Sagrada Família - Barcelona

Antonio Gaudí - stavitel, sochař, kovář a keramik - patří mezi významné umělce 19. a 20.století (1852-1926); je považován za otce španělské secese. Jeho díla jsou fantastické, působivé stavby, k těm nejpozoruhodnějším patří bezesporu kostel Sagrada Família.

Sagrada Família je snad nejznámější stavbou Barcelony (Sagrada Família = svatá rodina). Od první chvíle, kdy začala vyrůstat nad městem, přitahuje svými šikmými pilíři, extrémními zakřiveními, množstvím výjevů z evangelií a nevšední nápaditostí. Monumentální dílo navržené excentrickým Gaudím stále není dokončeno. Gaudí, narozený v roce 1852, byl pověstný zcela nekonvenčními, ne-li dokonce protináboženskými názory a nápady. O to víc překvapilo, že byl pověřen stavbou katedrály.

Nakonec celá ta stavba je jedním velkým paradoxem a nejinak to bylo i se začátkem její výstavby. V 19. století v Barceloně nepanovaly idylické poměry. Několik výbuchů násilí vedlo k vypalování, plenění a ničení církevních staveb, ve jménu pokroku a rozvoje města bylo dokonce strženo několik kostelů aby ustoupily nové zástavbě. A přesto ve stejném městě na konci 19. století začaly práce na jednom z nejúžasnějších monumentálních chrámů světa.

Josep María Bocabella byl předsedou skromné náboženské komunity zasvěcené kultu svatého Josefa a byl to právě on, kdo vyhlásil plán na výstavbu chrámu zasvěceného Svaté rodině, Ježíšovi, Marii a svatému Josefovi. Už tehdy bylo naplánováno, že stavba bude financována jen z almužen a darů a hned v počátku se také ukázalo, že to nebude nijak snadné. První sbírky nevynesly dost peněz ani na zakoupení původně plánovaného pozemku blízko starého centra města a tak byl zakoupen pozemek v takzvané Ensanche - což bylo místo na samém okraji tehdejší Barcelony.

Pozemek byl koupen za 170 000 peset a stavba byla symbolicky započata o svátku svatého Josefa 19. března 1882 pod vedením architekta Francisca Villara y Lozano podle neogotického projektu, který byl inspirován stavbou baziliky v Loretu. O tom, že z této stavby bude architektonický unikát se rozhodlo až o rok později, když iniciátor stavby Bocabello předal již existující plány stavby kostela tehdy jedenatřicetiletému Gaudímu. O dva roky později bylo na odpovědných místech rozhodnuto změnit původně plánovaný kostel na katedrálu. Gaudí se pustil do díla. Vynaložil veškeré své umělecké nadání na to, aby pro celý komplex nalezl zcela nekonvenční architektonické řešení. "Toto není poslední katedrála, ale pravděpodobně první katedrála nové řady", tvrdil Gaudí o svém díle.

Od té doby se katedrála stále buduje.

"Done Antonio, kdypak bude ta vaše katedrála konečně hotová?" ptali se už současníci Gaudího.

"Ale víte, investor na to nijak nepospíchá," odpovídal jim on až do své smrti v červnu roku 1926, kdy jedna z nočních barcelonských cinkajících tramvají zachytila do sebe pohrouženého, nepozorného chodce. Špatně oblečený stařec je převezen do nemocnice, kde - aniž by se probral k vědomí - umírá. Byl jím čtyřiasedmdesátiletý Antoni Gaudí I Cornet, jak je jeho jméno zapsáno v matrice malého severošpanělského přímořského města Reus, kde se narodil v rodině kovotepce.

Antonio Gaudí nebyl jen výjimečným architektem, ale i velice nadaným sochařem a uměleckým kovářem. V jeho pozůstalosti se nenašly žádné úplné plány konečného vzhledu katedrály Sagrada Família. Gaudí je nepotřeboval. V posledních letech svého života bydlel přímo na staveništi, v ateliéru ve sklepních prostorách katedrály. Gigantickou stavbu tvořil a modeloval přímo na místě. Když zemřel, byla téměř hotova pouze první fasáda.

Pokračovat dál bylo velmi těžké. Gaudí pro svou stavbu použil gotický princip sil držených v rovnováze, ale rozvinul jej ve zcela novátorské koncepce. Pilíře hlavní lodi se naklánějí směrem dovnitř a stávají se tak svými vlastními opěrnými pilíři. Stavitel často vynalézal pro architekturu nové tvary, pracuje v konstrukci chrámu s paraboloidy a hyperboloidy - v současnosti se podobné stavební prvky řeší pomocí výpočtů počítačů a systémů CAD. Gaudí vše navrhoval empiricky. Vytvořil si například z provazů schematický model interiéru, nanesl na něj sádru a pověsil jej vzhůru nohama. Až sádra ztuhla, obrátil vše spět a získal tak projekt stavby, tak jak ji vidíme dnes.

V roce 1936 byly stavební práce zastaveny. Během občanské války shořela většina i z toho mála plánů a výkresů katedrály, které se dochovaly po smrti Gaudího a Sagrada Família byla vyloupena. Poškozeny byly i modely v měřítku 1:10 a 1:25, které sloužily jako hlavní zdroj informací.

Tak například Pašijová fasáda byla zkonstruována podle jediného dochovaného Gaudího nákresu. Vnitřek kostela s obdivuhodnými sloupy byl postaven zase podle podrobného modelu.

Ke každému kameni se nejdříve vyrobí sádrový model, ten se zkouší a upravuje přímo na místě, kam má být ustaven. Až je vše v pořádku, tak potom kameníci podle tohoto modelu tvoří jednotlivé prvky. Gaudí nikdy nepoužil ani dva stejné kameny. Dnes by se asi v hrobě obracel, kdyby tušil, že jeho následovníci začnou používat místo drahé žuly betonové kostky.

Stometrové věže se tyčí k barcelonskému nebi, ale stavba pokračuje jen velmi pomalu. Na vině jsou peníze. Finanční příspěvky pocházejí jen z darů, z prodeje vstupenek do katedrály a snad ještě nějakých pohlednic, a odjinud nepřijde prakticky nic.

Toto nejpodivnější surrealistické staveniště naší doby se však již zcela nesmazatelně zapsalo do dějin, a to nejen dějin Barcelony a Katalánska.

Info o Sagrada Família:
Maximální plánovaná výška v exteriéru: 170 m
Délka interiéru: 90 m
Maximální šířka (křížení): 60 m
Šířka hlavní lodi: 45 m
Výška střední lodi: 45 m
Výška boční lodi: 30 m

Související články:

Barcelona

Mapa Gaudího památek v Barceloně v PDF

Casa Calvet

Lumír Pecold