Ivrea

O tomhle městě se v turistických průvodcích mnoho nedovíte. Někdy se o něm sice říká, že je branou do pohoří Gran Paradiso. Co je to ale za bránu, když leží vlastně mimo hlavní cesty a samotné Gran Paradiso odtud pravděpodobně ani neuvidíte. Ten přezíravý "nadhled" je k tomuto městečku ale nanejvýš nespravedlivý, vždyť první zmínka o něm pochází z roku 100 př. n. l., svého času byla Ivrea dokonce hlavním městem Itálie a dodnes se tu dochovaly nejen zajímavé památky, ale i pozoruhodné zvyky.

Město Ivrea je čistě administrativně centrem oblasti Canavese v kraji Piemonte v severní Itálii. Leží v nadmořské výšce 265 metrů a původně byla vystavěna na levém břehu řeky Dora Baltea. První zmínky zdejší místo uvádějí pod jménem Eporedia, když bylo uvedeno na seznamu kolonií římského impéria. "Epo" znamená v řečtině "kůň" a "reda" znamená ve staré velštině "vůz"; z toho se odvozuje, že Eporedia mohlo znamenat "vůz tažený koňmi", což dává smysl, protože Ivrea byla na strategickém místě jak pro Římany, tak pro původní obyvatele žijící zde dříve pro Velšany. Během staletí se jméno města měnilo přes Iporedia, Ivoreia, Ivreia na dnešní Ivrea. Ale v knihách se objevovalo také Iporegia, Iporiensis či Eboreja.

Z římské doby se ve městě zachoval Starý most - Ponte Vecchio, starý 2 000 let. Z památek ovšem za pozornost dále stojí kostel Duomo z 10. století, který byl vystavěn na místě původního kostela pocházejícího z r. 340 a dále hrad s červenými věžemi, který pochází ze století čtrnáctého. Všude jinde než v Itálii by stačil výskyt jen jediné takovéto památky na to, aby se město stalo turistickou atrakcí. Tady je ovšem zastíněno nedalekým Turínem z pohledu milovníků památek a ti co raději přírodu, míjejí Ivreu při cestě do Alp nebo Gran Paradisa.

Stará Eporedia byla součástí římského impéria až do jeho zániku v 5. století a během následujících 100 let patřila několika vládcům. R. 572 se stala součástí lombardského území a od r. 773 patřila do císařství Karla Velikého, později patřila Itálii i Německu. Roku 1002 se markýz z Ivrei, Arduino, stal králem Itálie a Ivrea hlavním městem. Mezi další panovníky zdejšího kraje patřil Tomáš I. Savojský, ale také třeba Španělé, kteří zde postavili pevnost, později i Francouzi; ti tady zůstali až do r. 1814.

Itálie, jak ji známe dnes, vznikla r. 1861. Ale savojští králové byli součástí místní historie téměř tisíc let. Jejich hlavním městem nebyl Řím, nýbrž Turín, a to až do konce 2. světové války. Poslední italský král, Vittorio Emanuele III, byl na konci války sesazen, jelikož stranil Mussolinimu, a celá rodina Savojů byla vykázána z kraje; pouze ženy sem mohly přijet na návštěvu.

Roku 1858 spojila Ivreu s Turínem železnice a roku 1886 pak byla trať zprovozněna až do Aosty. Hospodářský rozvoj města začal r. 1908 se vznikem firmy Olivetti. Ze šedesátých let 20. století pochází dálnice Turín-Aosta, která těsně míjí město. Dálnice, železnice - to vše mělo nepopiratelný vliv na hospodářský rozmach města, ale také na to, že turisté tudy jen profičí. A tak ve starém centru městečka po většinu roku panuje onen maloměstský poklid kavárenských stolků rozložených v ulicích a na náměstích. Ovšem když se přiblíží škaredá středa, tak už od pátku začínají výklady mizet za bedněním a fasády domů se náhle halí do kilometrů rybářských sítí. Ve městě není jediný volný pokoj k přespání, do ulic vyrazily stovky lidí v prapodivných uniformách a úborech, náměstí křižují kapely a pištci. Schyluje se totiž k pomerančové bitvě, která nemá nikde jinde obdoby.

Poslední dny karnevalového období tu jsou doslova hektické.

Související články:

Ivrea - když se na ulici vaří fazole

Lumír Pecold