West Coast Trail - 3. den, sobota, 9. září, 14,5 km (5.část)

Stále prší...Vylézat ze stanu se nám do deště moc nechce. Po chvíli přemáhání se přece jenom stavíme na nohy a balíme stan.

Vaření hned po ránu, navíc v dešti, odkládáme na později. Snídáme proto jenom dvě cerální tyčinky. Žádná večeře, chabá snídaně a opět dlouhatánský žebřík před námi. Po zdolání žebříku přecházíme přes poměrně vratký lanový most ve výšce asi deseti metrů nad zemí. Dřevo je navlhlé od deště a na mostě to vcelku klouže. Nemohu se dočkat, až to bude za mnou a vstoupím nohou na pevnou zem. Zrada! Hned z mostu dávám nohu na první příčku také kluzkého, navlhlého žebříku. Připadá mi jako ten nejnebezpečněji nakloněný žebřík, s jakým jsme se doposud setkali. Přepadají mě strašidelné myšlenky na pád ze žebříku. Uvažuji, jak by mi pomohl Miloš, který se stále houpe na mostě a čeká, až na něj zakřičím, že jsem bezpečně nahoře a může začít stoupat on. Za jednu jedinou minutu mi hlavou probleskne spousta myšlenek. Nakonec vítězoslavně, stále však s rozklepanýma nohama, volám na Miloše: "Můžeš!" To je najednou krásně, i když prší.

Sušíme stan.

Po třech kilometrech vycházíme na pláž. Podle průvodce máme prvních, nejtěžších 22 kilometrů West Coast Trail za sebou. Hurá! Navíc se zdá, že se vylepšuje počasí. Chvílemi už jen slabě mrholí. A najednou přestává pršet úplně. Dokonce vysvítá sluníčko. Po dalších pěti kilometrech pochodu si konečně sedáme u vodopádu stékajícího z útesu do jezírka na pláži. Vaříme oběd a poměrně kuriózním způsobem sušíme stan.

Vodopád.

Pauzírujeme skoro přes hodinu, než se rozhodneme sbalit věci a vydat se dál. Neujdeme ani tři kilometry a vidíme před sebou obydlí původních obyvatel, tzv. Natives. Mají na pláži stánek postavený z plachet a prodávají kolemjdoucím účastníkům West Coast Trail dobroty. Ač jsme plní ještě od oběda, nelze odolat. Zároveň také nechceme vypadat jako neslušní lidé, kteří nechtějí podpořit tento druh "podnikání". Miloš má díky tomu aspoň jednou na cestě maso, já se spokojím s vaječnou omeletou. Ještě před rozloučením kupujeme dvě piva v plechovce. Ty schováváme do batohů na večer. 

Indiánské ležení.

Když ne s prázdnými břichy, tak zase s přecpanými. Sotva se vlečeme. West Coast Trail nás však chce udržet ve formě. Přibližně po dvaceti metrech od stanu indiánů se z pláže začínáme škrábat po žebříku nahoru na útes s majákem. Odtud dalekohledem pozorujeme lvouny na skále v oceánu. Také máme to štěstí, že je venku před domem sám strážce majáku, kterého samozřejmě vyzpovídáme.

Maják.

Od majáku zase slézáme na pláž. Tentokrát nezvykle po schodech. Do kempu nám zbývá ujít už jen dva a půl kilometru. Přesto se tam dostáváme až za dobré dvě hodiny. Na tentokrát kamenné, až spíše skalnaté pláži se nám naskýtá pohled na něco úžasného. Ve skaliskách jsou malá jezírka, která jsou za přílivu zásobována vodou. Za odlivu v nich voda zůstává a v ní také pestrobarevný podmořský svět. Pozorujeme hvězdice, mořské sasanky, slávky, kraby, malé rybky... Jsme natolik fascinováni, že nás ani nenapadá sundat ze zad těžké krosny a asi půl hodiny stojíme bez hnutí, v němém úžasu. Tíhu batohů nevnímáme.

Sasanky.

O několik hodin později, když už se stmívá, stavíme v kempu stan, stále vidíce před očima nezapomenutelná "mořská akvária". Před spaním ještě narušujeme šumění oceánu zašuměním piva při otevření plechovky. Není vychlazené, ale to nám vůbec nevadí. Chutná báječně.

Hvězdice.

Kanada - West Coast Trail (1. část)
West Coast Trail (2. část)
West Coast Trail (3. část)
West Coast Trail (4. část)
West Coast Trail (5. část)
West Coast Trail (6. část)
West Coast Trail (7. část)
West Coast Trail (8. část)

Klára Lakomá