Prášily, Prášilské jezero, jezero Laka, Poledník - Šumava

Prášily jsou malou šumavskou obcí ležící v nadmořské výšce 880 metrů v okrese Klatovy. Obec se nachází asi 11 kilometrů jihovýchodně od Železné Rudy a 10 kilometrů jihozápadně od Hartmanic. Dá se sem dojet i po silnici ze Srní.

V obci žilo v červenci 2006 153 stálých obyvatel. Katastrální výměra je 112,27 kilometrů čtverečných. Celý katastr obce leží v Národním parku Šumava kolem jeho I. zóny.

První osídlení se datuje k roku 1739, kdy zde byly postaveny první domky okolo sklářské hutě. V roce 1763 sklárnu koupil hrabě Kinský a ves dostala jméno Stubenbach. Panství v této lokalitě vlastnil mimo jiné i rod Lobkowiců, který zde zavedl výrobu skla a zrcadel (výroba skončila v roce 1824). Na počátku 19. století přešlo panství do rukou knížete Schwarzenberka. V roce 1803 byl v obci postaven kostel svatého Prokopa. Obec se rozkládala jednak na svahu hory Ždánidla, samoty byly ale i na svazích Poledníku, Formbergu a podél Prášilského potoka. V první čtvrtině 19. století byla sklárna přebudována J. K. Eggertem na papírnu. Ta patřila mezi první v Čechách a specializovala se na výrobu ručního papíru, který byl dodáván po vzniku Československa i do prezidentské kanceláře. Konec papírny se datuje k roku 1933. Tehdy lehla popelem.

Na počátku 20. století byly dřevěné stavby nahrazovány zděnou výstavbou. Byla postavena pošta s telegrafem, bydlel zde lékař a měl zde i svoji ordinaci, v obci byly dva hostince, studentská noclehárna, četnická stanice, inspektorát, oddělení finanční stráže, státní polesí, státní a obecná škola, trojtřídní česká škola a čtyřtřídní německá škola, pila a papírna. Bývalý Schwarzenberský pivovar byl v roce 1928 přebudován na chatu Klubu českých turistů do níž již byl zaveden elektrický proud. Na Prášilském potoce bylo vybudováno v roce 1936 koupaliště. 

V roce 1938 žilo v obci přes tisíc stálých obyvatel ve více jak 160 domech a vyráběli si v malé elektrárně elektřinu, z bystřiny byl vyveden i jednoduchý vodovod (na tu dobu poměrně vysoký standard bydlení). V obci byly dva spolky české a dva německé. Obyvatelé se živili jako dřevaři nebo drobní řemeslníci, nebyli mezi nimi spory. Pak přišla 2. světová válka a po jejím skončení došlo k "pohybu" obyvatelstva. Povětšinou bezkonfliktní německé obyvatelstvo bylo odsunuto, na jeho místo poté dorazili první "zlatokopové" v rámci dosídlování pohraničí. Ti ukradli co se dalo a brzy odtud odešli zpět do vnitrozemí. Kdysi za období první republiky významné středisko rekreace a turistiky bylo vypleněno a začleněno do vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda a téměř, až na pár hajných a lesních dělníků, bylo vysídleno.

Po roce 1948 vyrostly podél státní hranice zátarasy a území zabrala armáda (Pohraniční stráž). Pro veřejnost byla obec vojensky uzavřena, počet obyvatel poklesl pod padesát. Zachovány zůstaly jen Prášily, ostatní samoty a osady zcela zanikly. Na stráních okolo Prášil byly vybudovány dráhy pro obrněné transportéry a tankové střelnice. Zbytky bývalých usedlostí se staly vítaným dělostřeleckým a tankovým terčem a byly zcela vymazány z mapy, podobně jako mnoho podobných sídel na Tachovsku. I vlastní Prášily se stále zmenšovaly, zbylo asi 25 domků, dokonce i kostel sv. Prokopa byl "strážci míru" odstřelen. A tak mimo několika stavení zůstal jen zanedbaný hřbitov s devastovaným hroby a ulámanými kříži. Více jak čtyři desítky let se ze "šumavského Špindlerova Mlýna" stala zdecimovaná vesnice bez jakékoliv infrastruktury. Několik zde žijících dětí bylo autobusem odváženo do školy do Hartmanic. A byly-li v prostoru manévry, což bylo dost často, pak děti i několik dní nemohly do školy a místní lesní dělníci nesměli opustit své domy. Bylo zde jednak zakázané pásmo, což byl pruh území 2 kilometry od státní hranice do vnitrozemí, kde se místní civilisté směli pohybovat (pracovat) pouze od svítání do setmění jen s ozbrojeným doprovodem po důkladném prověření a pak zde bylo hraniční pásmo hluboké 6 kilometrů, kde byl pouze během bílého dne pohyb místních obyvatel "monitorován" pohraničníky a směli se pohybovat jen s doprovodem nebo po veřejných cestách. Válka zde trvala vlastně přes 60 let!.

V 90. letech 20. století byl po "listopadu 1989" vojenský prostor zrušen a oblast byla postupně opět zpřístupněna. Bývalé střelnice jsou zarostlé náletovými dřevinami a vstup na tyto pozemky je zakázán, hrozí nebezpečí výbuchu nevybuchlé munice. Asanace prostoru by stála odhadem asi 30 miliard korun a na to nejsou peníze.

Ve 21. století jsou už zase naštěstí Prášily centrem zájmu turistů. Turistické trasy vedou k jezerům - Prášilskému a Laka a na 1 315 metrů vysoko ležící Poledník, kde je moderní rozhledna. Od roku 2005 byla společností Šumava BUS s. r. o. zavedena autobusová linka z Železné Rudy přes Prášily a Hartmanice do Sušice. Jezdí zde během letních prázdnin od roku 2002 i letní turistické autobusy NP Šumava. Z málo památek lze upozornit jen na roubenou chalupu č. 6, hostinec-penzion U Michala, kde se dá občerstvit nejen točeným plzeňským pivem, ale i hotovými jídly, minutkami či šumavskými specialitami.

Zajímavostí obce je od roku 2005 otevřená nejvýše položená česká botanická zahrada. Ta se nachází po příjezdu od Srní těsně za mostem přes Prášilský potok. Expozice je venkovní na ploše 1,5 hektaru a je zde k vidění na 5000 rostlinných druhů a odrůd ze všech obydlených kontinentů naší planety. Mimo rostlin autor zahrady pan Miloš Šeda v zahradě vystavuje i umělecká díla několika autorů a poblíž zahrady je i ohrada s bizony. Navštívit tuto zajímavou lokalitu můžete denně od jara do podzimu od 8 do 18 hodin a milým překvapením pro "poutníky" je vstupné. Dospělí nic, studenti a děti polovic!

Prášily jsou výchozím místem pro návštěvníky Prášilského jezera, rozhledny na Poledníku, hraničního přechodu pro pěší a cyklisty Gsengetu; dá se odtud dostat i ke klidovému území Kaňon Křemelné.

Prášilské jezero je jedním z pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy. Nachází se v NP Šumava 3,6 kilometru jihovýchodně od Prášil v nadmořské výšce 1080 metrů. Jižně od něho se vypíná 1315 metrů nad mořem vysoký Poledník. Jezero má plochu 3,7 ha, dlouhé od severu k jihu je 280 metrů, široké od západu na východ je 180 metrů, jeho obvod je 730 metrů. Největší naměřená hloubka je 14,9 metru, někdy se však udává i 30 metrů. V sousedství Prášilského jezera se nachází Stará jímka, původně také ledovcové jezírko.

Původní název jezera byl Stubenbacher See. K jezeru lze jít přímo z Prášil po červené značce (5 kilometrů) nebo z parkoviště na bývalém vojenském seřadišti u silnice na Srní po žluté a poté zelené značce, která se pak napojuje na červenou vedoucí z Prášil (3,5 kilometru).

Prášilské jezero je odvodňováno Prášilským potokem do Křemelné, Otavy, Vltavy a Labe, náleží tedy k úmoří Severního moře. Jezero se smrkovými porosty ve svém okolí je součástí přírodní rezervace o rozloze 157 ha.

Jezero Laka 

Jezero Laka leží v nadmořské výšce 1096 metrů pod horou Plesná a je nejvýše položeným ledovcovým jezerem na Šumavě. Má rozlohu 2,8 ha, obvod 870 metrů, hluboké je jen několik metrů (střední hloubka je 1,4 metru, největší naměřená hloubka byla 3,9 metru). Tvar je podobný obdélníku. Jezero Laka je odvodňováno Jezerním potokem do Křemelné, má rašelinové dno a proto po hladině plavou ostrůvky organogenního původu s rašeliníkem, suchopýrem, ostřicí, borůvčím a brusiním. Okolí jezera je obklopeno lesem. Spisovatele "Šumavy" Karla Klostermanna jezero a okolní sklárny inspirovaly k napsání románu "Skláři".

Hráz jezera byla ve 20. století dvakrát zvýšena a v ní byla upravena propust pro vypouštění vody při plavení dřeva. Voda se v minulosti používala k pohonu strojů (brusů) ve sklárnách v Nové a Staré Hůrce. 

K jezeru se nejrychleji dostanete po modré značce z parkoviště v Nové Hůrce (5,5 km). Přístup je možný pěšky nebo na kole, v zimě na běžkách. Z Prášil pak nejdříve po žluté na Gsenget, pak po červené ke Zlatému stolečku a pak již k vlastnímu jezeru. Cesta je dlouhá 10 kilometrů.

Poledník

Poledník (Polední hora) je hora vysoká 1315 metrů nacházející se 7 kilometrů jižně od Prášil (po červené značce). Na této hoře v nepřístupném pohraničním prostoru byl v době "normalizace" v roce 1970 postaven vojenský objekt. Ve "své" době po dobu 20 let sloužil protivzdušné obraně státu a výzvědné činnosti - byly zde prováděny odposlechy radiového provozu z Bavorska. Vojáci sem byli do služby přiváženi z radiové roty v Kašperských Horách. 

Dnešní 37 metrů vysokou rozhlednu zřídila Správa NP Šumava v roce 1998 úpravou třípatrového objektu se 227 schody. Ostatní bývalé vojenské objekty byly zbořeny. Rozhledna nabízí za dobré viditelnosti kruhový výhled na nejvyšší vrcholky Šumavy, Bavorského lesa a na Alpy (Dachstein). V patrech rozhledny jsou malá galerie, informační centrum NP a občerstvení. 

Poledník - rozhledna

Otevřeno je v období červenec-září v pondělí-pátek od 10 do 17 hodin, v sobotu a v neděli od 10 do 18 hodin, od října do června od 10 do 16 hodin.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení