Leoš Šimánek

Uběhl víc než rok od doby, kdy jsme se s mojí ženou Lenkou, mladším bratrem Bédou a švagrovou Marcelou sešli v Orlických horách na chalupě po rodičích. Tenkrát jsem jim tam líčil své zážitky z nejobtížnější expedice mého života - plavby na člunech po řekách z Kanady na Aljašku, které jsem následně vydal v knize pod titulem Severskou divočinou. Když jsme se loučili, smluvili jsme si hned další setkání. Slíbil jsem, že příště budu vyprávět o svém putování z kanadského Severu až do Ohňové země a o druhé plavbě na plachetnicích napříč Tichým oceánem s cílem na Nové Guinei.

Vyjíždíme z William Henry Bay - zátoky, kde za pěkného počasí musí být úplně nádherně. Na druhé straně fjordu se zvedají ohromné ledovcové hory. Vítr se v Lynn Canal otočil, teď fičí od moře přímo proti nám a mrholení dělá o to nejpříjemnější. Máme však štěstí, po několikahodinové jízdě můžeme této sibérii uniknout.

Kolem dokola ohromné zaoblené balvany z červené žuly - koule, vejce, bochany. Jsou na sebe vysoko naskládané a budí dojem, že se každým momentem rozkutálejí! Devils Marbles - Ďáblovy kuličky jsou ty nejroztodivnější skalní formace v Austrálii. Vyvřeliny byly před miliony lety pod zemským povrchem stlačeny do velkých koulí. Během času je eroze obnažila a ohladila. Ryzí geologická zvláštnost!

Vyprávění o cestě od Karpat na Bajkal vzbudilo u diváků a čtenářů mých knih velký ohlas, a proto jsem se rozhodl tuto diashow obohatit o další nepublikované záběry, lépe zdokumentovat některé části cesty a znovu ji uvést. 

Skoro celý rok jsem strávil s manželkou a synem v absolutní divočině hor Mackenzie - ve svém srubu vzdáleném dvě stě kilometrů od nejbližší civilizace.

Vítr je tak prudký, že se nedá jít vzpřímeně. Viditelnost je nulová. Slézám po všech čtyřech napříč ledovcem ve směru základního tábora. V tom ztrácím půdu pod nohama, padám a přistanu hodně tvrdě. Vichr teď fičí nade mnou a vhání sníh do ledovcové trhliny.

"Zastavte! Zpátky! Most praská!" volám ze všech sil na kamarády na protějším břehu. Chystají se přejet  Zelenčuk v náklaďáku naší expedice. Jako by tušil nebezpečí, zařadí Lumír bleskově zpátečku. Vůz couvne skoro skokem před hroutícím se mostem. Zpuchřelý stavební výtvor, který určitě pochází ještě z carských dob, padá s rachotem do jarních vod horské řeky.

Jako stříbrný had se klikatí Zeravšan v širokém korytě mezi písečnými nánosy. Nad řekou se prostírají uměle zavlažované zelené terasy. Dál se zdvihají příkré, pusté hory, jejichž hřebeny jsou pokryté věčným sněhem a ledem. Vozovka, po které jedeme, vede nejdřív kolem řeky, pak ale strmě stoupá a zařezává se do skály. Za přemostěnou rozsedlinou, kterou se řítí dolů horský potok, šplhá cesta na protější sráz a konečně dospěje k jedné z obdělávaných teras.

Ukázka z knihy Leoše Šimánka: RUSKO - Země plná překvapení.     * Před námi se zvedají jižní svahy Karpatských hor. Některé vrcholy dosahují výše dvou tisíc metrů. Před druhou světovou válkou patřilo zdejší území Československu. Po horských hřebenech vedla hranice s Polskem a Rumunskem. Podkarpatské vesnice mi připomínají slovenské vesničky, tak jak je znám ze svého mládí. Jako by se tu zastavil čas. Všude stejný obrázek: blátivé makadamové vozovky s hlubokými kalužemi, ve kterých se šplouchají husy, chaloupky s šindelovými střechami, zeleninové zahrady obehnané plotem z hrubě otesaných planěk.