Indie

Radžastán (Rajasthan) je pouštní stát na severozápadě Indie s bohatou a pohnutou historií, které dominovala válečnická kasta Rádžputů, dokud z nich ještě mocnější Mughalové neudělali své vazaly. V pouštní a hornaté krajině tu vystavěli města, jejichž pevnosti a pohádkové zahrady připomínají jejich slávu dodnes.

Nashik je jedno z velmi posvátných hinduistických měst. Protéká jím posvátná řeka, u které se odehrává poklidný a radostný život místních lidí, který si člověk ze západu dokáže jen stěží představit. A tak žasne. Však posuďte sami.

Už dlouho jsem se neozvala, což ale neznamená, že mě umořilo Delhi Belly (indické střevní problémy), naopak zdraví zatím slouží až na nějaký nárazový menší průjmík, když člověk něco sní venku. Vůbec to ovšem nemusí být na ulici, ale třeba v naleštěném Hard Rock Café světové úrovně. Ušmudlané pracky jsou prostě všude. 

Večer jsme si vyšli na procházku a potkali slona na hlavní ulici ve velikém provozu kousek od nás. Viděla jsem, jak mu jeden člověk dal veliký trs banánu a on to slupnul jako malinu a snažil se dál chobotem ukrást pouličním zelinářům něco dalšího na zub.

Jeli jsme na výlet k moři, kousek pod Bombaj, od nás přímo na západ. Nějak se nám ten výlet tentokrát ale moc nevydařil.

Vydali jsme se na kopec, kde se dají dobře hledat kameny, ale nakonec jsme se tam nedostali, cesta nahoru byla zavřená a pěšky by to sice šlo, ale bylo to kus cesty a na mě nějak zrovna dolehl pobyt v Indii a než bych tam v tom vedru vyšlapala, tak bych se poblila. Vydali jsme se tedy raději do okolí Pune.

Postupně jsme udělali album fotek, které jsme nazvali "Pohled Indii do tváře". Nám se nejvíce líbí poslední fotka, které říkáme "bubák".

Náhorní plošina Matheran se nachází v nadmořské výšce okolo 800 m ve vzdálenosti asi 100 km od Bombeje.

Jeli jsme se podívat na chrám, aniž bychom věděli, že se tam zrovna koná taková veliká akce. Okamžitě jsme ale byli vtaženi do víru dění a zasypáni žlutým práškem z kurkumy.

Mám za sebou už týden a půl v Indii, strašně to utíká... Zatím se pořád rozkoukávám a ještě nějakou dobu budu, protože Pune (cca 5 hodin jízdy od Bombeje) ještě pořádně neznám. Žádný dramatický kulturní šok se nekonal, protože jsem měla docela jasnou představu. Nicméně místní doprava mě přesto poněkud rozhodila.

V jižní Indii, v místě kde se stýkají pohoří Západní Ghát a Východní Ghát, se nacházejí Modré hory. Modré hory je doslovný překlad slova Nílgiri. Existují dva způsoby, jak se původ názvu vysvětluje. Jedním důvodem může být modrošedý opar, do kterého jsou hory často zahaleny. Druhým důvodem může být modrofialový květ rostliny Strobilanthes - nílgirského vřesu, který jednou za 12 let rozkvétá a svými květy pokrývá svahy hor.

Nejmenší z 29 indických spolkových států leží na západním pobřeží Přední Indie, 1000 kilometrů jižně od obratníku Raka, 550 kilometrů na jih od patnáctimilionové Mumbaje. Má rozlohu 3702 km čtverečných, žije v něm asi 1,4 milionu obyvatel (2006).

Pokud přijedete do Indie poprvé, tak první dojem budete mít pravděpodobně podobný jako já - všude je ohromná spousta lidí z nichž, jak se zdá, na vás naprostá většina, slušně řečeno, nepřívětivě kouká. To je samozřejmě jen první dojem, který se velmi rychle ukáže jako naprostý omyl.

Vzhledem k počtu dopravních nehod, ke kterým denně dojde na našich silnicích, jsem si myslel, že by mě nemělo nic překvapit. Omyl - sice jsme během měsíčního pobytu neviděli jedinou, byť sebemenší dopravní nehodu, ale zdejší dopravní situace zcela předčila naše očekávání.

Mezi lidmi v naší dnešní společnosti se dost často mluví o postavení ženy v muslimském světě, o jejím nerovném postavení vůči mužům a nemožnosti aktivně se zapojit do veřejného života. Ale role ženy v muslimském světě je jednoznačně určena koránem a řád daný koránem a islámskou tradicí ukazují, že hlavní role muslimské ženy byla vždy v rodině, kde vždy měla velmi pevné postavení a kde byla stmelujícím prvkem.

Koho by nelákalo podívat se jednou do Indie, Nepálu, uzřít nejvyšší vrcholky Himálaje, na vlastní oči uvidět budhistické kláštery, mnichy a svaté muže. Juraj Kaman ve své knížce "Cesta za splněným snem" popsal dopodrobna co všechno přináší putování napříč Evropou a Asií pomocí vlaků a autobusů, s minimem finančních prostředků.

Úzké tmavé uličky se kroutí a proplétají jako klubka hadů, na každém rohu se nabízí jiný pohled - tu schoulená postava na zemi v šedivých hadrech, tu výhružně trčící rohy černého buvola či malý krámek rozprostřený na pytli od cementu. Všichni jsou zakleti do hlubokého spánku, zapomněli na hlad, starosti a bídu, vzbudí je až ranní ruch a shon. Ubohé dláždění, zvyklé pouze na nohy bosých rikšů, zní ozvěnou našich bot. Spěcháme, abychom shlédli obřad pro Indy nejposvátnější - obřad očisty u svaté Gangy.

Železnice po indicku Se sítí přesahující 60 000 kilometrů a denní přepravou pasažérů okolo 11 miliónů vlastní Indie jeden z největších železničních systémů na světě. V této obrovské pavučině se pohybují dlouhé osobní vlaky, pospojované ze spousty vagónů lepší či horší úrovně.