Zvláštní město Adamov

Nedávné opětné zpřístupnění Světelského oltáře v adamovském kostele sv. Barbory po více než rok trvajících restaurátorských pracích obrátilo možná pozornost mnohých k tomuto nevelkému, zhruba pětitisícovému městu. A pokud jsou v řadách zainteresované veřejnosti profesní i "koníčkoví" zeměpisci, obzvláště zeměpisci sídelní, nemohou si opakovaně nepovšimnout unikátních geografických rysů Adamova a okolí, ve srovnání s jinými českými, moravskými a slezskými městy zcela specifických.

Velmi charakteristická a u nás jedinečná je již topografická poloha města. Adamov leží v hlubokém a sevřeném údolí Svitavy, v úseku, kde se řeka erozně prořezala mohutným masívem brněnského plutonu z relativně široké kotliny Blanenského prolomu do převážně již zcela plochého Dyjskosvrateckého úvalu. Hloubky údolí v prostoru Adamova dosahuje téměř 300 metrů (od 235 m n. m. do 527 m n. m., což je kóta nedaleko Alexandrovy rozhledny) při šířce údolí u horní hrany 2-3 km. Takový reliéf v podstatě odpovídá hornatině. Říční niva je úzká, okolo 10 až 50 metrů, někde i méně. Jen v kotlince při soutoku Svitavy s Křtinským potokem se rozšiřuje asi na 200 metrů. Obytná zástavba Adamova je lokalizována na svazích a panelové bloky jsou uspořádané terasovým způsobem. To není přílišná vzácnost u drobných sídel (tam samozřejmě bez panelových bloků), u našich měst však ano. Částečně se Adamovu v tomto aspektu reálně podobá již jen horský Jáchymov.

Taková tvářnost okolního reliéfu se nemohla neodrazit v komunikační síti. Zdaleka nejlepší přístup do Adamova nabízí železnice (trať Brno-Česká Třebová), která sleduje osu údolí. Silnice (vedoucí z města jen do tří směrů) jsou nižšího řádu, úzké, klikaté a v případě silnice do Brna-Útěchova s velkým stoupáním. Hlavní silniční tah Brno-Svitavy se městu vyhýbá.

Dalším důsledkem je, že jako jediné naše město je Adamov naprosto kompletně obklopen lesem (takové stoprocentní obklopení nemá ani Jáchymov). Lesní plochy začínají hned za posledními domy. Jejich využití pro příměstskou rekreaci je ovšem dosti omezeno převládajícím velmi svažitým terénem.

Rozhodně netypický je způsob využití zastavěného území Adamova. Zatímco v jiných menších městech je ve vnitřních polohách obvykle lokalizovaná obytná a obslužná výstavba a na okrajích jsou průmyslové závody, v Adamově je tomu naopak. Nejpříznivější terénní podmínky poblíž středu města, ve zmíněné erozní kotlince při soutoku Svitavy s Křtinským potokem zaujal průmyslový komplex a vytlačil ostatní zástavbu na svahy.

Tuto skutečnost ovšem vysvětluje sídelněgeografický vývoj Adamova, města, které "normálním" městem s historickými urbánními kořeny není. Ostatně i formální městský status získal Adamov až v roce 1964 (tehdy zřízením Městského národního výboru). V minulosti tu prvotní byly vždy objekty s výrobními funkcemi a tato tradice sahá hluboko do středověku. I když nejstarší v regionu doložené železářství se na území dnešního Adamova nevyskytovalo (hutě byly v okolí, například v Olomučanech, Babicích, Rudicích), od poloviny 14. století fungoval při soutoku Svitavy a Křtinského potoka hamr, který zaměstnával postupně až několik desítek hutníků. U něho vznikla osada jménem Hamry. Název Adamov (Adamsthal) je uváděn poprvé v roce 1679. V sedmdesátých létech 19. století hutnictví v důsledku hospodářské krize zaniklo a navázala na ně strojírenská výroba existující dodnes. Strojírenský podnik často měnil výrobní programy i názvy, například za Rakouska-Uherska to byl postupně Sohr Maschinen a Daimler Motorenwerke, za první republiky Čs. zbrojovka, za protektorátu Hermann-Göring-Werke (s až 11 000 totálně nasazenými pracovníky), po válce národní podnik Adamovské strojírny, v r. 1990 přeměněný na akciovou společnost. Po jejím konkursu v roce 2000 vznikly nástupnické firmy Adast a.s. a Adast Systems a.s.

Produkci adamovského průmyslu po roce 1989 negativně ovlivnila ztráta trhů bývalé RVHP a utlumení zbrojní části výroby. Tím se výrazně snížil počet zaměstnanců a začaly se prosazovat úsporné programy. Vzhledem k těsné provázanosti podniku a města se tento vývoj citelně dotkl Adamova jako celku. Zanikl například závodní klub, pořádající kulturní akce známé daleko za hranicemi regionu i v zahraničí, i řada obchodů a zařízení služeb. I když se situace od té doby poněkud zlepšila, negativní dopad na fyziognomii města je patrný dodnes.

Adamov tak zůstává městem kontrastů. Ve městě, které se nemůže pochlubit historickým jádrem a jehož kostel byl postaven až v polovině 19. století, je unikátní kulturní památka - Světelský oltář. Byl zhotoven v letech 1515-26 šesti řezbáři pro cisterciácký chrám v rakouském Zwettlu (Světlé) a získán pro Adamov zásluhou knížete Aloise z Liechtensteinu. Uprostřed malebně členité a lesnaté krajiny krajiny se prostírají rozsáhlé a dnes z velké části nevyužívané tovární objekty. Nájezdy vandalů trpící adamovské nádraží i stanice Adamov-zastávka jsou jedny z nejlepších východisek do krásné a turisticky hodnotné oblasti Moravského krasu i do kraje podél Svitavy, jemuž se dříve říkalo Moravské Švýcarsko.

Jan Bína
Zeměpisné sdružení