Noční procesí v Ispice - Sicílie

Ústředním bodem, kde začíná i končí, je bazilika Santa Maria Maggiore. Na sloupech a zdech tu jsou v celých trsech vždy svíčka, panenka a lístek. Když se v Ispice narodí malé dítě maminka nikdy nezapomene přinést do kostela nastrojenou panenku jako poděkování. Je to zvláštní, nezvyklá, ale sympatická výzdoba chrámového prostoru, kde se právě scházejí obyvatelé městečka, aby společným procesím uctili památku Ježíše Krista.

Původně se Ispica jmenovala Ispra, za doby Římské říše pak Ispicae Fundus. Ve středověku se jméno změnilo na Spaccaforno, současné jméno město převzalo po roce 1935. 

Archeologické vykopávky dokazují existenci osídlení již v prehistorických dobách, ale první písemný důkaz o existenci obce pochází až z 12. století. Je to bula papeže Alessandra III. (1168), která kostely ve Spaccafornu přiřazuje k biskupství v Syrakusách. R. 1693 bylo město zcela zničeno zemětřesením a znovu vystavěno, ovšem na místě položeném o něco výše než stály jeho původní budovy. 

Fazzoletti rossi se jmenuje bratrstvo, jehož členové jsou hlavními aktéry nočního procesí. Jejich poznávacím znamením jsou bílé košile a červené šátky na ramenou. Na jejich bedrech leží veškerá tíha této akce, a to nejen symbolicky, ale doslova. Vždyť plato se sousoším bičovaného Ježíše u kůlu váží 1300 kilo. Není tedy divu, že nosiči městskými ulicemi procházejí jen pomalu. Jejich pohyb řídí zvuk klepačky. Na její pokyn se dávají na pochod, klapot dřevěných destiček označuje i okamžik, kdy je možné opřít těžké břemeno do vidlic a na chvíli si odpočinout.

Je zřejmé, že toto procesí má kořeny hluboko v minulosti, ale řada jeho tradičních prvků vymizela. Zcela se vytratila skupina věřících, kteří představovali "sebemrskače"- nahé muže bičované do zad. Napjatá atmosféra zbožného průvodu ale zůstala a zvláště u nosičů není nouze o vypjaté okamžiky. 

Když průvod dorazí zase zpět k bazilice Santa Maria Maggiore, je na nosičích vidět, že už toho mají dost. Přesto je čeká ještě možná nejtěžší úkol. Na závěr musí třikrát projít zcela zaplněným chrámem. Pro unavené nosiče je těžké prorazit si cestu mezi lidmi i otočit se v omezeném prostoru s velkým břemenem.

Teprve kolem čtvrté hodiny ráno končí pro účastníky procesí tato noc plná emocí v Ispice. Ta další se bude konat zase až na Zelený čtvrtek příští rok.

Ispica

Město ležící 34 km od provinčního města Ragusa, 691 m n. m., má 14 700 obyvatel.
Obyvatelstvé se živí zemědělstvím - pěstování ovoce a zeleniny, chovem dobytka a výrobou dřevěných a tepaných výrobků.

Památky:

Pro město je charakteristická nízká půvabná zástavba a krásné kostely.
- Kostel S. Maria Maggiore, 
- Bazilika S. Maria dell´Annunziata (1704): má štuky a další zdobení v rokokovém stylu, které jsou dílem mistra z Palerma (Giuseppe Gianforma). Dále se zde nachází Kristus na kříži a stříbrný relikviář z r. 1739. - o Velikonočním týdnu se zde konají významné slavnosti celé provincie (poslední pátek půstu a v neděli, Sunday of Passover, tzv. ´cursa´).
Další výzdoba: Obraz ´Uctívání králů´a ´Zvěstování´ z r. 1550 (tento obraz byl zachráněn z kostela zničeného při zemětřesení). 
- Kostel Matky Boží (18.-19. st.): dominuje náměstí Piazza Regina Margherita svými elegantními tvary. Nádherné je jeho dvojité schodiště. Fasáda je zdobena dvěma sloupy, oknem a symbolem města - erbem rodiny Statellas. Kostel je zasvěcen sv. Bartoloměji a pojmenován po starším kostelu, jež byl zničen při zemětřesení r. 1693. Roku 1750 ho vystavěl Don Antonio Li Favi. Interiér je velmi jednoduchý; je zde malba představující umučení sv. Bartoloměje.
Rod Statellas, původně z Francie, vlastnil Spaccaforno až do 19. století, kdy byl zrušen feudální řád. 

Zajímavé archeologické vykopávky: Parco della Forza - na místě původního města.
Jeskyně Cava d´Ispica s obydlími z doby neolitu a troglodytu.

Zajímavost: týká se bitvy o Millazo (20. 7. 1860), kdy hrabě Vincenzo Statella z Ispice zachránil Garibaldiho život.

Související články:

Zlaté děti v San Pier Niceto

Květná neděle v Gangi

Maškary ze San Fratella

Zelený čtvrtek v Caltanissettě

Lumír Pecold