Mohelnický betlém

Každoročně ve chvíli, kdy se přiblíží prosinec, sejdou se v Mohelnici farníci, aby společně vyrazili do lesa. Nejde o výlet, ale lesní brigádou začíná období, kdy se staví v kapli sv. Anny kostela sv. Tomáše Becketa slavný Mohelnický betlém.

Lesáci vypomůžou smrky z probírky, dobrovolníci zase přidají ruku k dílu, nejen aby bylo dostatek provoněného chvojí, ale aby se také všechny díly tohoto skvostného řezbářského díla dostaly neporušené ze skladiště na faře až do kaple svaté Anny.

Autorem tohoto betlému je Josef Nedomlel ze Starého Města u Bruntálu, který na tomto díle pracoval téměř třicet let. 

Jeho syn František Nedomlel, pokračuje v započatém díle a na chvíle kolem Vánoc rád vzpomíná: "Můj tatínek, ten byl vyučený přes dřevo. Vyučil se jako strojní kolář a karosář a po válce - v době krize - on se vlastně narodil v Krkonoších ve Víchové u Jilemnice - se přestěhoval do Zlína za prací k Baťovi. Tam si také udělal malý betlém, sám pro sebe, který potom po válce v šestačtyřicátém roce přestěhoval na Bruntálsko do Starého Města. Ten betlém tam také každý rok stavěl.

Můj tatínek taky chvilku soukromničil - rok nebo dva, a samozřejmě že jsem byl neustále u něho v dílně a cokoli jsem viděl, jak se z toho dřeva dělá, tak jsem všechno kopíroval a snažil jsem se všechno dělat podle něj. Moc se mu to nelíbilo, vždycky jsem dostal pár facek, že jsem mu někde vzal kus prkýnka, jím zrovna připraveného a toho nejlepšího atd. Až přišla doba, kdy mi řekl - Tak podívej se, tohle se dělá tak a to se dělá tak,- a začal mně o dřevě vysvětlovat věci a učit, jak se to vezme do ruky, jak se to na těch strojích dělá a jak jdou ty léta a tak dále. Čili pak už jsem o tom dřevě něco věděl a to mi bylo 10 nebo 11 let.

Když bylo před Vánoci, tak jsme měli na Starém Městě takovou velkou kuchyň, která byla tak asi 7x4 metry. A ta se dělila vždycky na dvě poloviny. V jedné půlce hospodařila maminka a pekla cukroví na Vánoce a na druhé polovině zase tatínek dělal betlém a tomu jsem tam asistoval. A hodně k nám chodili lidi a dívali se, jak se ten betlém dělá, a ptali se, jak to bude, kdy to budeme stavět, taky se tam opisovaly různé recepty, jak se které cukroví peče a tak dále.

No a potom někdy v roce 58 na popud pana faráře Martínka v Bruntále začal vyrábět a stavět betlém do kostela. A velice hezký, tam byly nebo jsou tam dodnes historické budovy - kostel bruntálský i takové ty starší budovy bruntálské, zámek a takové věci tam jsou. Jeho rodná chalupa, stará řemesla, kovář a stará pila.

Potom byl pan farář Martínek přeřazený tehdejším režimem do Mohelnice, protože tady byl nepohodlný. Otec hned za ním a tam potom začal stavět betlém mnohem větší, než je v Bruntále. No a když jsem potom vyrůstal a už jsem o tom měl větší představu a už jsem se učil kreslit a modelovat, tak jsme s tatínkem i spolupracovali a některé věci jsem do toho betlému dělal i já - jak v Bruntále, tak Mohelnici."

Vlastní stavba mohelnických jesliček trvá téměř měsíc a hlavní postavou celé akce je správce betléma pan Pavel Nenkovský. A je opravdu co sestavovat. 

Všechny budovy a figurky jsou vyřezány z lipového dřeva. K vidění jsou zde například velice přesné kopie hradu Bouzova a Karlštejna. Kromě těchto známých hradů jsou na ploše 42 metrů čtverečných umístěny rovněž velice přesné kopie farního kostela svatého Tomáše Becketa i přímo sousedící bývalé farní budovy - dnešního muzea. Za povšimnutí stojí i přesná kopie zvoničky, Kramerovy vily stojící na skále nad hrází přehrady ve Znojmě a především pak kopie vodního mlýna v Křižlicích. Na ploše 6 x 7 metrů je tu v plasticky členěné krajině pokryté mechem a pilinami umístěno celkem 16 budov, 46 oveček a 26 figur o výšce od 15 do 22 centimetrů.

Chasník s pytlem mouky na zádech stojící před mlýnem je autoportrét tvůrce mohelnických jesliček. Právě do tohoto mlýna chodil se svým tatínkem mlít obilí na mouku. A tuto drobnou epizodu ze svého mládí řezbář zvěčnil ve svém betlému. Ovšem najdete tu i zcela tradiční figury, ke kterým patří Svatá rodina a průvod Tří králů s nezbytným slonem a velbloudem.

Od celé stavby neexistují žádné plány, a tak kam která figura patří, z kolika dílů se skládá, kde je třeba zapojit ten který drát i jak seřídit světla, to vše nosí pan Nenkovský v hlavě. O celém tom velkolepém díle pak mluví s neskrývaným obdivem: "No autor byl takový pedant, že dělal všude i brzdy, postraňky, všechno to fungovalo, jenom se rozjet do terénu. Všechno z pravé kůže, aby to něco vydrželo," říká například ve chvíli kdy umisťuje do betlémské scény koňský potah.

V pohybu je zde vodní mlýn, pes obíhající stádo oveček a dvě ovečky kývající hlavou. Na kopci se otáčí větrný mlýn a pod ním jsou pak dvě patra pohybujících se darovníků. Jsou zde vidět i horníci v dolech, kteří ručně kopou uhlí a to odvážejí na vozících. 

Na rodinnou tradici vyřezávání betlémů úspěšně navázal syn František, a tak tu a tam čeká na návštěvníky betléma překvapení v podobě nových figur. Starý pán Nedomlel by měl jistě radost, kdyby viděl, že se jeho betlém rozšířil o pět pohybujících se dřevěných figurek muzikantů, a to tak zvaného gajdoše - houslistu a kapelníka v jedné osobě, hráče na zobcovou flétnu, hráče na tarogato, dalšího s e- trubkou a jiného hrajícího na kontrabas, nebo o dřevaře, jak řežou kládu. 

"Čas dárků" se jmenuje hodinový dokument o tom jak se v Evropě slaví období Vánoc. Mapuje období od Mikuláše po Tři krále, čas kdy se lidé navzájem obdarovávají a přejí si více než jindy pohodu a klid. Čas dárků bude vysílat Česká televize 16. 12. 2007. ČT2 - 20.00 hod.

Lumír Pecold