Struveho poledníkové měření

15. července 2005 byl zapsán do seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO významný duchovní počin vedoucí k přesnému měření naší planety - Struveho poledníkové měření z let 1816 až 1855. V té době byla pod vedením ruského učence německé národnosti vytvořena jedinečná triangulační síť, na jejímž základě bylo možné vypočítat základní údaje o délce části poledníku.

Síť obsahovala 258 triangulačních trojúhelníků, tvořených 265 stanicemi. Byla konstruována z počátečního měřícího bodu ve Fuglenes, což je dnes místo nacházející se jižně od letiště Hammerfest v Norsku (70^o40’12’’szš, 23^o39’48’’vzd). Na tuto událost upozorňuje masivní pomníček s nápisem. Prochází z dnešního pohledu Norskem, Švédskem, Finskem, Ruskou federací (ostrov Gogland ve Finském zálivu), Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Běloruskem, Moldavskem a Ukrajinou, kde u Staroněkrasovky (45^o19’ 54’’szš, 28^o55’41’’vzd) je koncový bod sítě. Místo se nachází pár set metrů od Kilijského ramene v deltě řeky Dunaj. Ve své době to však bylo území švédsko-finské a ruské.

Geodetické práce byly podporovány carem Alexandrem I. a byly prvním významným vědeckým měřením svého druhu a tím i mezníkem, od kterého se odvíjela měření další.

Poledníková měření jsou předpokladem pro určování zeměpisné polohy na Zemi. Ze sítě bylo možné stanovit polohu Tartuského poledníku procházejícího Struveho observatoří v univerzitním městě Tartu (dnes Estonsko) 26^o43’ a poledníku 25^o20’8,29’’, u kterého byla vypočtena délka 2821,833km.

Struveho observatoř v univerzitním městě Tartu

Dnes je do seznamu uvedeno 34 z původních 265 stanic a některé je snadné najít, např. v severním Norsku je lehce přístupný počáteční bod v Hammerfestu (jeho část Fuglenaes).  Nebo při návštěvě Pobaltí v Estonsku při cestě jižně od Rakvere odbočit ze silnice č.22 v městečku Ebavere směrem na Voivere a za vesnicí Kurtna po párstech metrech je vpravo u silnice (malé stavení) pomníček. Budeme-li pokračovat směrem na obec Simuna (pěkný klášter) pak směr Sirevere, dorazíme ke druhému zapsanému měřícímu bodu Katko Simuna. Poslední třetí zápis se týká observatoře v Tartu.

Struveho observatoř v Tartu

V Lotyšsku je nejpřístupnější Struveho park v Jekabpilsu a poněkud z ruky je vrchol Ziestru (217m n.m.) u vesničky Irši (silnice P79).

V Litvě jsou dvě místa u hlavního města Vilniusu. Jedna možnost je po silnici A3 (na konci dálnice odbočit vlevo směr Didžiasalis, před ním vpravo po prašné cestě, po několika málo kilometrech za pískovnou první odbočka vpravo zalesněný vrcholek. Při návštěvě geografického středu Evropy pokračujeme dále po A14 a první odbočka vlevo směr Paberže nás dovede přes Egliné k vesnici Meškonys a zde se již lze doptat po observatoři.

Hledání dalších míst v Bělorusku a Ukrajině či Moldavii je poněkud složitější, ale je možné.

Rozložení triangulačních trojúhelníků.

V současnosti pracuje několik skupin na zpřístupnění a propagaci tohoto odkazu lidského ducha, zapsaného právem v seznamu UNESCO. Jmenujme např. Mezinárodní institut pro historii mapování a měření (IIHSM) nebo skupina v Mezinárodní federaci geodetů (FIG) a další nadšenci v jednotlivých zemích. Jednotlivé body jsou dokumentovány a propagovány. Najdeme je v podobě věží kostelů, křížů na vrcholcích, kamenné pomníčky aj.

Celý soubor pozorovacích bodů sítě je pojmenován po hlavním vedoucím celého měření Fridrichu Wilhelmovi Struvem. Narodil se r.1793 v Altoně (sev. Německo)  a zemřel r.1864 v Pulkovu (jižně Petrohradu). Byl dvakrát ženatý a přivedl na svět 18 dětí z nichž mnozí pokračovali v rodinné tradici. Jeho prapravnuci žijí dodnes např. v USA. Již v mladém věku se stal profesorem matematiky a astronomie na univerzitě v Tartu (tehdy Dorpat). Bezmála 40 let pracoval na vyměřování výše zmíněného meridiánu. Je zakladatelem a prvním ředitelem Pulkovské observatoře u ruského Petrohradu, která je dodnes světoznámá s vynikajícími vědeckými výsledky práce.

Jeho spolupracovníkem byl i ruský carský důstojník Carl Tenner (1783-1859), který měl již zkušenost z podobných měření v západní části tehdejšího Ruska (Livonsko). 

Autor přeje hledačům jednotlivých bodů úspěch a přivítá každou zprávu o jejich nalezení i fotografii. Nemusí jít jen o body zapsané v seznamu, nýbrž i o další body sítě.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení