Agnes Sorelová, Loches - údolí Loiry

Agnes Sorelová, narozená kolem roku 1422, byla prý nejkrásnější ženou své doby, byla tak krásná, že se zalíbila dokonce i papeži, důsledkem čehož bylo, že zavíral oči nad jejím vztahem s Karel VII. (1403-1461). Ten se stal prvním francouzským králem s oficiální milenkou. Agnes tak zahájila tradici, v níž pak pokračovaly třeba vévodkyně Diana de Poitiers za Jindřicha II., markýza de Montespan za Ludvíka XIV. nebo markýza de Pompadour za Ludvíka XV.

Agnes nebo chcete-li Anežce se přičítají především její zásluhy o malou revoluci v odívání - s ní přišly do módy dlouhé vlečky, početné šperky a hluboké dekolty. Na svém nejznámějším portrétu od Jeana Fouqueta, ovšem posmrtném, je ale pojata jako madona s dítětem, i když i zde ukazuje své plné ňadro. Nakonec chodila prý často "nahoře bez", protože měla co ukazovat k pohoršení všech kazatelů a také králova syna Ludvíka. Pozdější francouzský král Ludvík XI. z rodu Valois, se ovšem spíše obával, že vlivná metresa by ho mohla připravit o nástupnictví.

Agnes Sorelová

Jakožto dvorní dáma vévodkyně z Anjou Isabelly Lotrinské přišla na francouzský dvůr r. 1441. Svojí krásou i vzděláním okouzlila krále tak, že se do ní vášnivě zamiloval a učinil ji dvorní dámou královny. Daroval jí pak několik zámků, například Beauté de la Marne, odtud je také její jméno pod kterým je zapsána v dějinách Francie - Dame de la Beauté. Karel jí také zřídil dvůr přímo královský. Traduje se sice, že Agnes působila na krále a zasloužila se o to, že do nejvyšších úřadů byli jmenováni opravdu schopní lidé, a že si tím vydobyla snad uznání i samé královny, ale v podstatě to jsou pravděpodobně jen legendy.

Skutečností ale je, že měla s králem tři dcery, k jejichž otcovství se Karel VII. otevřeně hlásil, že byla královnou elegance a že zemřela náhle a podle dochovaných pramenů také velmi bolestivě v době, kdy s králem čekala čtvrté dítě a kdy její ochránce právě bojoval v Normandii s anglickými vojsky.

Agnes Sorelová na posmrtném portrétu od Jeana Fouqueta.
(Koninklijk museum voor schone kunsten Antwerpen)

Za příčinu smrti bylo tehdy oficiálně označeno krvácení, ale vzhledem k její rychlosti se hned objevily dohady, že Agnes byla otrávena. Král podezříval dokonce svého syna, pozdějšího Ludvíka XI., který ji nenáviděl.

Analýza tělesných pozůstatků Agnes Sorelové byla provedena v městečku Loches, kde je pohřbena, v letech 2004-2005. Skrovné tělesné pozůstatky zkoumali vědci z 18 renomovaných kriminalistických laboratoří. Zjistili kromě jiného, že Agnes Sorelová měla škrkavky, což se tehdy léčilo rtutí. Protože tato léčba byla známá a zvládaná už od starověku, kloní se vědci k závěru, že někdo dal milence krále Karla VII. smrtelnou dávku záměrně.

Vědci také provedli dvojí technikou rekonstrukci ženiny tváře a v obou případech se potvrdilo, že Agnes byla krasavice.

"Možnost, že jí nedopatřením bylo naordinováno příliš velké množství léku, lze vyloučit, protože správné dávkování bylo tehdejším lékařům dobře známo," zdůraznil Philippe Charlier, který prošetřování příčiny smrti milenky Karla VII. řídil.

Po ukončení ohledání byly ostatky znovu uloženy do hrobky v západofrancouzském Loches. Toto středověké městečko je trochu stranou obvyklých turistických tras vedoucích údolím Loiry. Leží v údolí jejího přítoku - řeky Indre - asi 50 km jihovýchodně od Tours. Je to klidný kout plný gotických staveb, kterému vévodí hrad s nejhlubšími žaláři na Loiře. 

Loches je úzce spjato s Karlem VII. a jeho krásnou milenkou. Právě zde Jana z Arku po vítězství v Orleánsu přesvědčila Karla, aby se dal v Remeši korunovat.  V královském sídle se nachází slavná realistická podobizna Agnes Sorelové z alabastru a také její ostatky, které tu byly znovu uloženy po jejich prozkoumání. Aktu byli přítomni princ Jacques de France, vévoda Orleánský, a princ Charles Emanuel Bourbon-Parma, kteří oba odvozují svůj původ od Agnes Sorelové.

Související články:

Mapa údolí Loiry v PDF

Chambord, údolí řeky Loiry

Chenonceau, zámek v údolí Loiry

Agnes Sorelová, Loches - údolí Loiry

Blois, zámek na Loiře

Lumír Pecold