Kypr

Na rozhraní tří světadílů ve východní části Středozemního moře se nachází po Sicílii a Sardinii rozlohou třetí největší ostrov tohoto moře - převážně hornatý ostrov s křovinatou stepí, nízkým pobřežím a s písečnými plážemi - Kypr. Směrem na jih do egyptského Búr Saidu je jeho vzdálenost 308 kilometrů, od turecké pevniny na sever ho dělí 64 kilometrů, k syrským břehům východním směrem je to 96 kilometrů. Od pevninského Řecka je Kypr vzdálen více než 1000 kilometrů.

Ostrov byl odedávna bohatým zdrojem nerostných surovin. Těžilo se železo, chróm, mramor a zejména měď. Právě těžba mědi (aes cyprium) dala ostrovu jeho jméno. 

Celková rozloha ostrova Kypr je 9 251 km2. Na jeho území žije 855 000 obyvatel (2007). Ostrov patřící geograficky do Asie je politicky rozdělen od roku 1974 po puči řeckých důstojníků a následné turecké invazi na severní část ovládanou kyperskými Turky a jižní část spravovanou kyperskými Řeky. Celý Kypr byl vyhlášen republikou v roce 1960. Dne 15. 11. 1983 Turci vyhlásili jednostranně na území o rozloze 3 335 km2, v současnosti se 190 000 obyvateli mezinárodně neuznanou Severokyperskou tureckou republiku (Kuzey Kibris Türk Cumhuriyeti). 

Obě části ostrova odděluje "zelená" (někdy zvaná Attilova - podle turecké vojenské operace Attila) linie - nárazníková zóna OSN. Na jihu a jihovýchodě ostrova jsou umístěny vojenské základny Spojeného království. Tyto základny pocházejí již z dob, kdy se ostrov dostal z 300 let trvajícího tureckého područí pod britskou korunu - z třetí čtvrtiny XIX. století. Tehdy zde Angličané vybudovali vojenské námořní základny k ochraně Suezského průplavu, na jehož správě se až do poloviny padesátých let XX. století podíleli. 

Limassol

Jižní (řecká) část Kypru je od 1. 5. 2004 členskou zemí Evropské unie. Jednou z podmínek EU pro vstupní jednání s Tureckem do tohoto ekonomického sdružení je sjednocení Kypru. To je zatím neuskutečnitelné. V referendu v roce 2004 bylo pro sjednocení 65 % kyperských Turků, ale proti 76 % kyperských Řeků.

Kyrenia

Na severu Kypru se nachází řada archeologických památek (Kyrenia, Salamis, Famagusta). Pohoří Troodos zaujímá skoro polovinu území. Nejvyšší horou je Olympus (Chionistra) s nadmořskou výškou 1951 metrů. V pohoří se nachází několik známých klášterů (např. Kykko, kde studoval Makários, pozdější arcibiskup a poté i první prezident samostatného Kypru. V rozděleném hlavním městě Nicosia je mimo jiné Arcibiskupský palác, katedrála svatého Jana, archeologické muzeum. Zachovalé jsou hradby z období Benátské republiky (vládli ostrovu od roku 1489 téměř sto let). 

Famagusta

V jižní části je důležitý přístav Limassol (obchod s vínem, lihovinami, svatojánským chlebem aj.). Bývalé Československo postavilo ve městě pivovar a lihovar. Kolem Limassolu se těží stále ještě chróm, azbest, vyrábějí se stavební materiály a je zde rozvinut spotřební průmysl. Zajímavostí jistě je, že pod "lacinou" kyperskou vlajkou se plaví asi 1 500 lodí, což tvoří 5. největší námořní flotilu na světě. Druhým nejvýznamnějším přístavem "jihu" je Larnaca, na "severu" jsou to Kyrenia a Famagusta. V Larnace je významné mezinárodní letiště (kód LCA). Sem přilétá na svojí vytouženou dovolenou přibližně milion zahraničních turistů ročně a přináší tak zemi důležité devizy i pracovní příležitosti. Kdysi dávno se Larnace říkalo Kition a je o tomto místě i zmínka v bibli. Odtud pocházel antický filosof Zénon, který v roce 300 př. n. l. založil v Athénách filosofickou školu.

Paphos

Na samém západě ostrova se nachází velmi příjemné město se zachovalou pevností - Paphos. Zde se měla podle legendy zrodit z mořské pěny bohyně krásy a lásky Afrodita. Ke Kypru nesmazatelně patří i mouřenín Othello.

Takže každý, kdo zavítá na dovolenou na Kypr se zde jistě setká s kvalitními službami, získá "bronz" na velmi příjemných písečných plážích a může si přivést i mnoho zajímavých zážitků z objevování památek obou částí zatím rozděleného ostrova. Money od turistů otevírá "brány" jinak zatím znesvářených částí tohoto středomořského ostrova (v hotelích lze zakoupit výlet do severní části ostrova).

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení