Teoreticky byl ještě v noci na programu a v ceně zájezdu noční transfer autobusem z Hurghády do Káhiry. Na to už nám chybějí síly a "zbaběle" volíme letecký transfer. Do Káhiry jsme přiletěli odpočatí, jen jízdu smrti taxíkem z letiště do hotelu nikdy nezapomeneme i když se pak ještě ve variantách po městě opakovala několikrát.
Bydlíme
v dobrém, centrálně položeném hotelu. Na každém kroku jsou bakšišáci, natažená ruka a
stereotypní halekání káhiřanů "Jůvelkaaam" (You wellcome) - to jde časem na nervy.
Kolikrát se ptáme co vlastně prodávají, čaj nebo vnitřnosti, oboje vedle sebe…
Káhira je se svými 12-ti miliony obyvatel stát ve státě. Žijí zde jiní lidé než ve zbytku Egypta. Obyvatelstvo je agresivnější a zřejmě nespokojené. V každodenním životě jsou konfrontováni s nepoměrem jejich životního standartu a oním byť skromných turistů.
Ostražitost je na místě - podvádí se všude. V
nóbl bance mě upravený světák na přepážce okázale přepočítává směněné bankovky, vstřícně povyměňuje omšelé, poškozené a smradlavé za balíčky novějších. Naštěstí je ještě jednou přepočítám, ale jeden balíček chybí! S úsměvem pokladního se "objevil" pod jeho novinami!
I na pokladně metra je ostražitost na místě - až po intervenci spolučekajícího
egypťana dostávám ještě 4 "čmelíky" zpět. Cestovat taxíkem je jen pro cestovatel se silnými nervy nebo místní. Za stálého houkání se předjíždí ze všech stran, červená znamená zpomalit, cena se dá jen odhadnout. Kdo se ptá, dostane jako našinci v hotelu za odpověď astronomickou cenu. Na konci cesty po nich taxíkář vymáhal ještě spropitné v eurech!!! My platíme desetinu jejich ceny, protože se už řídíme lokálními zvyklosti: platím odhadem za ujeté kilometry - až po opuštění taxíku malou bankovkou - skrz okénko. Nadávek taxíkáře si nesmíme všímat, to patří ke koloritu a funguje to.
Návštěvu možná nejzajímavějšího trhu na světě Kan Al Khalili doplníme návštěvou vybraných mešit, citadely a koptské čtvrtě. Když mudžahedín svolává k modlitbě, tak se již tak přeplněné ulice změní v mraveniště ve stavu ohrožení... Na vzdor všem doporučením, ochutnáváme na stáncích lokální pochoutky, krabíky, pražený mozeček, placky ze všeho možného - vyvarujeme se salátu, ledu a vodu kupujeme výhradně láhvovou. Všude ve vzduchu je kromě prachu cítit vůni orientálních koření rozmanitých jídel, doutnajících tyčinek a vodních dýmek. Šíšu s jablečným tabákem si nenecháme ujít ani my a vyschlé hrdlo pak proléváme čajem s mátou nebo ibiškem. Bohužel se už i v Egyptě roztahuje
Lipton.
Téměř celodenní výlet do Sakkáry a Memphisu, který byl hlavní město Staré říše, založené Menesem, 3000 let před n. l. Leží tam dvacetimetrový
Ramsses z mramoru a nejstarší sfinga. V Sakkáře se tyčí Džoserova šestistupňová pyramida. Je nejstarší na světě, postavená architektem a ministrem
Imhotepem. Dále jsou tam zpřístupněny hroby a jedna menší pyramida.
V blízkosti se nacházejí dílny na tkaní hedvábných tepichů. Pětileté děti jsou tam v učení, pracují od nevidět do nevidět a podnikatel je zaměstnává přibližně do jejich patnácti let. Děti končí se zkaženým zrakem a invalidní páteří. Tepichárny jsou mimochodem jedním z mála míst, které náš průvodce doporučuje na "vyzáchodkování" a má pravdu, je tam opravdu
výjimečně čisto. Proslulá je též výroba primárních esencí a parfémů a proto návštěva "voňavkárky" patří ke
standardnímu programu. Pod vlivem omamných vůní a nízké ceny se některé zákaznice zásobily až do soudného dne...
Naše cesta vede dále podél paralelních nilských kanálů s životadárnou, ale strašně špinavou vodou. Sytě zelený pruh vegetace mangrovníků a palem, pole cukrové třtiny a rýže začíná u středozemního moře a končí za Assuánem. Nápadný je všudypřítomný nepořádek, zvláště miliony plastikových pytlů s odpadky, které vroubí vysoký násyp kanálu až k vodě. Průvodce nám vysvětluje s jistou ironií: "po nich hospodyně bezpečněji sestupují nabírat vodu na polévku..." Před siluetou velkoměsta na nás čekají pyramidy a sfinga v
Gíze.
Gíza a Egytské muzeum
Nikde v Egyptě nejsou bakšišáci a majitelé velbloudů, koní a oslů tak dotěrní jako v
Gíze - přitom je procházka písečnou krajinou posetou tisíciletými památkami snad jen pěšky opravdovým požitkem. Cheopsova pyramida je s jejími 137 metry a sklonem stěn 51
stupňů a 52 min., nejvyšší na světě. "Pro každého z Vás je tu nějaká ta pyramidka - těch je tu dost"
poznamenal náš průvodce... Veliká "Sluneční loď" dokumentuje schopnosti tehdejších mořeplavců a tajemná sfinga neztratila na přitažlivosti i když jí chybí nos.
Plni dojmů ze starého Egypta se po návratu do Káhiry vracíme do reality. Před smogem a hlukem velkoměsta se utíkáme do Egyptologického muzea. Doporučujeme zajít do muzea z rána, event. naplánovat jako celodenní návštěvu. Sbírka památek nepředstavitelné krásy, perfekce a hodnoty stojí už sama o sobě za cestu do Egypta. Obdivujeme sochy z mramoru, žuly, alabastru a dřeva, 225 kilo
zlata Tut Ench Amona a mumie faraonů - zlatý trůn a bojový vůz, expozice prostě nemá konce.
Další vykopávky přibývají do dnešních dnů. I čeští archeologové se minulý rok vyznamenali unikátními nálezy. Muzeum doslova praská ve švech.
Pro pozorného návštěvníka je Egypt značně kontroverzní ale nakonec převažují vzpomínky na nádheru zašlé kultury a krásy krajiny.
Všechny díly reportáže:
1. Za poznáním do
Egypta
2. Luxor, Karnak, Théby a Údolí králů
3. Asuán
4. Zpět do Káhiry
Související články:
Údolí králů -
hrobky z období Nové říše - Egypt
Memnonovy kolosy -
Théby, Egypt
Králové Egypta
G. W. Pollak Zürich |