Vánoce v Čiernom Balogu

Vánoce patřily vždy mezi nejradostnější svátky na Čiernom Hrone. Děti, ale i celé rodiny se na Vánoce připravovaly několik týdnů dopředu. Rodiče se starali o jídlo a drobné dárky a děti se připravovaly na koledu. Řada chlapců byla "betlémci" a to znamenalo, že si museli sehnat kroj, zhotovit "betlém", ale také se naučit text a nacvičit písničky.

Obec Čierny Balog se nachází v Balockých vrších na severních svazích Slovenského rudohoří. Území obce zabírá celou pramennou oblast Čierneho Hronu i s jeho přítoky. Tok Černého Hronu dělí toto území na velkou jižní část a menší část severní. Vesnice leží jižně od města Brezno. Od Breznianské kotliny dělí Čierny Balog hřbet Koreňovej a Chamarovej se sedlem Vrchdolinka kudy vede cesta spojující Brezno s Čiernym Balogem. 

Nejnižší místo celého toho rozsáhlého území se nachází v místě zvaném Svätý Ján u soutoku Černého Hronu a Kamenistého potoka. Má nadmořskou výšku 494 m n. m. Nejvyšším místem je pak Klenovský Vepor - ten má výšku 1338 m n. m. Rozlohou 147,17 km2 je obec jednou z plošně největších na Slovensku.

Samotné město Betlém leží necelých 10 kilometrů jižně od Jeruzaléma a proslavilo se kdysi jako rodiště krále Davida. V době Ježíšova narození zde ovšem byla pouze vesnice, o níž se mnoho neví. V současnosti je Betlém arabským městem a jmenuje se Bajt Lachm, což v překladu znamená stejně jako kdysi: dům chleba.

Biblický příběh vypráví, že té noci, kdy se narodil Ježíš, tábořili nedaleko Betléma pastýři. Právě ve chvíli, kdy se střídali v hlídání stáda, stanul u nich anděl a celé okolí se rozzářilo nebývalým světlem. "Nebojte se," řekl jim. "Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel, Kristus Pán." I spěchali pastýři do Betléma, aby tam našli vše, tak jak jim to pověděl anděl.

Ten dávný biblický příběh jakoby se právě o Vánocích přenesl do Slovenského rudohoří do vesnice Čierny Balog. Byl to vždy svérázný a chudý kraj lesníků, dřevařů a pastýřů, kde se zvyk chodit na koledu s betlémem dochoval do dnešních dnů. 

"Betľehemců" bylo odedávna vždy pět: anděl, Stacho, Fedor, Ivan a bača. Oblečení byli jako pastýři: plátěné kalhoty, košile, zápästky, cedilá, na nohou baganče (nebo krpce), na hlavě betľehemské klobouky a v rukou kyje s cingrlátky. Anděl byl oblečený do houně a nosil "betlém". Do domu vešel jako první a svolával pastýře: "Sem sa, pastuškovia, ponáhľajte a Ježiška privítajte..."

Mimo betlémců chodili na koledu v Černém Balogu také "hvězdáři" - tři králové. Hvězdáři chodili také na Nový rok a Tři krále, známé jsou také "tři králky" - děvčata, která chodila s kolébkou. Nejstarší Černobaločané si ještě pamatovali také na "Hada", s kterým chodili dva chlapci - školáci. Had byl vyrobený ze dřeva a při jeho předvádění pěli oba kluci veršovaný příběh o Adamovi a Evě.

Štědrý den

Přes den panoval přísný půst, večer byla slavnostní večeře. Na stůl se nanosilo všechno jídlo určené k večeři, aby hospodyňka nemusela vstávat od stolu. To by jí prý slepice dobře neseděly na vejcích. Po zvonění se pomodlili, vypili skleničku pálenky a jedli nejprve stroužek česneku s koláčem nebo chlebem, oplatek s medem, potom balocké "lokše", kapustnicu s klobásou. Jedl se také vařený hrách, vařené sušené švestky a hrušky a pila se domácí pálenka. 

Paní Štulrajterová o Vánocích v Černém Balogu říká: "Ten život tady nebyl nikdy jednoduchý a vlastně z toho vycházely i zdejší tradice. Jejich podstatou byla velká jednoduchost. To znamená, že se lidé snažili dát to, co jim bylo nejbližší a k čemu měli nejsnadnější přístup. No a z toho se také vyvinula tradice Štědrého dne a předvánočních příprav, která byla založená hlavně na tom duchovnu a na očistě člověka a až pak na přípravě domácnosti na svátky."

K místním zvykům patřilo, že se před jídlem házel andílkům do každého kouta světnice vařený hrách. Na stůl se prostíralo i pro zemřelého člena rodiny a talíř s jídlem se na stole ponechal až do rána, aby se i jeho duch mohl najíst. (Tak tomu bylo alespoň několik let po jeho smrti, pak už se připomněli mrtví příbuzní jen v modlitbě před večeří.) 

Od každého jídla se také nechal kousek na zvláštním talíři. Po večeři ho pak hlava rodiny odnesla dobytku, aby i ten věděl, že jsou Vánoce a také proto, aby zůstal po celý rok zdravý. V chlévě udělali česnekem kříž, aby bosorky a strigy neměly do statku přístup.

Paní Štulrajterová je bývalá starostka Černého Balogu a na tradiční zvyky kolem Vánoc nedá dopustit. "Co se týká Štědrého dne, tak dopoledne bylo na to, aby se připravila domáctnost, ozdobil stromeček, uklidilo se a začalo se s přípravou štědrovečerní večeře. Bylo takové nepsané pravidlo, že do oběda se měla domácnost připravit a potom už se chystal večer. Večeře - v podstatě taková tradiční balocká spočívala v tom, že na stole by nemělo nic chybět. Na stole byla sůl, česnek, cibule, oplatky, med, opekance na sladko, s mákem nebo na slano s brynzou, zelňačka s houbami - nemělo by tam být tedy maso ani klobása, šlo o postní den, pak ryba - salát, ale to už je takový novodobý zvyk.
Ještě také ořechy, jablka a vlastně tím se zdobil stromeček.
A ještě jsme zapomněli: vařila se hrušková voda, což je vlastně odvar ze sušeného ovoce, přidala se vanilka, cukr, skořice, to vše se svařilo a pak se to studené dávalo dětem. Nebyla to žádná Pepsikola nebo něco takového, ale děti tomu říkají "vánoční víno". To byla myslím taková zvláštnost a dělá se to dodnes.
Pak rodina zasedla ke štědrovečernímu stolu, který byl krásně prostřený, hořely svíčky a každý ten večer začíná - myslím že tady v každé domácnosti - modlitbou.
No a pak rodina stoluje s tím, že večer se stráví u stromečku. Dárečky bývaly velmi jednoduché - nějaké hadrové panenky a nějaké dřevěné hračky pro děti. V dnešní době je to úplně něco jiného.
Večer o půlnoci se pak šlo na mši, k betlému a tam se lidé setkali, po mši si vzájemně přáli šťastné a veselé svátky a šlo se také hned na první návštěvu. Po půlnoci se také mohlo jíst maso, takže se uvařila klobása a začalo se vánoční období, které pokračovalo až do Štěpána."

Čiernobaločania také věřili, že když na Štědrý den přijde do domu jako první chlapec nebo mládenec, tak se děvče do roka provdá.

Vraťme se ale k Betlehemcům - na jejich účinkování zavzpomínal pan Štulrajter: " Tradice vznikla z pastýřské doby, kdy tady bylo hodně salaší. Pastýři se přes léto starali o ovce a když v zimě přišli do vesnice, v podstatě neměli co dělat. Pomáhali bohatším hospodářům a přes svátky vybudovali tradici chození s Betlémem. Spočívalo to vlastně v partě tří chlapů, kteří přišli spolu do každého domu kde je přijali. Ti pak předvedli domácím takové pěkné vánoční pásmo o tom jak se narodil Kristus pán a jak je na to upozornil anděl. Anděl chodil společně s nimi, byl zakomponovaný do tohoto vystoupení. Betlehemci chodili obléknutí v tradičních balockých krojích, měli nazdobené vysoké klobouky stužkami a v rukou měli hole. Na zádech nosili cedilo, což je součást našeho lidového kroje. Cedilo používali naši dřevorubci když chodívali na týden do lesa, nosili se v něm potravu a věci které potřebovali.

Betlehemci u nás chodí od Štědrého dne, hned po štědré večeři. Jak se lidé najedí, tak už Betlehemci chodí. Máme tu více skupin, protože jsme vesnice veliká rozlohou i počtem obyvatel, takže bylo těch pastýřů hodně a i těch skupin Betlémců bylo vždy více. Vždy z každé osady byla jedna parta a když se stalo, že si navzájem vlezli do rajónu, tak došlo i k tomu, že se s těmi holemi poprali, ale to už patřilo k věci."

"Čas dárků" se jmenuje hodinový dokument o tom jak se v Evropě slaví období Vánoc. Mapuje období od Mikuláše po Tři krále, čas kdy se lidé navzájem obdarovávají a přejí si více než jindy pohodu a klid. Čas dárků bude vysílat Česká televize 16.12.2007 - ČT2 20.00 hod.

Lumír Pecold