Kapverdy

Ostatní:

Dveře galerie, kde zrovna bydlím, otevírám v půl sedmé ráno, takže jsem zase považována v očích ostatcích za největšího ospalce. Popravdě jsem vzhůru však už asi od tří hodin ráno. Kohout si nějak špatně nastavil hodinky a namísto v pět, kokrhá každou chvíli už od tří. Komáry se mi s pořádnou zuřivostí podařilo zřejmě všechny zabít, takže nové štípance nepřibyly, ale na blechy mé síly nestačily. Břicho mám celé pokryté jejich vášnivými polibky.

V 6:30 mi zvoní budík. Protože už jsem dávno vzhůru, vylézám z postele, protírám si oči a usrkávám malinko vody z láhve. Vzala jsem si s sebou jen litr a půl vody a moc nevypadá, že by zdejší voda, která se používá na všechno, byla pitná. Proto musím svou chatrnou zásobu šetřit. Chvíli po té, co jsem otevřela dveře do mého pokoje, přichází syn od Fica (jednoho z "Rebelů"), sedá si na postel vedle mě a pozoruje mě, co dělám. Říkám si, proč ne. Má na to právo. Já tady taky všechny pozoruji.

V 6:30 mi zvoní budík. Oblékám se do kraťasů, trička a kolem hlavy omotávám šátek. Má to více důvodů. Nejenže se chci chránit proti sluníčku, ale taky chci alespoň trochu zapadnout mezi černošské ženy, které nosí šátek téměř všechny. Obzvláště na venkově, kam se chystám. Čím však zcela vybočuji od místních, je pěkný batoh. Nějaký otrhaný vak by asi vypadal na zdejší poměry lépe. Ale co naplat. Snad nebudu velkým lákadlem pro zloděje. I kdyby, nemám v batohu nic jiného než blok, tužku a několik málo kousků oblečení. Foťák i diktafon nechávám doma. Napoprvé chci s Rabelados zůstat jen tak, aniž bych je rozptylovala fotografováním nebo snahou něco zaznamenávat na diktafon.

Článek, který o mém pobytu na Kapverdech vyšel v místních novinách "A Nacao", mě přivádí do zcela nečekaných situací. K rozhovoru s novinářem, ze kterého vzešly věty, kterým jsem sama nerozuměla, natož abych je vyslovila, byla připojena ještě fotka. A ač se mi stále nepodařilo býti slavnou, stala jsem se alespoň známou. Konstantin mě vzal na kafe, protože mě chtěl seznámit s číšnicí, která studuje, stejně jako já, na univerzitě Jeana Piageta. Při uvítacích kapverdských pusách na tvář se mi svěřila, že už mě zná z novin.

Při poznávání nových zemí mě baví, asi stejně jako všechny nadšence pro cestování, porovnávat rozdíly různých míst. Odlišné zvyky, podmínky pro živobytí a s nimi spojenou mentalitu místních.

Každý národ má něco do sebe. A vždycky se zdůrazňují spíše věci, které jsou ostatním pro smích. Například Češi jsou v tomto směru charakterističtí bílými ponožkami v sandálech a ledvinkou kolem pasu.

Připojila jsem se ke skupině amerických studentů, kteří zde přiletěli s jejich profesorem Johnem, abych konečně navštívila nejdůležitější místo Kapverdských ostrovů - Cidade Velha.

S Poláky vyrážím tentokrát do Taraffalu, města nacházejícího se na severu ostrova Santiago. Abychom se tam dostali, museli jsme přejet vnitrozemím, které mě nadchlo snad ze všeho nejvíc, co jsem tady prozatím viděla. Je mi až líto, že na tak nádherném ostrově vyrostlo hlavní město se všemi negativy, které s velkými městy souvisí.

Víkend 7. - 8. 3. jsem díky pohostinnosti polského profesora architektury jménem Robert Ast strávila na sousedním ostrově Fogo. Letěli jsme tam v šesti: profesoři Robert, zdejší profesor Konstantin, polští studenti Marta, Kaya, Jan a já. Po příletu nás na letišti už čekalo předem sjednané auto, které nás vyvezlo do výšky okolo 1400 m. n. m., kde jsme se ubytovali do penzionu pod sopkou.

Naposledy jsem psala, že mi začala škola. Tak se tedy stalo a ve škole prozatím, myslím docela zdárně, pokračuji. Hodiny portugalštiny s paní profesorkou Lurdes jsou hodně náročné, ale člověk se kromě namáhání mozkových buněk taky zasměje. Nejvíc mě asi pobavila reakce na otázku, zda čteme knihy a pokud ano, jaké. Černoch se stříbrnou náušnicí, která vysílala odlesky sluníčka po celé třídě, odpověděl, že čte. Momentálně Kamasutru. Jinak je výuka portugalštiny hodně lingvistická, neustále musíme přepisovat nějaké věty, vymýšlet nové struktury a rozebírat, co chtěl autor říci. Po hodinách se vracím vždycky zcela vyčerpaná a nechci minimálně dvě hodiny portugalštinu slyšet.

Kapverdy najdete v Atlantiku, západně od afrického Senegalu. Konečně jsem se po prvním týdnu stráveném na Kapverdech rozhodla podělit se s Vámi o mé první dojmy a zážitky. Dostala jsem stipendium na studium na místní škole a tak jsem se najednou ocitla na exoticky znějících ostrovech. Na úvod by asi bylo vhodné začít příletem, ubytováním apod., aby se zde mohli dočíst informace také další potenciální zájemci o získání stipendia na studium tady na Kapverdech, resp. ostrově - Santiagu.