Gruzie

Josif Vissarionovič Stalin, vlastním jménem Džugašvili, byl, jak známo, Gruzínec. Rodiče si původně přáli, aby se malý Koba stal knězem, a proto vstoupil do kněžského semináře. Koba, to byla přezdívka po legendárním bojovníku za nezávislost Gruzie, který v mládí Josifovi imponoval. Ze semináře však Kobu vyloučili, údajně kvůli revoluční činnosti.

Královská pevnost Gremi stojí nad řekou Incobu na návrší v širokém slunečném údolí s výhledem na hřebeny Kavkazu jen asi 18 kilometrů od Telavi. Mírné návrší objímají mohutné obranné zdi a bašty, za kterými pyšně ční k obloze věže kostelů.

Hrad Ananuri se v 16.-18. století stal nejdůležitější pevností ze všech, které lemovaly cestu z Mcchety na sever, směrem do nitra Kavkazu, k jediné přirozené průrvě v horské hradbě. Jde o jeden z největších a nejkrásnějších pozdně feudálních architektonických komplexů Gruzie.

Dobrý den Gruzie! Je pravé poledne, když přijíždíme do třiceti sedmi stupni rozpáleného gruzínského města Kutaisi (cca 230000 obyv.). I v tuto pro nás ne zrovna příznivou teplotu město pulsuje svým pravidelným rytmem. Všude kolem chodníků (dají-li se tak vůbec nazvat) jsou položeny a rozloženy na plachtách či přímo na zemi různé druhy všeho možného zboží - hned rajčata, fíky, broskve, tu zase pyramidy z melounů a mezi tím také třeba i "divy moderní techniky" v různých sortimentech. Nemůže chybět alkohol, láhve všech možných vodek, koňaků, piva. Ovšem i všelijaké "soky" - ovocné šťávy nepřehlédnutelných barev. Zde opravdu "suchý zákon" neplatí ani omylem!

Město Gori leží necelých 80 km na západ od Tbilisi v místech, kde se stéká řeka Kura a Liachvi. Podle nejčastějších informací o městě to vypadá, že jeho historie začala 21. prosince 1879, kdy se tu v rodině místního ševce narodil Josef Džugašvili-Stalin, ale o existenci pevnosti Gorisciche se hovoří v gruzínských kronikách už roku 628.

V Gruzii nás čekaly silnice rozbité více či méně a taky docela velký výběr dopravních prostředků. Svést se ve dvoukolce táhnuté koníkem se nám sice nepodařilo, ale dobrodružství jsme si i tak užili víc než dost. Jak se tedy v Gruzii přemísťovat?

Dobrá a zejména plastická mapa ujasní každému badateli, že pásmo Velkého Kavkazu výrazně odděluje zakavkazskou náhorní plošinu od jižního Ruska a orientuje ji spíše k severnímu Turecku a Íránu. Z hlediska ruské expanze do Zakavkazska, počínající v první polovině 18. století, tím silně vzrostla strategická hodnota komunikačního překonání kavkazského masivu. Příznivým přírodním momentem tu byla relativně nízká poloha Křížového průsmyku (cca 2400 m n. m.) na hlavním kavkazském hřebenu, nedaleko od pětitisícimetrového Kazbeku. Proto je logické, že silnici dlouhou 208 kilometrů, v podstatě sledující stezku existující již v 1. století n. l., vybudovala ruská carská armáda (koncem 18. století). Na její ochranu bylo současně založeno město Vladikavkaz. Na mapách z let 1944-54 ho najdete jako Dzaudžikau a v letech 1954-90 jako Ordžonikidze. Vladikavkaz, hlavní město Severoosetinské autonomní republiky, leží ve výšce 140 m n. m. Gruzínská vojenská silnice tu začíná.

Kraj kolem se změnil ve vyprahlou polopoušť. Šikmé paprsky svítí přímo do očí. Prašná kamenitá silnička klidně vede doprostřed rozžhavené pustiny u hranic Gruzie a Ázerbajdžánu: Pouze dlouhý, dusivý chvost prachu sleduje terénní auto až sem, do míst odedávna nazývaných Garedža:

Gruzie je hornatá země na hranicích Evropy a Asie. Ta zeměpisná poloha způsobila, že se tu prolínají a mísí nejrůznější vlivy, které vykrystalizovaly v typické rysy této oblasti. Vysoké hory, staleté tradice, úžasná architektura a charakteristická umělecká tvorba, to jsou jistě lákadla této země. Cestovat sem ale nepatří mezi zrovna jednoduché ani bezpečné podniky. Banditizmus a státní zlodějna se tu mísí s tou soukromou tak, že nejste sto je od sebe rozlišit. Chlap proti vám se chová jako bandita, očividně to je bandita, ale na sobě má policejní nebo vojenskou uniformu, a kdybyste se pokusili bránit, tak máte úředně co činit s "napadením veřejného činitele".

V malebné podhorské krajině plné lesů, nedaleko západogruzínské metropole Kutaisi stojí Gelati - někdejší královský dvorní klášter. Dnes je považován za jednu z nejpozoruhodnějších byzantských památek v Zakavkazsku a je nejen kulturním pokladem Gruzie, ale byl také zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Na soutoku řeky Kury a Argavi v Gruzii se rozkládá starobylé město Mccheta. Leží v překrásné krajině náhorní plošiny na tzv. Vojenské gruzínské cestě, kterou projelo v minulosti mnoho našich turistů, horolezců či cestovatelů. Obdivovali nádheru Velkého Kavkazu ale i nesmírně rozmanité památky stovek kavkazských národů, jež se utvářely za staletí a tisíciletí vývoje. Jednou z mnoha historických perel na náhrdelníku Kavkazu je právě toto město, roztroušené po pahorcích

Prásk, prásk, ozvalo se několik výstřelů a my se vmáčkli do hlubokého příkopu. Tu a tam někde kolem nás švihnou do křoví broky nebo nám nad hlavami proletí se svištěním kulka. Ta válka dole u řeky se nás netýká. Potřebujeme se ale dostat na druhou stranu, a tak čekáme, jak to dopadne. Připletli jsme se zkrátka do jedné z místních třenic, u kterých se jako cizinci jen těžko odvážíme určit, o co jde, kdo má pravdu, jaký to má smysl. Civilisté s loveckými puškami na obou stranách se tu právě rozhodli vybojovat si svá domnělá nebo i skutečná práva.

Houkačka amerických policajtů, kterou si Petr z legrace namontoval do svého auta, se rozeřvala údolím. Vzápětí nám jeho terénní vůz zmizel v oblaku prachu. Jen to, jak se tento mrak posunoval údolím, svědčilo o zběsilé jízdě našich kamarádů. Vždyť jde o život malé holčičky!