Onze Lieve Vrouwekerk - Kostel Panny Marie, Bruggy

Výstavba tohoto masivního kostela trvala 200 let a je to tudíž směsice mnoha architektonických slohů. Pyšní se nejen tím, že má nejvyšší věž v celé Belgii, ale také pozoruhodnými malovanými hroby a Madonou s dítětem od Michelangela.

Samotná výstavba kostela Panny Marie v Bruggách začala v roce 1220 a tak interiér kostela se svými bílými stěnami, jednoduchými sloupy a černobílou dlažbou koresponduje se středověkou jednoduchostí a prostotou. Zato boční kaple a kazatelna jsou už z pozdější doby a na jejich výzdobě se podepsal především duch baroka.

Na konci jižní boční lodě kostela se nachází zdejší umělecký klenot. Michelangelovo mramorové sousoší Madona s dítětem (1504-1505) je jediné z umělcových děl, jež opustilo Itálii už za jeho života. 

Původně byla socha z carrarského mramoru určena pro oltář sienského dómu. Zakoupila ji ale bohatá kupecká rodina Moukronů z Brugg a tak se socha dostala do města. 

V chóru pak najdeme malby Pietra Pourbuse, včetně jeho Poslední večeře (1562) a hrobky burgundského vévody Karla Smělého a jeho dcery Marie.

Vykopávky v kostele Panny Marie znamenaly objev maleb v hrobech. Byly provedeny v roce 1979, když bylo rozhodnuto náhrobky Karla Smělého a jeho dcery Marie Burgundské přemístit z kaple Lanckhals, kde byly od r. 1806, na své původní místo.

Pod podlahou hlavní lodi byly objeveny zbytky románského kostela, přilehlý hřbitov a klenby. Klenby z druhé poloviny 13. století byly cihlové a řada z nich byla zdobena pozoruhodnými malbami. Byl zde také hrob Marie Burgundské a v něm se našla urna se srdcem Filipa Sličného.

Hroby jsou přikryty silným sklem a pohled do míst dávného pohřebiště okamžitě vyvolá otázky - kdo to byli ti mrtví, pohřbení tak okázale pod podlahou kostela Panny Marie a jaký byl příběh jejich života, než spočinuli tady?

Karel Smělý se narodil v Dijonu roku 1433 - byl burgundským, brabantským, lucemburským a geldernským vévodou, nositelem Řádu zlatého rouna a jeho snem bylo vytvořit na svém území samostatné království nezávislé na Francii. Jeho jediná dcera Marie Burgundská se narodila z jeho druhého manželství. Karel se ale nechtěl vzdát naděje na mužského potomka a tak se oženil potřetí. Vzal si sestru anglického krále Eduarda IV. Manželství s Markétou z Yorku všem zůstalo bezdětné, ale Markéta věnovala svou mateřskou lásku své nevlastní dceři a byla jí oporou po celý život.

Karel Smělý zemřel 5. ledna 1477 na bitevním poli. Snažil se uhájit obsazené lotrinské vévodství, které rozdělovalo jeho burgundská území. Lotrinský vévoda René mu ovšem připravil u Nancy drtivou porážku a Karel padl na bitevním poli. Marie se po otcově smrti stala burgundskou vévodkyní a podle jeho přání se provdala za císařova syna Maxmiliána Habsburského. Práva na burgundské dědictví museli novomanželé obhajovat hlavně proti nárokům francouzského krále Ludvíka XI. Ten byl Mariin strýc a zároveň kmotr, ale sňatek s Habsburkem se mu pranic nezamlouval, protože měl zálusk na hospodářsky rozvinuté a bohaté Burgundsko a nizozemské provincie. Nezastavil se ani před intrikami a pomluvami. Když se vévodskému páru narodilo první dítě - syn Filip, nechal dokonce rozhlašovat, že je to holčička. Celou věc rázně vyřešila Filipova nevlastní babička, Markéta z Yorku, když při křtinách stáhla dítěti před lidmi plenu - a bylo po pochybnostech.

Markéta z Yorku držela nad Marií i po smrti jejího otce neustále ochranou ruku. Když se pak mladému páru narodila 10. ledna 1480 dcera, dostala jméno po ní - Markéta. Jejich šťastné dny se ale chýlily ke konci. Na začátku března roku 1482 při lovu se sokoly, který měla jak Marie tak Maxmilián velmi rádi, zakopl kůň s vévodkyní, která byla již znova těhotná a při pádu si přivodila těžká vnitřní zranění. 27. března pak na následky zranění umírá. Jen tři dny před svou smrtí nechala vyhotovit testament, v němž své državy odkázala synu Filipovi a dceři Markétě. Filipovi tehdy byly pouhé čtyři roky, ale už se stal významnou položkou v mocenských hrách své doby. Po sňatku se španělskou infantkou Janou (Johana Šílená) se posléze stal kastilským králem a pochován je v kryptě v Granadě. Jeho srdce ale jak se ukázalo při vykopávkách v kostele Panny Marie, zamířilo zpátky do Brugg, kde se 22. července 1478 narodil, aby spočinulo v kryptě s ostatky jeho matky.

Objev těchto hrobů i jejich kleneb nás informuje nejenom o pohřebních technikách středověku, ale zároveň podává informaci o přístupu ke smrti v té době. Jednou z nejpozoruhodnějších forem péče o mrtvé je zdejší výzdoba vnitřních kleneb malbami. Ta vznikla v Bruggách kolem roku 1270 a v následujících stoletích se rozšiřovala (hlavně v diecézi Tournai), zvláště s rozšiřováním mnišských řádů, např. františkánů.

Hlavním tématem maleb na kratších stranách je hlavně ukřižování a madona s dítětem. Kristus se již nepředstavoval jako triumfální postava, nýbrž umírající nebo mrtvý (pod vlivem františkánů). Marie se zobrazovala jako královna a matka. Jako matka nese Dítě. Jako královna obvykle sedí na trůnu, má korunu a žezlo. Je advocata nostra, jež u svého syna zprostředkovává spasení mrtvých.

Na podélných zdech hrobů (severní a jižní) jsou obvykle zobrazeni andělé s kadidelnicí, někdy se svícemi či jinými atributy. Časté bývalo zobrazování svatých. Býval to obvykle svatý patron mrtvého a svatý patron konkrétního svatostánku, kde byl hrob umístěn. Někdy je zobrazen i samotný mrtvý (dvakrát je tomu tak i v tomto kostele v Bruggách).

Další výzdoba zahrnuje kříže, květiny s 5, 6 nebo 7 okvětními lístky, zvonky (květiny), hvězdy, vinné hrozny, ptáci, architektonické prvky, zbraně, ornamenty.

Fresky byly malovány minerálními barvivy a rukou. Nejdříve se vyškrábaly linie, pak se aplikovaly barvy. Nakonec se černou linkou zvýraznily kontury.

I v době následující (od 15. století dále) se hroby malovaly, měnil se však styl a ikonografie - např. se zapisovalo jméno zemřelé osoby - celkově byl ale tento způsob výzdoby na ústupu a tak kostel Panny Marie v Bruggách je jedno z nemnoha míst, kde jej lze spatřit.

Lumír Pecold