Austrálie

Cestovní formality:

Letošní rok patří v počtu filmových trháků k velmi zdařilým. V kině se objeví pokračování legendárního King Konga a dalším dílem překvapil i film Rychle a zběsile. Na filmových plátnech se ale ukáže i kapitán Jack Sparrow nebo bájná Mumie. Zážitek z filmu však nemusí začínat a končit v kině. V následujícím článku přinášíme několik tipů na dovolenou, během které můžete na vlastní kůži poznat místa, jež se v hollywoodských trhácích objevila.

Už potřetí se nejlepším místem pro život stala Austrálie. Vyplývá to ze žebříčku sestaveného OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj).

Největší cestovatelský server TripAdvisor zveřejnil v prvním květnovém týdnu roku 2011 také žebříček turisticky nejžádanějších míst z jižního Pacifiku (Austrálie a Oceánie).

Betelgeuse je jednou z největších známých hvězd. Během posledních sedmnácti let zmenšila své rozměry o více než patnáct procent. To by mohlo naznačovat, že brzy exploduje.

Kolem dokola ohromné zaoblené balvany z červené žuly - koule, vejce, bochany. Jsou na sebe vysoko naskládané a budí dojem, že se každým momentem rozkutálejí! Devils Marbles - Ďáblovy kuličky jsou ty nejroztodivnější skalní formace v Austrálii. Vyvřeliny byly před miliony lety pod zemským povrchem stlačeny do velkých koulí. Během času je eroze obnažila a ohladila. Ryzí geologická zvláštnost!

Do tohoto geografického středu Austrálie jsem přiletěl z 2100 kilometrů vzdáleného Tullamarine Airportu Melbourne brzo ráno v prvním týdnu dubna. Ihned po přistání a odbavení na letišti ležícím jižně od města jsem se vydal ubytovat se do hotelu nacházejícího se poblíž známé Stuart Hwy. Po krátkém odpočinku po náročném nočním přeletu jsem se pak vydal na pěší prohlídku města původních obyvatel Austrálie.

Poslední týden u protinožců jsme strávili v Sydney. Po úspěšném zakončení cykloexpedice už nám zbyl pouze jeden týden na to, abychom si prohlédli tuto největší australskou metropoli, vykoupali se na vyhlášených plážích v okolí Sydney a pomalu se začali připravovat na odlet domů.

Dominantou hlavního města Nového Jižního Walesu jsou bezesporu Sydney Harbour Bridge a Opera Sydney na východě přístavu na Bannelong Pointu.

Po předchozích deštivých dnech ve Sněžných horách se rozhodujeme zůstat několik dní u našich fantastických litevských hostitelů Mindaugase a Rasy na okraji Canberry.

Po návratu z Tasmánie do Melbourne se rozhodujeme zůstat ještě dvě noci u našich vánočních hostitelů Prue a Marka. Během té doby navštěvujeme ještě starší pár Australanů, které jsme potkali v Západní Austrálii a kteří nás též k sobě pozvali. Je to příjemné setkání po několika měsících. Celkově nás Melbourne opravdu zaujalo a nechce se nám ani dále. Ale nedá se nic dělat, musíme šlápnout do pedálů.

Cesta do hlavního města Tasmánie nás stála hodně energie hlavně kvůli čtyřem defektům postupně na Renčiném zadním kole. Fakt smůla. Samotné město ale působí velmi dobrým dojmem.

Naše pravé cykloputování po Tasmánii začalo hned 2. ledna, kdy jsme opustili maďarskou farmu a vydali se směrem k východnímu pobřeží a podél něj na jih.

S Markem a Prue se loučíme 29.12. ráno a míříme do přístavu, kde na nás čeká loď, která nás během 9 hodin převáží na Tasmánii, největší svazovou republiku Austrálie. Cesta trajektem proběhla bez problémů, část jsme prospali a část strávili také v lodním kinosále, kde probíhala velmi zajímavá beseda o tasmánské fauně, hlavně o ohroženém živočichovi jménem tasmánský čert (Tasmanian devil).

Vánoce v australské rodině v Melbourne jsou o hodně jiné, než ty u nás.

Volíme trasu, která kopíruje pobřeží směrem na Victor Harbor q Goolwa. Udělali jsme dobře, je to parádní cesta skrz vysoké lesy, je příjemně chladno, nádherné scenérie a pohledy z kopců na oceán. Jediné, co nás trápí, jsou stovky dotěrných much. Moskytiéry máme navlečené už celé dny, bez nich to nejde.

Asi největším, určitě největším zážitkem v Adelaide pro nás byla návštěva přírodního parku Clealand, kde mají návštěvníci možnost spatřit mnohá australská zvířata jako klokany, emu, dingo wombaty, ježury atd. Určitě největším lákadlem jsou ale koaly.

Je čtvrtým největším městem v Austrálii, a to po Sydney, Melbourne a Brisbane. Zároveň je to hlavní město státu South Australia a největší dopravní a obchodní uzel v celé oblasti.

Ve Vilmingtonu jsme se rozhodli pro další zajížďku navíc a to do 12 km vzdálené Aligator Gorge. Mysleli jsme si, že tam budeme tak za 45 minut. Silně jsme se ale mýlili. Cesta vedla hodně do kopce přes nečekaně prudká stoupání a strmé sjezdy a zase stoupání. Druhá polovina byla dokonce po štěrku. Šíleně jsme se tady nadřeli. Už jsme museli i kola tlačit ve dvou lidech, jak to bylo neskutečně strmé. Zvládli jsme to ale a stálo to za to.

Než se k těmto horám dostanete, je třeba překonat mírně zvlněnou krajinu s mnoha v létě vyschlými řečišti, kde rostou úžasně veliké blahovičníky. Kousek dál od řečiště je ale zase hned celkem vyprahlo.

Od předchozí reportáže utekly zase asi dva týdny, během kterých jsme definitivně opustili více pustou, méně obydlenou, divočejší a dobrodružnější půlku naší cyklocesty a nyní už nás bude čekat více obydlená jihovýchodní a východní půlka Austrálie.

Od poslední reportáže z přímořské Esperance uplynuly již 3 týdny. Od té doby jsme zažili zase plno zajímavých a krásných zážitků, našlapali stovky kilometrů a hlavně se rozloučili s největším australským svazovým státem Western Australia a překročili hranice do South Australia (Jižní Austrálie).

Od poslední písemné zprávy vedla naše cesta z eukalyptových lesů v okolí Pembertonu dále přes městečka Northcliffe, Walpole a Denmark až do přímořského letoviska Albany. Odtud jsme pokračovali na sever do vnitrozemí do pohoří Stirling Range a dále znova k pobřeží do Esperance. Zde se naše cesta otočí na sever do vnitrozemského Norsemanu, okraje pouště Nullarbor plain.

Od našich přátel z Perthu vyrážíme po 1,5 dnech volna směrem na jih. Nějakou dobu jsme váhali, kterým směrem se vydat, neboť z Perthu do Norsemanu Nullarbor vede cest několik. Nakonec zvítězila varianta podél pobřeží jihozápadní Austrálie.

Náš původní záměr jet z Perthu hned dolů na jih jsme nahradili novým plánem a to zajet se podívat ještě severně nad Perth na velkou australskou zajímavost - geologické útvary Pinnacles. Ani jsme mapu nijak důkladně nestudovali, neboť plán byl jasný - chceme tuto raritu vidět. Naši hostitelé nám jen tak mezi řečí řekli, že je to od nich nějakých 150 km. A tak jsme tedy počítali celkem s 300 km a 3-4 dny jízdy. Realita byla ovšem jiná.

23. 9. odletěli do Austrálie Martin Stiller a Renáta Lorišová, aby se vydali na kolech napříč Australským kontinentem. Přinášíme první z jejich článků popisujících krok za krokem tuto cestu.

Mystérium pohoří Flinders Ranges se odráží v bohatství legend domorodců kmene Adnyamathanha ("lidé z kopců"), jejichž životy jsou s pohořím úzce spjaty.