou: Věčná brána, Levá klidná brána, Pravá klidná brána, Brána Velkého kanálu, Brána Velkého klidu, Východní prostá brána a Západní prostá brána. V císařském městě jsou čtyři brány: Brána Nebeského klidu, Brána pozemského klidu, Brána Východního klidu a Brána Západního klidu. Také Zakázané město má čtyři brány: Polední bránu, Bránu Vznešeného božstva, Východní přepychovou bránu a Západní přepychovou bránu. V současném městě je Brána míru, Brána Obrození a Brána Založení státu.

Chrám nebes (Tchien-tchan – Oltář nebes) se nachází na jižním okraji města a je památkou UNESCO. Spolu s parkem byl vystavěn za dynastie Ming v roce 1420. V chrámu se bývalí císaři modlili za bohatou úrodu, dobré počasí a přízeň duchů. V tomto taoistickém chrámu dominuje téměř 38 metrů vysoký třístupňový Chrám Úrody a hojnosti, třístupňová kruhová symetrická stavba. Barva střechy odpovídá nebesům, je proto z tmavě modrých tašek, na vrcholu je pozlacená kopule.

Za císařské říše sem býval v prvním měsíci lunárního roku v procesí přinášen vládce, aby prosil za milost nebesa. V přízemí jsou čtyři mohutné nosné sloupy směřující do čtyř světových stran (symbol čtyř ročních období), v kruhu je dvakrát dvanáct menších sloupů (symbol měsíců roku, dne a noci). Všech 28 dřevěných pilířů představuje nebeská souhvězdí. Mimo tuto „hlavní“ stavbu jsou v parku Kruhový oltář a Stěna ozvěn.

Na severozápadním okraji města 20 km od centra se rozprostírá největší park na světě, 290 hektarový Letní palác (Zahrada harmonie) z roku 1764. Je památkou UNESCO od roku 1998. Toto sídlo čínských císařů na břehu jezera Kchun-ming bylo postaveno po zničení Starého letního paláce, ale v menším měřítku. Císař zde trávil své dny v době velkého horka. V rozlehlém komplexu palácových budov, chrámů, altánků a můstků byly rozsáhlé zahrady vybudované kolem umělého jezírka Kchun-ming Hú, kolem 60 metrů vysokého Pahorku dlouhověkosti. Názvy staveb jsou opravdu zvláštní, např. Most nefritového pásu, Chrám moře moudrosti, Sál rozhánějící mraky, Palác radosti a dlouhého života či Most sedmnácti oblouků. Tragédií pro palác byl vpád anglických a francouzských jednotek do země v roce 1860. Po válce byl areál zrekonstruován na pokyn císařovny Qi-si, bylo však vyplýtváno mnoho finančních prostředků a to nakonec vedlo k pádu vládnoucí dynastie Qing. Obnovený park byl ve 20. století zčásti zdevastován za Mao Ce-Tungovy „Velké proletářské kulturní revoluce“ v době řádění rudých gardistů na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Pozornosti návštěvníků parku určitě neujde v roce 1888 postavená „dekorativní“ mramorová Loď čistoty a klidu císařovny Qi-si, původně jedné z konkubín, která se dostala k moci palácovým převratem v roce 1861. Ta nechala cizími vojsky poškozený areál Letního paláce obnovit a vládla až do své smrti v roce 1908. „Zkoumání“ lodi je možné pouze zvenku, na palubu je vstup přísně zakázán.

Dva kilometry od Letního paláce jsou ruiny tzv. Starého letního paláce původně ze 12. století, kdysi velmi oblíbeného místa odpočinku čínských císařů, žijících v 18. a 19. století, během horkého léta. Zakázané město používali tehdy jen k nutným ceremoniálním účelům. V roce 1860 paláce, pavilónky, altánky a mnohé další stavby na ploše 3,5 km2 zničily anglické a francouzské jednotky během druhé opiové války. Co se dalo vzít sebraly a poslaly domů. Co nešlo odvést, strhly jako např. romantickou palácovou rezidenci, která byla postavena podle zámku ve Versailles. Stopy pak zahladily tím, že palác vypálily. Areál nebyl obnoven, aby si Číňané uvědomovali a pamatovali, jaké důsledky může mít podřízenost země cizím mocnostem.

Bubnová věž (beijingský Big Ben) byla postavena již v roce 1272 a vyznačovala centrum tehdy Mongoly ovládaného města. Dvacet čtyři bubnů ohlašovalo obyvatelům čas, řízený tehdy podle vodních hodin. Věž byla za „Velké proletářské kulturní revoluce“ téměř zničena jako feudální přežitek. Po náročné rekonstrukci je chráněnou památkou. Turisté si dokonce mohou na jeden buben „bouchnout“. Několikrát denně se zde konají bubnotaneční vystoupení. Pod věží je velká tržnice a mnoho obchůdků s levným zbožím připomínající „naše trhovce Vietnamce“.

Chrám Lama (Tibetský chrám) je nejbarevnějším buddhistickým chrámem v hlavním čínském městě. Od 18. století v něm bydlí mongolští a tibetští mniši, proto je při ranních modlitbách uzavřen. K chrámu patří zahrady, starobylé fresky, historický nábytek, vyřezávané předměty, sochy. Z nich dominuje z jednoho stromu vyřezaný 18 metrů vysoký Buddha budoucnosti – Matreya v pavilonu Wanfu.

Ve městě jsou mimo výše charakterizovaných památek ještě např. Konfuciův chrám, Chrám bílých oblak, Chrám Miaoyng, Chrám velkého zvonu, Mešita na dobytčím trhu, Park vonících pahorků, Botanická zahrada u Vonících pahorků, ZOO s akváriem, lámaistický klášter Yonghegong atd.

V dnešním moderním Beijingu 21. století se lze ubytovat ve více jak dvou stovkách hotelů, řada z nich je kategorie *****, mnohé mají pouze o jednu hvězdičku méně! Nakupovat lze v desítkách moderních nákupních center.

Rostou moderní sportoviště pro XXIX. olympijské hry. Ty by měly světu ukázat sílu a schopnosti této země s úžasným potenciálem. Snad i pro naše sportovce zbude na těchto hrách nějaká medaile.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení