Alice Springs, Uluru - Kata Tjuta NP

Do tohoto geografického středu Austrálie jsem přiletěl z 2100 kilometrů vzdáleného Tullamarine Airportu Melbourne brzo ráno v prvním týdnu dubna. Ihned po přistání a odbavení na letišti ležícím jižně od města jsem se vydal ubytovat se do hotelu nacházejícího se poblíž známé Stuart Hwy. Po krátkém odpočinku po náročném nočním přeletu jsem se pak vydal na pěší prohlídku města původních obyvatel Austrálie.

Alice Springs je město ležící ve výšce 0 metrů nad mořem na 23° 42´ jižní šířky (asi 33 km jižně od obratníku Kozoroha) v jižní části australského Northern Territory jižně od MacDonnell Rangers. Aboriginci městu obklopenému ze všech stran pouští říkají Mpamrntwe.

Alice Springs má rozlohu 144 kilometrů čtverečných a žije v ní 24 500 obyvatel. Tato hlavní brána do Red Centre je vzkvétajícím moderním městem, ctícím své dávné tradice. Založení se datuje k roku 1888, kdy zde byla založena stanice pro pozemní telegrafní linku. Telegraf spojil Austrálii přes Darwin a Jávu se západním světem. K rozvoji města došlo až po 2. světové válce. Počet obyvatel dosáhl jednoho tisíce až kolem roku 1953. Vojenská základna, která sem byla umístěna v roce 1942, poté kdy Japonci bombardovali Darwin, je zde dodnes i přes odpor pacifistů. Do místní australsko-americké meteorologické stanice bylo v padesátých letech 20. století umístěno seismologické zařízení pro měření sovětských jaderných pokusů.

Aboriginská vlajka

Původní název osady byl Stuart (podle cestovatele Johna MacDonnall Stuarta). V roce 1933 bylo jméno změněno na Alice Springs (Lázně Alice). Blízké vodní nádrže, napájené vodami podzemní řeky Todd River byly pojmenovány podle manželky hlavního poštmistra státu Jižní Austrálie Alice Todd. Ve městě je Památník ANZAC z roku 1934 uprostřed města na pahorku Anzac Hill, dále je ve městě muzeum Johna Flynna, zakladatele Královské lékařské služby v Adelaide House, první nemocnici v Alice Springs. Je zde i muzeum zkamenělin. Jinak ve městě se líně potulují Aboriginci a "somrují" od turistů drobné, převážně na alkohol. I já jsem, ač nerad, jednomu takovému místnímu tulákovi přispěl, když jsem jej požádal o společné vyfotografování. Souhlasil a tak jsem podal fotoaparát náhodné turistce a ta pro mě udělala dva obrázky a já, jako slušně vychovaný člověk jsem tomuto místnímu "krasavci" poděkoval: "Thank you, sir". A on mojí podanou ruku přijal, otočil svojí dlaň vzhůru a sdělil mi: "Five dollars". Nezbylo mi, než mu jeho "honorář za vyfocení" dát. 

Druhý den ráno jsem se z Alice Springs vydal autobusovou linkou Pionier na cestu dlouhou přes 440 kilometrů do Uluru-Katja Tjuta (čti Kata Džata) National Parku. Ubytování jsem měl zajištěno v turistické vesnici Yulara asi 20 kilometrů severně od známého útvaru z červeného pískovce. Yulara - tato zelená oáza, leží mezi červenými pouštními dunami na okraji NP. Každoročně sem přijede asi půl milionu turistů z celého světa. Zde se mohou ubytovat ve všech možných kategoriích od luxusu ***** až po kemp nebo hostel. Zdejší informační centrum poskytuje údaje o Uluru-Kata Tjuta NP všechny možné údaje o geologii, fauně a flóře, vydávají se zde povolení ke vstupu do NP, je zde prodejna suvenýrů, nákupní centrum, pošta, banka, supermarket, restaurace a bary se zahrádkami. Zde si lze zajistit i průvodcovské služby. Každý večer se v amfiteátru koná hodinový koncert domorodé hudby s řadou nám zcela neznámých nástrojů. Night Sky Show přibližuje příběhy Anangů a starých Řeků o hvězdách. Návštěvu této atraktivity bych každému doporučil.

Další den ráno jsem se vydal k nejznámějšímu symbolu Austrálie, monolitu z červeného pískovce, hoře Ayers Rock nacházející se ve výšce 867 m n. m., s poměrnou výškou 348 metrů nad okolní plochou krajinou. Spolu s 36 dómy Kata Tjuta a jejich hlubokými údolími a roklemi patří určitě k přírodním divům světa. Tento park byl vyhlášen v roce 1958 a od roku 1987 je zařazen do Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO. Pro Aborigince je toto území posvátné. V roce 1985 jim bylo australskou vládou navráceno zpět a všechny lokality se vrátily k původním jménům. Aboriginci se zbavili odpovědnosti a starostí s udržováním pořádku na tomto území tím, že lokalitu pronajali zpět vládě a ta tuto část Severního teritoria spravuje spolu s místním klanem Anangů.

A kdo to vlastně ti Anangové jsou? Podle archeologických nálezů je okolí Ayersovy skály obydleno již více jak 22 000 let. Existují důkazy, že jak Uluru, tak i Kata Tjuta mají odedávna pro zdejší původní Austrálce velký náboženský a kulturní význam. Obě lokality patřily původně lidu klanu Anangů. Ti věří, že obě místa stvořili jejich předkové, kteří také stanovili společenské zákony a pravidla, jimiž se současní Aboriginci stále řídí. Domnívají se, že jsou přímými potomky těchto bytostí a jako takoví jsou zodpovědní za ochranu a správu těchto území.

Uluru-Kata Tjuta Cultural Centre s vícejazyčnými expozicemi, videoprojekcemi a výstavami je pro příchozí turisty vynikajícím seznámením se s NP a je vhodné sem přijít před vlastní prohlídkou skal a jejich okolí. Nintiringkupai je expozice věnovaná historii a správě NP. Zde návštěvník obdrží brožuru s informacemi o pěších trasách, významných místech a organizovaných prohlídkách. Každý příchozí by si měl uvědomit, že za nedlouho vstoupí do ohromné pouštní krajiny, kde jsou vysoké teploty kolem 45 °C a že by měl počítat s tím, aby měl s sebou dostatek tekutin. Doporučuje se mít při chůzi v terénu asi jeden litr vody na každou hodinu, aby nedošlo k dehydrataci organismu.

Audiovizuální a umělecká expozice Tjukurpa hosty uvede do spletitého systému náboženské víry a zákonů Anangů. Vedle kulturního centra je řemeslnická dílna Maruku Arts and Craft. Zde lze sledovat místní obyvatele při práci a můžete zde navštívit i hudební a taneční vystoupení. Prodávané suvenýry vyrobené na kůži nebo plátně popisují legendy o Uluru v Době snů.

Ayersova skála (Uluru) je 3,6 kilometru dlouhá a 2,4 kilometru široká, sahající 5 kilometrů pod zemský povrch. Kolem skály vede několik turistických tras. Asi nejúchvatnější je tříhodinová okružní 9,5 kilometru dlouhá trasa. Ta ukazuje svojí majestátnost, předtím netušenou velikost vlastního monolitického útvaru. Posvátná místa, jež se při procházce míjejí jsou oplocena a vstup do nich by byl považován za velký přestupek. Trasa Mala (klokan zaječí) obsahuje několik jeskyní. V některých lze spatřit staré skalní malby - petroglyfy. Trasa Liru (had) začíná u kulturního střediska a při prohlídce trasy budete seznámeni domorodými průvodci, jak se využívaly pro každodenní život zde získávané materiály. Trasa Kuniya (krajta) vede k jezeru Mutijulu na jižní straně Uluru, kde místní Anangové vyprávějí své příběhy stvoření a vystavují své umělecká výrobky, jež popisují různé staré legendy. Cesta na Ayersovu skálu po stezce, kde je nutné se přidržovat řetězů je strmá, 1,6 kilometru dlouhá a velmi náročná. Výstup vzhůru je povolen jen zrána za přijatelné teploty, jakmile teplota přesáhne 35 °C, je po zbytek dne výstup zakázán z bezpečnostních důvodů (každým rokem zde došlo k několika vážným úrazům a úmrtím - IM vlivem vedra). Z kulturního hlediska je výstup posvátnou cestou, kterou se Anangové vydávali na významné obřady. Žádají proto příchozí, aby respektovali jejich přání a mimo určenou trasu na okolní skálu nevstupovali. Doba pobytu na horko vyzařující skále od výstupu k sestupu trvá řádově asi dvě hodiny.

Kata Tjuta (Mnoho hlav) je skupina gigantických dómů nacházející se ve výšce 1070 m n. m. asi 40 kilometrů na západ od Ayersovy skály. Dále na západ je už jen nehostinná poušť, kam se smí vstoupit jen s povolením od Central Land Councilu terénním automobilem 4x4 a s úplnou nouzovou výbavou. 

Kata Tjuta není celistvým kusem pískovce jako Uluru, ale je soustavou roklí a údolí, kterými se dá volně procházet. Pro Anangy má toto tiché místo stejný význam jako Uluru, jen je opředeno menším množstvím příběhů. Nejvyšším vrcholem je Mount Olgas, vypínající se 546 metrů nad okolní krajinu. 

I zde si můžete vybrat z několika návštěvnických tras. Doporučil bych jednu ze dvou. Buď tříhodinovou trasu Valley of the Winds, která vede několika hlubokými roklemi. I zde platí, že při teplotě vyšší 35 °C je zčásti uzavřena. Nebo trasu Olgas Gorge, která se táhne vzhůru roklinou Olga Gorge a končí slepě u skalní stěny s jezírkem.

Ať už si vyberete kteroukoliv z nabízených tras, jistě budete s výletem do středu Austrálie spokojeni a bude mít z návštěvy této tak vzdálené destinace nezapomenutelný zážitek na celý život.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení