Bethlehem - Palestina

Betlém, toto všem křesťanům, ale nejen jim, známé město leží na Západním břehu Jordánu pod palestinskou správou asi 10 kilometrů jižně od Jeruzaléma na cestě do Hebronu.

Podle Nového zákona se zde narodil Ježíš Kristus (dnes na tomto posvátném místě stojí Bazilika Narození Páně s jeskyní narození z roku 330 n. l., postavená svatou Helenou, matkou byzantského císaře Konstantina Velikého. Ta nechala ve Svaté zemi postavit tři baziliky - tuto v Betlémě, v Jeruzalému na Kalvárii a na Olivetské hoře). 

Místo narození Ježíše Krista - Bethlehem

"Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se." Herodes Veliký poté nařídil, aby ve městě byli zabiti všichni chlapci mladší dvou let. "Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců."; Marie a Josef kvůli tomuto počínání nenávistného krále uprchli s malým Ježíšem do Egypta. Zpět do Izraele se vrátili po Herodově smrti. Ne však do Betléma či Jeruzaléma, ale do Galileje, do Nazaretu, kde Ježíš prožil své mládí.

V Betlémě nedaleko od Baziliky Narození páně se nachází významné poutní místo židů, Kever Ráchel (hrob Ráchel, manželky Jákoba). Starý zákon se zmiňuje, že v blízkosti města zemřela Jákobova manželka Ráchel, pramatka Izraelitů, při porodu syna Benjamína. ("Když jsem přicházel z Rovin aramských, zemřela mi před očima Ráchel; bylo to v kenaanské zemi na cestě nedaleko Efraty a pochoval jsem ji tam u cesty do Efraty, to je do Betlému"). Starý zákon též říká, že Betlém je rodištěm izraelského krále Davida, proto se Betlém označoval jako Davidovo město ("Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova).

Bethlehem

Město Betlém leží v nadmořské výšce 765 metrů o 30 metrů výše než Jeruzalém. Jeho rozloha je 6 kilometrů čtverečných a v roce 2006 v něm žilo necelých 30 000 obyvatel. Podíl zde žijících křesťanů každoročně klesá. Důvodů je několik. Je to jednak nižší porodnost než u muslimské populace, ale také špatná ekonomická situace a chybějící možnost vzdělávat se. Křesťané mají mnohem větší možnost emigrovat do západních křesťanských zemí. Palestinci tuto možnost mají hodně omezenou z politických důvodů a kvůli sympatizování s terorismem vůči Izraeli. Podle betlémské starostky Hanny Nasser jen v letech 2002-3 emigrovalo z města přes 2000 křesťanů a počet zde trvale bydlících je již nižší než 10 000 (v roce 1947 se podíleli křesťané na celkovém počtu obyvatel 75 procenty).

Během povstání Bar Kochby (132-135 n. l.) bylo město zpustošeno. Římané poté na místě Ježíšova narození vybudovali svatyni zasvěcenou Adónovi. V průběhu samaritánské revolty v roce 529 byl kostel zničen, brzy na to byl ale obnoven na popud byzantského císaře Justiniána I. V roce 614 dobyli Betlém Peršané. Chrám Narození Páně však nechali naštěstí netknutý. 

Místo narození Páně - Bethlehem

Krátce poté, co byl v roce 637 Jeruzalém dobyt muslimskými vojsky, navštívil Betlém chalífa Umar ibn al-Chattáb a přislíbil, že chrám bude moci nadále sloužit křesťanům. V roce 1099 dobyla Betlém křižácká vojska, na Vánoce roku 1100 zde byl Balduin I. korunován prvním králem Jeruzalémského království. V této době začal Betlém vzkvétat hlavně díky velkému množství křesťanských poutníků. 

Betlém byl znovu dobyt muslimy pod vedením Saladina v roce 1187 a křesťanští duchovní byli donuceni z města odejít. Betlém se nakrátko vrátil pod křesťanskou vládu v období let 1229-1244. Po nástupu sultána Bajbarse v roce 1250 muslimská tolerance vůči křesťanům značně opadla, křesťanský klérus byl opět donucen opustit město a v roce 1263 byly zbořeny betlémské hradby. Město trpělo odchodem křesťanů. V následujících stoletích se sem ale křesťané začali postupně znovu navracet. 

Od roku 1517 do konce 1. světové války městu vládli Osmané, s přestávkou let 1831-1841, kdy zde panoval egyptský vojevůdce Muhammad Alí. Po první světové válce byl Betlém začleněn do Britského mandátu nad Palestinou (od 22. 7. 1922, když předtím v roce 1917 porazilo britské vojsko turecké vojsko v Palestině). Po 2. světové válce měl Betlém na základě plánu OSN na rozdělení Palestiny připadnout do jeruzalémské zóny pod mezinárodní správou. V důsledku vypuknutí Palestinské války invazí 5 arabských armád ze sousedních států proti nově vzniklému státu Izrael v polovině května 1948 dobyla Betlém jordánská armáda a stáhlo se sem množství arabských uprchlíků z oblastí obsazených vítězným Izraelem. Tento příliv uprchlíků natrvalo změnil demografickou strukturu města. Křesťané od té chvíle ztratili většinu obyvatelstva na úkor muslimů. 

Jordánsko udrželo kontrolu nad městem až do Šestidenní války v červnu roku 1967, kdy byl Betlém spolu s celým Západním břehem Jordánu obsazeno Izraelem. V roce 2000 zde v září začala druhá intifáda. V květnu 2002 se při vpádu izraelských jednotek zabarikádovalo v chrámu Narození Páně asi 240 radikálních Palestinců; z toho asi 40 z nich bylo ozbrojeno. Po několikatýdenním obléhání a devíti obětech na palestinské straně byli zbývající povstalci po opětovném vítězství Izraelců propuštěni. Třináct bojovníků bylo repatriováno přes Kypr, 26 jich bylo přesunuto do pásma Gazy, zbytek byl propuštěn bez dalších podmínek. Izraelská armáda při prohlídce chrámu našla 40 výbušných zařízení. Řadu dní byl ve městě vyhlášen zákaz vycházení. Město se stalo na čas "městem duchů".

Většina vjezdů do města je dnes pod kontrolou izraelské armády, pohyb obyvatel Betléma do blízkého Jeruzaléma a okolí je omezován bezpečnostní betonovou zdí a propustkami. Od druhé intifády ze září 2000 je získání propustky ke vstupu do Izraele velmi obtížné. Tato izraelská protiteroristická opatření mají pro Betlém velmi negativní ekonomické a sociální dopady.

Já jsem Svatou zemi a Palestinu navštívil v roce 2000 a od 20. srpna do 10. září bydlel v betlémském hotelu St. Antonio***. Každodenně jsme ráno po snídani vyjížděli na výlety po Izraeli i sousedních státech (Egypt, Jordánsko). Většinu odpolední jsme věnovali pobytu u Mrtvého moře k regeneraci těla. Večery jsem prožíval v městě Betlémě. Byl to zvláštní pocit. Nikdy předtím v životě mě ani nenapadlo, že bych někdy mohl vidět na vlastní oči místo spojené s narozením Ježíše Krista, kterého jsem vnímal spíše jen jako důvod oslavy Vánoc a jako dítě jsem se vždy na dárečky těšil, ať už je přinášel Ježíšek nebo rodiče. A najednou jsem v roce milénia v Betlémě. Samozřejmě, že jsem si město při každodenních odpoledních a večerních procházkách důkladně prohlédl. Přednostně jsem navštívil chrám Narození Páně s jeskyní narození. Toto místo narození je ve správě pravoslavné církve (patrné je to ihned při vstupu nízkým vchodem, který byl záměrně postaven tak, aby do baziliky nemohli Mohamedáni vodit koně). Bazilika je 56 metrů dlouhá a 26 metrů široká. Jeskyně narození leží pod hlavním oltářem. Vchází se do ní po několika schodech vpravo od hlavního oltáře. Jeskyně je 12 metrů dlouhá, 3 metry široká i vysoká. Místo narození je označeno stříbrnou čtrnácticípou hvězdou a na ní je napsáno:"Zde se z Panny Marie narodil Ježíš Kristus".

Vpravo od místa narození stály jesličky, které později křižáci odvezli do Říma a ty jsou dosud uloženy v římské bazilice Santa Maria Maggiore. V sousedství chrámu Narození Páně je kostel sv. Kateřiny, ze kterého se na Vánoce vysílají televizní přenosy půlnoční mše do celého světa. Pod tímto františkánským kostelem je místnost sv. Josefa, kde podle tradice bylo Josefovi a Marii sděleno varování o konání krále Heroda a výzva, aby včas odešli do Egypta. V suterénu je ještě jedna místnost, kde se uctívají betlémská neviňátka, chlapci do dvou let, kteří byli na rozkaz již výše zmíněného krutého krále pozabíjeni. Ve městě se také nachází několik mešit. Ve středu města stojí kulturní centrum Bethlehem Peace Center. Asi dva kilometry od Betléma je Pole pastýřů, kde se pastýřům při noční stráži zjevil Boží anděl a zvěstoval jim narození Spasitele. Směr, kterým mají jít jim ukázala betlémská hvězda (kometa). Už od 4. století zde na tomto poli stál klášter byzantských mnichů. Dnes je tam velká oplocená zahrada a v ní světlá jeskyně s oltářem.

Téměř třítýdenní pobyt v Betlémě byl pro mě opravdovým zážitkem. Většina zde žijících lidí se chovala přátelsky (samozřejmě byly i výjimky, ale ty se projevily spíš zlým pohledem než skutkem), ať byli muslimové či křesťané. Příchozí poutník přinášel peníze a tak byl vítán. Všude byl patrný nedostatek financí a možností vydělávat si na živobytí. Právě proto jsem se zde cítil v dobrém smyslu slova jako "paša". Platil jsem americkými dolary a ty měly na rozdíl od izraelských stále se znehodnocujících šekelů svojí "tvrdost". V roce 2000 i u nás stál dolar více než dvakrát tolik než dnes (směňoval se tehdy za téměř 38 korun českých).

Hned vedle hotelu St. Antonio*** byl malý křesťanský obchůdek, kde jsem si denně kupoval po návratu z cest 2 plechovky piva (na zapití večeře a vzpomínku na domov). Hned při prvním nákupu jsem obdaroval děti paní majitelky a současně prodavačky švýcarskou čokoládou Milka a žvýkačkami a hned jsem se stal přítelem rodiny. Od této chvíle jsem měl zajištěn každodenní servis. A když měli křesťané následující den zavřeno (ve městě byly i obchody muslimů, ale ty byly samozřejmě bez piva i dalších vymožeností západní civilizace), den předem mi paní prodavačka připravila nikoliv dvě, ale čtyři plechovky piva, abych "nebol smedný". Asi sto padesát metrů od "mého" hotelu byla prodejna ovoce a zeleniny s opravdu pestrým sortimentem. Mnohé druhy ovoce jsem viděl poprvé. Při prvním nákupu jsem si koupil banán, mandarinky, ananas, mrkev a datle a vše dal do igelitových tašek. Zařadil jsem se do zástupu platících a když na mě přišla řada, dal majitel obchodu všechny mé nákupní tašky najednou na váhu, ručička se vychýlila mezi 2-3 kilogramy a on, aniž se podíval na to, co v taškách je mi sdělil cenu. One dollar. Rád jsem zaplatil příznivou cenu a spokojeně odešel. V dalších dnech jsem již "nesměl" stát ve frontě platících domorodců, šéf si mě ihned při vstupu všiml a pokynul mi, abych po vybrání si zboží šel rovnou k pokladně a cena byla jak jinak - one dollar. Supercena za cokoliv. Choval jsem se skromně, vzal si jen tolik, kolik jsem mohl za den spotřebovat, nic víc. Když jsem majiteli obchodu poslední den mého pobytu v Betlémě oznámil, že zítra definitivně odjíždím, jeho tomorrow? znělo smutně. Přidal mi ještě na cestu fíky a datle, já mu dal five dollars jako pozornost a on se několikrát uklonil a téměř zamáčkl slzu.

Bethlehem

Já jsem naštěstí odjel 10. září dopoledne do Tel Avivu na letiště, abych odpoledne v 16 hodin odletěl zpět domů. Bylo to jen několik hodin před uzavřením hranice mezi Palestinou a Izraelem. Na 13. září 2000 bylo připravováno Jásirem Arafatem jednostranné vyhlášení samostatného palestinského státu. Nakonec k němu nedošlo, ale začala druhá intifáda a to bylo pro mnohé obyvatele Betléma ekonomickou tragédií. Bylo mi "mého zelináře" docela líto, jak asi přežíval své nastávající těžké dny bez čerstvého zboží a možností živit sebe i rodinu.

Během mého pobytu v Betlémě byl přes den klid, i když po hlavní ulici chodily palestinské ozbrojené hlídky s ostře nabitými samopaly proklatě směřujícími svými hlavněmi k zemi, ale v noci na okolních kopcích "štěkaly" samopaly a kulomety připravujících se Palestinců na boj s Izraelem. Naštěstí k přímému střetu nedošlo, vše se vyřešilo za cenu postavení zdi mezi Betlémem a Jeruzalémem. Od té doby ale přišlo mnoho obyvatel Betléma o práci v Izraeli a doma žádnou nemohli sehnat. Jejich život se stal ještě těžším než byl dosud.

A Jásir Arafat, prezident milionář, zakladatel hnutí Fatah, se svojí typickou černobílou kufíjí na hlavě při každé příležitosti, vlastník několika hotelů v Betlémě, prostým Palestincům ze Západního břehu nijak nepomohl. Sami ho příliš nemilovali, tvrdili, že je mu bližší pásmo Gazy a Egypťané (narodil se v Káhiře dne 24. 8. 1929). Ani po jeho smrti 11. 11. 2004 v Paříži se nic na životě obyvatel Betléma nezměnilo. Návrat do těchto míst je v současné době pro poutníky či cestovatele vzhledem k politické situaci nemožný. Bylo by to velké riziko a tak ani svátky vánoční do Betléma nepřivedou tolik potřebné hosty.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení