Portugalsko

Nedaleko velkolepého kláštera v Belému, kam zamíří snad každý návštěvník Lisabonu, se nachází v nenápadné, nízké klasicistické budově Museu dos coches - muzeum kočárů. Co skromný nápis na štítu slibuje, se ukáže nejpozději po překročení prahu, jako velký zážitek. V pološeru jsou seřazeny desítky luxusních a superluxusních kočárů, z mezinárodní produkce počínající v 17. století.

Nejslavnější portugalský geograf 20. století, Orlando Ribeiro, jednou řekl, že pokud chceme poznat Portugalsko, musíme se vydat do jeho střední části, do kraje Beira Baixa. Mísí se v něm jak příroda drsného severu Trás-os-Montes, tak květena a zvířena Alenteja, táhnoucího se středem země na jih až po plážemi proslulé Algarve. Kraj tak zahrnuje vše portugalské včetně vesnice Monsanto, která získala roku 1938 ocenění "nejportugalštější vesnice Portugalska". Díky tomu se v ní dnes pěstuje cestovní ruch. Pokud člověk chce vidět to pravé portugalské, je nezbytné navštívit kromě Monsanta i jiná místa, ne tolik vyhlášená. Jedním z nich je Juncal do Campo. Vesnice, kde se zastavil čas.

V sedm ráno mi zvoní budík. Zaklapnu jej a o třicet minut později vstanu. Neobléknu si tepláky a oblíbené modré tričko, které obvykle nosím na můj ranní běh. Namísto toho se ustrojím do mého maratonského trička bez rukávů a kraťasů, abych se vyhnula nadměrnému pocení. Předpověď počasí hlásí na dnešek 23°C. Minutu před devátou mi volá Bertil. Můj kamarád z Guineje-Bissau. Je na cestě za mnou. "Prosím?" zeptám se. Ještě po měsíci tady je pro mě sem tam obtížné zachytit napoprvé, co lidé říkají v portugalštině. "Jo, už jdu," odpovídám.

Návštěva Lisabonu se bez jízdy tramvají nedoporučuje. Jednak jsou parkoviště nedostatkovým zbožím a ulice chronicky zacpané, navíc je z tramvaje nerušený výhled na historické památky a malebná zákoutí, která byste jinak ani neobjevili.

Existují dvě formy historie. Jedna je psaná, druhá mluvená. Ráda si o historii čtu a představuji si, jak to tehdy asi vypadalo. Co si lidé mysleli, co cítili, jaké bylo ten den počasí, jestli si uvědomovali, že se právě ten specifický den píšou dějiny. Čtení a fantazie, která se ve člověku při této kratochvíli probouzí, je ohromná. Přesto dávám přednost historii mluvené, která je, podle mě, k nezaplacení. Sedím s Fernandem, který mi vypráví o karafiátové revoluci.

Když jsem do města vystavěného na sedmi pahorcích letěla poprvé, těšila jsem se na město, které jsem doposud nikdy neviděla a byla ve mně touha poznání nepoznaného. Když jsem do města, kde i v historickém centru visí z okna prádlo na šňůrách a zdobí už tak malebné kamenné domy, letěla napodruhé, těšila jsem se na město, které mně učarovalo. Když jsem do města, kde s oblibou posedávám na zápraží kavárny, popíjím silné kafe a zakusuji něco dobrého sladkého, letěla napotřetí, těšila jsem se, jak si zase pochutnám. Když do tohoto města letím počtvrté, těším se na život v něm, který je díky místní kultuře a snad i teplejšímu klimatu tak nějak veselejší, než u nás. Je radostnější i přes tesknou hudbu, která večer zaplní restaurace, když její hosté usrkávají lahodné víno, na párátka napichují velké, dobře uzrálé olivy a lžičkou vydlabávají sýr, který se rozpíjí při pokojové teplotě. Zkrátka zbožňuji Lisabon!

Čím výše stoupáme od pobřeží, tím více je cítit vlhkost ve vzduchu. Spolu se zvyšující se nadmořskou výškou klesá také venkovní teplota. Konečně jsme po serpentinách, převracejících žaludek do nepříjemných poloh, venku z auta.

Alfons I. Dobyvatel, zvaný také Alfons Henríques, vyhlásil roku 1128 proti vůli své leónské matky samostatnost Portugalska. Do té doby bylo "Portucale" jen nevelikým hrabstvím království Leónu a Kastilie. Pak v roce 1139 porazil muslimy u Ourique a jeho vojsko ho provolalo prvním králem Portugalska. O čtyři roky později uznala jeho královský titul i Kastilie. V březnu 1147 dobyl Alfons Henríques město Santarén, zmocnil se také Lisabonu a vzdala se mu i Almada a Setúbal. Po těchto vítězstvích král splnil slib, jež učinil před útokem na pevnost Maurů v Santarénu, a nechal vybudovat pro cisterciáky velkolepý kostel, který vyniká jednoduchým středověkým architektonickým řešením i svou velikostí. Dodnes je tento chrám největším v Portugalsku a patrně také největším cisterckým kostelem vůbec.

Kdysi dávno, jako dítko školou povinné, jsem četl knížku A. Jiráska Z Čech až na konec světa. Od té doby jsem viděl pořádný kus světa, ale na jeho konec jsem se dostal až o pár desítek let později. Z Lisabonu je to něco přes hodinu jízdy autem.

Portugalské provincie Minho (severní Portugalsko) a Algarve (jižní Portugalsko) jsou od čtvrtka 25.7.2002 spojeny dálnicí. Stalo se tak 41 let po zahájení stavby prvního úseku dálnice (Sacavém – Vila Franca de Xira). Dálnice s označením A2 byla budována postupně. Celý úsek 642 kilometrů řidiči překonají bez přestávek asi za 5,5 hodiny.

Milovníci čokolády pozor! Byla vyhlášena soutěž čokoládových receptů! Máte svůj osvědčený recept s čokoládou? Tak neváhejte a pošlete jej do portugalského Óbidos, kam bude začátkem listopadu pozváno 10 finalistů, aby své umění předvedlo před mezinárodní porotou.

Azorské ostrovy, zkráceně Azory, bývají při první představě nejčastěji spojovány s azorskou tlakovou výší a očekáváním trvale slunečného počasí. S tlakovou výší to ale není tak jednoznačné, poněvadž přes Azory často přecházejí v rychlém sledu frontální poruchy a počasí se tu velmi rychle mění jak ze dne na den, tak i během jediného dne. Pro ostrovy je tak příznačná jejich přezdívka Země duh, protože nádherné duhy je možné spatřit na obloze nad ostrovy i nad oceánem několikrát denně. Neméně výstižný je pro Azory název Ostrovy věčného jara. Povětří je tu neobyčejně svěží a příjemné, nikdy není zima ani přílišné horko. Průměrná zimní teplota se pohybuje kolem 15°C a letní o málo přesahuje 20°C, oceán příznivě ovlivněný Golfským proudem má celoročně příjemných 20°C. Množství srážek je podstatně vyšší než u nás: na pobřeží kolem 1000 mm, v horách a na návětrné straně ostrovů 2000-3000 mm.

Exoticky znějící název nejjižnější portugalské provincie Algarve jakoby svou zvláštní zvukomalebností ani nepatřil do Evropy, ale spíše do afrického prostředí. Slovo Algarve je skutečně odvozené z arabského al-Gharb, což znamená západní země. Arabští Maurové ji obývali po dobu půl tisíce let. Dnes je Algarve zásluhou turistického ruchu asi nejznámější a nejbouřlivěji se rozvíjející oblastí v Portugalsku. Na mezinárodním letišti ve Faro denně přistávají desítky letadel pravidelných linek i charterových letů z metropolí celé Evropy.

Slovo azulejos je prý odvozeno z arabského al-zulaji, což v překladu znamená malý broušený kámen, a v Portugalsku tímto slovem označují keramické kachle sloužící jako ozdoba fasád domů, interiérů kostelů, klášterů, paláců a jiných budov.

Tomarské okno je pojmem mezi milovníky umění a architektury po celém světě. Okno kapitulní síně rozlehlého Kristova kláštera v Tomaru je totiž pokládáno za nejtypičtější ukázku manuelského stylu. Tato osobitá a fantaskní forma gotiky přeměnila různé fiály plaménkového stylu známého ze severní Evropy v jakousi houšť kamenných kmenů, větví a spousty mořských motivů, připomínajících objevitelské cesty Portugalců do vod Afriky a Indie.

Nevím, zda ještě někde na světě je klášter jménem Bitva, ale v Portugalsku takový klášter je a bezesporu patří k nejnádhernějším stavbám v zemi. Batalha znamená v portugalštině - bitva.

Jiné stránky v síti internet:

• To nejlepší z Portugalska (Portugal Travel Guide)
  
• Virtuální muzeum Islámskou kulturou Středomoří