Problém dostatku elektrické energie se stále více dostává do popředí zájmu. Dokonce se hovoří i o budoucí energetické krizi. Ono je to u velkých spotřebitelů téma již staršího data. Jedním z řešení byla výstavba jaderných elektráren. O jejich možných problémech se začalo veřejně diskutovat po havárii v Černobylu (1986). Proto má řada jaderných elektráren ve světě (i u nás) informační centra, kde se lze dozvědět o těchto zařízeních mnohem víc než v běžných informačních zdrojích.
Reaktory a turbíny v Ignalinské jaderné elektrárně (IJE) jsou největší
na světě. Elektrárna leží přímo na litevsko-běloruské hranici. Plán
jejího postavení pochází z poloviny sedmdesátých let minulého století.
Nejprve bylo třeba postavit město pro její stavitele a pak obsluhu a pracovníky.
Původní předpoklad, aby tímto městem byla Ignalina (odtud i název elektrárny),
nebyl realizován. Padlo rozhodnutí vybudovat město úplně nové. Tak se začalo
stavět Visaginas na severním břehu stejnojmenného jezera, jen pár tisíc
metrů od budoucí elektrárny. V červnu 1975 se objevil první jeřáb a ani
ne do dvou let se stěhovali první nájemníci (duben 1977).
Město Visaginas je moderním městem nacházejícím se v pěkném přírodním
prostředí. Je koncipováno podobně jako známé projekty ve Finsku nebo Švédsku.
Je plné zeleně a lesa. Jsou tu většinou domy s 5ti až 9ti podlažími v počtu
asi 250. Některé z nich mají výhled na jezero, je tu 12 ulic a jedna pěší
zóna. Dobré je spojení s okolím po silnici i železnici (Vilnius, Daugavpils
aj.). Obyvatelé města si postupem doby vytvořili svou osobitou tradici
(festivaly). Dnes jich tu žije okolo 10 tisíc.
Původní plán postavit čtyři bloky elektrárny nebyl splněn. Vlastní výstavba
začíná prvním blokem ve druhé polovině sedmdesátých let. Tehdy již začínají
měření související s kvalitou životního prostředí. První blok je
uveden do provozu 1. prosince 1983 a v roce 1987 blok druhý. Třetí rozestavěný
blok již dokončen nebyl a práce na čtvrtém ani nezačaly.
Dnes je možná exkurze do jediného funkčního bloku. První blok byl již
odstaven a je postupně likvidován, druhý blok bude odstaven podle dohody
litevské vlády na mezinárodní úrovni v roce 2009. V infocentru je možné
se seznámit s funkcí největšího bloku na světě, s výkonem 1500 MW, nahlédnout
do modelů a prostřednictvím kamer i do reaktorového prostoru. Získají se i
další informace, včetně plánů na výstavbu nové jaderné elektrárny
nedaleko odtud. Zajímavostí je i to, že v IJE neuvidíte, nám známé,
obrovské chladící věže (Temelín, Dukovany). Ke chlazení je používána
voda z jezera Drukščiai. Je to největší litevské jezero s plochou 45 km čtverečných.
Voda z jezera se prožene chladícím okruhem a zase se vypustí do jezera.
Takto se celkový objem jezera přečerpá
elektrárnou asi za rok.
Bylo zjištěno, že teplota vody se zvýšila asi o 3 stupně Celsia, což má
vliv na mikroklima okolního prostředí. Tím také dochází ke změnám v živočišné
i rostlinné říši. Celá oblast je pečlivě sledována v okruhu asi 3 km
(sanitární zóna) a 30 km (pozorovací zóna). Problematice kvality životního
prostředí je věnována velká pozornost. Dnes se z malé stanice u Tylže na
břehu jezera stalo malé akademické městečko, kde sídlí výzkumní pracovníci
mnoha oborů zabývajících se vlivem IJE na své okolí.
Pozornost je věnována i otázkám likvidace odpadu (vyhořelé palivo). Je
skladováno v kontejnerech CASTOR na úložišti za elektrárnou a po 50ti
letech bude definitivně neutralizováno a uskladněno. Tento v současnosti často
diskutovaný problém asi dnes nevyřešíme, ale v budoucnu naši následovníci
najdou jistě lepší řešení, než o kterých uvažujeme my, tj. vše
vyhodit, skládkovat, zakopat.
Budete-li mít cestu do Aukštatije a možnost podívat se do oblasti
Visaginas, učiňte tak. Je to zajížďka asi 40 km od Ignaliny nebo Aukštatijského
národního parku a můžete tak nahlédnout do donedávna tajemstvím zastřeného
přírodou nádherného kraje. Ivan Farský Zeměpisné sdružení |