Let anděla v Benátkách

Piazzetta je malé náměstí před Dóžecím palácem. Z jedné strany ústí u zvonice na náměstí San Marco a z druhé strany je ohraničeno dvěma obrovskými sloupy, které označovaly hlavní vstup do Benátek v době, kdy bylo město přístupné pouze z moře. Právě tento prostor je hlavním jevištěm i hledištěm při letu anděla.

Původní věž - kampanila byla dokončena v roce 1173 a sloužila především jako maják, který pomáhal navigátorům při plavbě v laguně. Ve středověku tu také byla zavěšena klec do které byli zavírání provinilci. Někteří v ní také zemřeli. Věž byla několikrát přestavována a také se zvyšovala její výška. Podobu jako má dnes jí dal Bartolomeo Bon na začátku 16. století, kdy ji opravoval po zemětřesení. Věž dosáhla výšky 98,5 metrů a na samém vrcholu se blýskala zlatá korouhev, kterou navrhl sám Bon. Každý z pěti zvonů umístěných ve věži měl svou roli. Marangona oznamoval začátek a konec pracovního dne, malefico oznamoval, že bude poprava, nona dával na vědomí, že je poledne, mezza terza zase svolával senátory do Dóžecího paláce a poslední zvon se jmenoval trottiera, ten dával na vědomí že zasedá Velká rada. Tak to fungovalo až do 14. července 1902 - to najednou prakticky bez varování povolily základy věže a ta se najednou zřítila. Trosky zničily lodžetu postavenou Sansovinim u paty kampanily a taky to odnesla správcova kočka. Naštěstí to byla jediná oběť této katastrofy. Už další rok byl položen základní kámen pro stavbu nové věže. Ta dnešní je tedy replikou původní kampanily.

To oba žulové sloupy na druhém konci náměstí jsou pravé. Benátky je dostaly darem z Konstantinopole a na náměstí je údajně vztyčil Nicoln Barattieri, architekt prvního kamenného mostu Ponte di Rialto. Za tento husarský kousek mohl mezi oba sloupy umístit hrací stoly a provozovat tu něco jako kasino. 

Svým západním průčelím je k Piazzetě natočen Dóžecí palác. Mezi devátým a desátým sloupem jeho lodžie byly za starých časů vynášeny rozsudky smrti a prostor mezi oběma sloupy z Konstantinopole sloužil jako popraviště a to až do poloviny 18. století. Dodnes je řada Benátčanů, kteří se z pověrčivosti tomuto místu vyhýbají. 

V Benátkách se karneval poprvé konal už v 11. století - to se lidé každoročně veselili dva měsíce. Snad nikdy jindy se navenek neprojeví vrozený dar Benátčanů spřádat intriky jako při karnevalu, kdy se mohou ukrýt za svými maskami. Sociální rozdíly se smažou, účastníci se vyžívají v kanadských žertících a téměř vše je dovoleno. 

Obvykle se konala poslední čtvrtek před půstem, vždy před zraky davu přihlížejících, šlechticů i dóžete. Po laně nejprve chodili akrobaté, až to jednou zkusili i někteří z dělníků z loděnic (tzv. Arsenalotti). A byli na svou odvahu a své umění tak pyšní, že se na tuto akci začali specializovat.  Takzvaný ´Let´ se během let měnil a stal se oficiální ceremonií, jež měla tři části, které prováděl ´Turek´ - říkalo se mu také ´Anděl´, protože na sobě měl křídla. A tento anděl musel jednak dojít po laně na vrchol zvonice; pak scházel dolů ke Knížecímu paláci, prováděje salta - cizí vyslanci a významné osobnosti ho obdarovávali květinami nebo básněmi, dóže mu často daroval peníze; a nakonec musel vyjít opět až na vrchol věže. Existovalo mnoho způsobů, jak se dostat na věž a zpět, a mnohé byly technicky velmi pokročilé. Používala se zdvojená i ztrojená lana, navijáky a různé finty. 

Roku 1680 dokázal muž jménem Sante da Ca´ Lezze vyšplhat na věž na koni. Pak vylezl až na samotnou špici a tam prováděl salta. Další rok se dostal na věž v lodi, předstíraje, že vesluje.  Někdy probíhalo zároveň i více ´letů´. Například v roce 1760 vyšplhali na věž hned čtyři muži: jeden jel jako satyr, druhý na lodi, třetí nesl na hrudi dvě malá děla a čtvrtý předváděl dech beroucí ekvilibristiku.

Samozřejmě bylo také hodně nehod. Roku 1759 spadnul muž jménem Nane Bailo z rodiny Arsenalotti do vyděšeného davu. Kvůli těmto neštěstím pak byli akrobaté vykázáni a na věž cestovala už jen dřevěná maketa velké holubice; z ní se na přihlížející sypaly květiny a konfety. 

Dnes se živý anděl v bílém rozevlátém hávu snáší z nejhornějšího ochozu zvonice před Dóžecí palác, kde ho již očekává samotný Dóže i se svým dvorem a četnými diváky. Každý rok je to jiná mladá žena - většinou některá populární Italka, které je nabídnuta ta pocta, aby mohla představovat anděla při zahájení benátského karnevalu. 

Kampanila je od své poloviny zahalena v mlze a já se snažím přes hledáček kamery zahlédnout co se tam nahoře děje. Pak se přes zábradlí přehoupne postava, ještě než mi zmizí v mraku vidím, že kolem balustrády přivazuje jistící stanoviště. Pak vše mizí zase v bílé mlze. Když se opět protrhá je už na římse také anděl. Oči celého náměstí se obracejí ke věži. S úžasem si uvědomuji, že zábradlí posledního ochozu je o pořádný kus vyšší než obě postavy balancující na římse před ním. A pak se anděl zhoupne do lana napnutého z věže k náměstí, aby se pomalu a v napjatém tichu snesl na tribunu před palácem. To už ale náměstím zní aplaus a dóže s viditelným oddechnutím vítá anděla. Benátský karneval je zahájen.

Nový benátský karneval měl hned od počátku obnovené tradice takový úspěch, že někdy musely být uzavřeny přístupy do města, protože návštěvníků bylo příliš mnoho.

Typy masek i celé karnevalové postavy si udržely formy a tvar těch původních, mají hluboké kořeny v historii Benátek a jsou snadno rozpoznatelné podle charakteristických rysů - například zobákovitého nosu morového doktora. Masky se ale liší osobitým stylem, který masce vtiskne výrobce. Každý kousek je tak často skutečně uměleckým dílem.

Samotný karneval v Benátkách má ovšem stovky podob. Průvody masek i historických postav, bály, slavnosti, potkáte tu muzikanty, zbrojnoše, gondoliéry i krasavice nastrojené do nádherných šatů. Tu svou jedinečnou podobu karnevalu si musí najít každý sám.

Lumír Pecold