Topografický střed Evropy - Litva.

V průběhu 20. století bylo provedeno několik geodetických měření s cílem určit topografický střed našeho kontinentu. Jsou známé středy v Kremnických Baniach na Slovensku, u města Rachiv v Zakarpatské oblasti Ukrajiny a i jinde. Poslední byla práce francouzských geodetů. Koncem osmdesátých let minulého století, metodou výpočtu těžiště byl stanoven bod ležící severně od Vilniusu nedaleko malého sídla Purnuškes.

Hodnoty bodu jsou 54° 54´ s. š. 25° 19´ v. d. Výpočet středu vychází z definice krajních bodů Evropy. Jejich stanovení je hlavním předpokladem výpočtu a proto se jednotlivé měřičské práce v tomto směru dost liší a existují tedy různé středy Evropy. 

Francouzi vycházeli z následujících hodnot: severní bod Špicberky 80° 45´ s. š., 20° 35´ v.d., nejjižnější bod na Kanárských ostrovech 27° 28´ s. š., 17° 58´ z. d., nejvýchodnější na Uralu 67° 59´ s. š., 66° 10´ v. d. a nejzápadnější na Azorských ostrovech 39° 27´ s. š., 31° 16´ z. d. východní hranice kontinentu je vedena po vrcholcích Uralu, řece Ural, Kaspickým jezerem k Apšeronskému poloostrovu, po vrcholcích hlavního hřebenu Kavkazu ke Kubáňskému zálivu, Černým mořem, průlivy Dardanely a Bospor, po východním břehu Egejského moře (hranice Řecko - Turecko), Středozemním mořem do Gibraltarského průlivu. Nezapočítává se Malta a Novaja Zemlja.

Po stanovení topografického středu, bylo jeho označení provedeno r. 1991 malým kamenným pomníčkem s deskou, na které byly uvedeny základní údaje, na pahorku Bernotaj. Je to vyvýšenina z materiálu, který sem dopravil při posledním zalednění pevninský ledovec. Po čase byl tento pomníček nahrazen 9 tun těžkým eratickým balvanem, ležícím nedaleko. Od roku 1992 je okolní prostor vyhlášen jako chráněné území topografického středu Evropy. Patří sem nejenom místo samotné, nýbrž i nedaleké jezero Girija, Bernotajský pahorek (staré pohanské obětní místo) i lesy kolem. Okolní pahorky jsou také pozůstatky posledního čtvrtohorního zalednění a nazývají se osary a drumliny. Podobné povrchové tvary se v naší zemi nenacházejí, protože k nám ledovec ve čtvrtohorách nedosáhl (až na malé výjimky).

Bernotajský pahorek je místem jednoho z nejstarších opevněných bodů v Litvě. Předpokládá se, že tu v prvním až pátém století stálo obranné hradiště, což dokazují archeologické vykopávky keramiky tehdejší doby.

Díky velkému zájmu návštěvníků bylo rozhodnuto, že okolí prostého balvanu bude upraveno. Práce byla zadána prof. Jokubonisovi (sochař), prof. Anuškjavičovi (architekt) a Alvidasu Mituzasovi (krajinný architekt) a 1. května 2004 se uskutečnilo slavnostní otevření upraveného prostoru pro návštěvníky. Byl to den vstupu Litvy do Evropské unie (taktéž i Česka). Událost připomíná žulový sloup s korunkou hvězd (prof. Jokubonis) a symbolizuje spojení Litvy s Evropou.

Místo je také zajímavé tím, že nedaleko se nachází bod, který patří ke geodetickému Struveho oblouku (poledníkové měření). Struveho práce byla v roce 1994 Mezinárodním institutem historie geogézie a měření Mezinárodní federace zeměměřičů (FIG) navržena k zapsání do Seznamu historického a přírodního dědictví UNESCO. To se také roku 2005 stalo a od té doby je celá tato síť na tomto prestižním seznamu.

Geodetický bod Struveho oblouku (Struve Geodetic Arc) je ve vesničce Mjaškonis. Ani tato vesnička není v Litvě neznámá. V roce 1818 tu stála dočasná astronomická stanice, jejíž přesné souřadnice definoval astronom Tenner.

Svou návštěvu topografického středu Evropy lze doložit i diplomem, který lze v infocentru koupit za 5 litů (cca 40 Kč,-). Bude na něm uvedeno Vaše jméno a velké kulaté razítko a datum návštěvy, podtisk tvoří sloup s korunkami Unie a vlajkosláva kolem. 

Najít dnes toto místo v centru Evropy je jednoduché. Dříve to bylo složitější ale i zábavnější. Nikde nic kolem nebylo, pouze místní stařenka jakožto "informační" zdroj na dotaz, kde že ten střed Evropy je, odpověděla: "jó centras, tak to musíte támhle na kopec, kde se pase moje kráva". Problém nastal, když značkovací kráva popošla stranou. Vyšlapaný chodníček však pomohl vždy.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení