Na kole do Aligátoří soutěsky

Ve Vilmingtonu jsme se rozhodli pro další zajížďku navíc a to do 12 km vzdálené Aligator Gorge. Mysleli jsme si, že tam budeme tak za 45 minut. Silně jsme se ale mýlili. Cesta vedla hodně do kopce přes nečekaně prudká stoupání a strmé sjezdy a zase stoupání. Druhá polovina byla dokonce po štěrku. Šíleně jsme se tady nadřeli. Už jsme museli i kola tlačit ve dvou lidech, jak to bylo neskutečně strmé. Zvládli jsme to ale a stálo to za to.

Soutěska je otevřena jen o víkendech, neboť během týdne se rekonstruuje právě ta šílená silnice. No a my do soutěsky vjeli právě v neděli večer. To znamená, že druhý den v pondělí byla soutěska jen naše, žádný jiný turista, nikdo se tam nedostane.

Plně vyčerpáni jsme v neděli večer uprostřed “džungle” usnuli a druhý den ráno se vydali na 4 hodinový průzkum červené skalní soutěsky. Prolézání korytem potoka s cca 30 m vysokými červenými stěnami určitě stálo za to. Na okraji rokle jsme zahlédli také obrovského ještěra, asi 150 cm velkou gonnu! Fantastický pohled. Už nám bylo jasné, proč to tady někdo kdysi mylně nazval Aligátoří soutěska.

Setkání s Nicolaiem

Na dánského dálkového cyklistu Nicolaie jsme narazili v Port Augustě. Tento mladík je prvním dánským cykloturistou, co jede kolem světa. Něco jako náš Víťa Dostál před 13 lety. Nicolai plánoval a vyjel na expedici se svým kamarádem, ale ten to po necelém roce vzdal a vrátil se. Od té doby šlape Nicolai sám. Zajímavé a neuvěřitelné celkem je, že z dálkovou cykloturistikou neměl předtím kromě 2 týdnů v Maroku žádné zkušenosti. A přesto se vydal na takové dobrodružství. Nyní už má za sebou cca 25 000 km. Během dvou dní jsme se potkali v P.A. několikrát a následujících pár km jeli společně směr na Adelaide. Pak jsme se rozdělili, neboť my měli v plánu Flinder Ranges ještě navíc a on přímou cestu.

Co nás hodně překvapilo bylo, že Nicolai je kompletně sponzorován několika firmami, které ani často nemusel hledat, sponzorství mu nabídli sami. To je u nás v Česku věc nevídaná, aspoň tedy v cykloturistice. Další prostředky získává Nicolai formou článků pro cestovatelský deník. Výše honoráře 150,- EUR za jednu stránku A4 nás též šokovala. Z toho se dá opravdu úžasně cestovatelsky vyžít.

Domluvili jsme se s ním, že se ještě po cestě párkrát potkáme, máme totiž stejný směr Adelaide, Kangaroo Island a pak Melbourne a Tasmanii. Tak uvidíme, zda to dopadne. Nicolai je opravdu velmi fajn kamarád.

První technické problémy

A hned dva naráz. Lehce se mi už nějakou dobu viklá zadní kolo na náboji. Už jsme to jednou dotahovali u Micka a Moniky na farmě, ale začalo to znova. Podařilo se to doladit opět v Clare, snad to bude OK. Horší je to ale s nepříjemným lupáním někde ve středu kola. V jediném servisu po cestě si s tím nevěděli rady a tak to musím trpět dál. Nečekané je, že to ale nebude kde opravit. Všechny servisy kol jsou teď zavřené, i tady v Adelaide, neboť za měsíc jsou vánoce a všichni mechanici byli povoláni do obchodů skládat a prodávat kola, jak nám v několika cykloshopech řekli. No uvidíme co dál… .Zkusím s tím jezdit a hledat po cestě šanci opravy v servisu.

Další gurmánská specialita

Konečně jsme ochutnali klokana! A to zrovna ve vyhlášené staré pekárně ve Stone Hut. Jedna se o tzv. “pies” s klokaním masem. Byl to takový košík z listového těsta plněný právě masíčkem z chlupatých potvůrek. Celkem nám to ale chutnalo.

Ve vedlejším městečku, přímo ve výrobně, jsme ochutnali vyhlášenou zmrzlinu Golden North.

Komáři opět útočí!

Dlouho, dlouho jsme teď žili bez komárů, jak jsme projížděli vyprahlými krajinami. Jak se ale přibližujeme k zeleni, je komárů více. Úplné nálety stovek komárů a kousavých minimušek jsme zažili severně nad Adelaide. Bylo to strašné.

Další díly:
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola
4. kapitola
5. kapitola
6. kapitola
7. kapitola
8. kapitola

Martin Stiller
www.cyklocestovani.cz