Leros patří do skupiny Dodekanes. Celý ostrov vyzařuje klid a mír. Zrovna takoví jsou i jeho obyvatelé.
Již první dojem, po vylodění v Agia Marina, slibuje tak trochu jiné prázdniny...
V přístavu je pokřik a veškeré zařízení jako před
sto lety. Budovy vroubící přístav a pobřežní ulici pamatují určitě slavnější a bohatší minulost. Některé stavby jsou již renovovány, v přízemí jsou nasídleny taverny, ouzerie a kavárničky
- jiné domy jsou ve špatném stavu a přesto mají podniky v nich své zvláštní kouzlo.
Podlouhlá zátoka mění svou tvář podle denního doby. Poblíž přístavu stojí ve vodě větrný mlýn, který je součástí doporučitelné rybí taverny. Na protějším břehu zátoky se nachází čistá pláž, kterou lemují
sezónní taverničky. Většina z nich funguje od května do října. Nejoriginálnější je ta poslední v řadě, kde se o hosty stará osobně
"tavernista". Sám pochází z německo řeckých rodičů a jazyků znalý ochotně odpovídá turistům na jejich dotazy. Nejeden dobrý tip pocházel od něho...
Z nedalekého, velmi turistického Kosu přijíždějí sice denní návštěvníci, ale k večeru se zase vracejí,
pak teprve jsou "praví " turisté a místní obyvatelstvo zase mezi sebou.
Hlavní atrakcí ostrova je na dvě části rozdělené město - nebo dvě spojená městečka, kterým dominuje velká středověká rytířská pevnost z dob italského mocnářství.
Z Agia Marina se dá k hradu vystoupat po bezpočtu schodů a druhou stranou
zase sestoupit po pohodlné silnici, která vede podél krásných zachovalých i renovovaných větrných mlýnů. Silnice vede do Pandelli
- k rybářskému přístavu s taverničkama. Ten žije spokojeným, klidným tempem i bez turistů.
K probádání tohoto sympatického ostrova se doporučuje zapůjčit za pár
euro skútr. Čtyři litry benzínu postačí na tři celodenní výlety všemi směry. Téměř všude se dá koupat, zátok má Leros bezpočet. Vesměs narazíme na oblázkové pláže, bez vyspělé
infrastruktury.
Leros není zvláště bohatý na zachovalé historické památky - to co se jmenuje chrám Diany se ukáže jako více či méně srovnaná hromada opracovaných kamenů, jejichž část byla použita na stavbu sousedící malinké byzantinské kapličky.
Návštěva hradu a mlýnů se doporučuje v odpoledních hodinách, kdy je slunce (pro fotografy) na
"správném" místě. Odměnou za namáhavý výstup je fenomenální výhled na obě strany ostrova a úžasné větrné mlýny.
Dole v přístavu je nabídka rybích pokrmů nejen překvapivě bohatá ale i finančně únosná, což není v Řecku samozřejmé.
Sportovní potápěči se zase orientují směrem k blízké vesnici Xerocambos, kde je slušná potápěčská
základna.
Před a po prázdninové sezóně není s ubytováním žádný problém. Na červenec a srpen se doporučuje včasná rezervace.
Spojení na Leros je neproblematické: ráno a večer letecky z Atén, několikrát denně lodí z Atén a Kosu expresním katamaranem nebo delfínem.
Můj tip: poblíž Agia Marina je taverna u větrného mlýna, kde lze ukázat na volně plovoucí rybu
a nechat si ji pak připravit - levněji se ovšem dokážete stravovat v Pandeli, přímo u rybářů
- s trochou odvahy a štěstí odkoupíte rybu z lodi a odnesete do
taverny... za mírný poplatek vám ji udělají. Je zaručeně čerstvá a levná.
Překrásný výhled na rybářskou osadu Pandelli je ze silnice, kterou vroubí restaurované větrné mlýny. G. W. Pollak Zürich |