Austrálie - vlastními silami na kole.

23. 9. odletěli do Austrálie Martin Stiller a Renáta Lorišová, aby se vydali na kolech napříč Australským kontinentem. Přinášíme první z jejich článků popisujících krok za krokem tuto cestu.

Let do Austrálie a první dojmy.

Naše cesta z Ostravy do Perthu vedla s mezipřistáními ve Vídni, Soulu a Sydney. Celý let byl více než pohodový a po celou dobu na nás svítila šťastná cestovatelská hvězda. 

Tam jsme museli asi 3 hodiny čekat na další let. Přestávku jsme strávili baštěním domácích řízečků od maminky. Mimo jiné jsme v letištní hale potkali expremiéra Paroubka - tušíte dobře, byl na rozdíl od nás ve smokingu a bez kola!  Z Vídně jsme odlétli kolem 21. hodiny s leteckou společností Korean Air. Let do Jižní Koreje trval cca 9,5 hodiny. Více než pětihodinové čekání na obrovském luxusním letišti v Soulu si Renča krátila malováním vlastního korejského vějíře, který poté věnovala naší skvělé hostitelce v Perthu. Ze Soulu vedla naše cesta dále do australského Sydney. 

Tady jsme tušili velké trápení při odbavování. Australské předpisy jsou totiž hodně přísné a téměř nic se nesmí dovážet. Hlavně ne žádné jídlo, rostliny, hlína a nic živého. Od jednoho člena celní kontroly jsme se dozvěděli, že budeme muset pravděpodobně celá kola vybalit a nechat je desinfikovat. Zděsili jsme se! Nakonec ale vše proběhlo strašně jednoduše a celníci se spokojili s naším prohlášením, že kola jsou čistá. Osobní odbavení též proběhlo bez problémů. Z mezinárodního letiště jsme se pak přesunuli na vnitrostátní, což znamenalo několik kilometrů autobusem. My ale nevěděli, že je placený a australské dolary jsme žádné ještě neměli. Jedna milá cestující nám ale strčila do ruky 10 AUD na jízdenky a řekla: "Present for you". A zmizela v davu, aniž by si od nás vzala EURa, která jsme jí nabízeli. 

Na vnitrostátním letišti už bylo klidněji. Prozřetelně jsme všechna zavazadla označili štítky s adresou a telefonem našich perthských hostitelů. To se ukázalo jako skvělý nápad! Oficiální štítky australské společnosti se totiž odlepily. Na základě těch našich byla pak naše hostitelka Janet kontaktována, zda zavazadla jsou určena opravdu do Perthu. Náš poslední let se společností Virgin Blue trval asi 5 hodin a i když jsme měli místo povolených 20+7 kg celkem asi 35+8, nikdo po nás naštěstí žádné peníze navíc nechtěl. Západní Austrálie nás přivítala velmi chladným počasím (13 ° C) s dost nepříjemným deštěm. Kdo by to čekal? Měli jsme si snad vzít místo plavek a opalovacího krému goretexovou bundu a beranici? No uvidíme. 

Na letišti v Perthu už na nás čekali Janet a Don Cheesemanovi, kteří se o nás báječně starají. První dva australské dny trávíme aklimatizačním spánkem, postupným smontováváním kol, částečnými nákupy zásob potravin a vyřizováním dalších důležitých věcí. Malinko jsme si prohlédli i samotné hlavní město západní Austrálie - Perth, kde nás zaujal především úžasný Kings park plný nádherných vzrostlých stromů všech možných druhů a místy s absolutně neporušeným biotopem australské buše.

Co nás zaujalo a překvapilo a s čím se u nás běžně nesetkáváme? 
1) místo vrabců tu všude létají krásní červenozelení papoušci
2) jezdí se tu vlevo - no to bude ještě oříšek se tomu přizpůsobit
3) jsou tu víceméně samé jednopodlažní domky
4) člověk si zde připadá jako v botanické zahradě - všude kolem samé palmy a další pro nás nevšední dřeviny
5) školáci zde mají školní uniformy - že by pozůstatek anglického školství?

Martin Stiller
www.cyklocestovani.cz