Izrael

O záchraně neustále se zmenšujícího Mrtvého moře by se mělo rozhodnout co nejdříve, snad do konce roku 2010. Pokud by se tak nestalo, bylo by téměř jisté, že by Mrtvé moře během následujícího půlstoletí o zbytek vody přišlo a zcela by se vypařilo (nad mořem "visí" typický opar).

Betlém, toto všem křesťanům, ale nejen jim, známé město leží na Západním břehu Jordánu pod palestinskou správou asi 10 kilometrů jižně od Jeruzaléma na cestě do Hebronu.

Advent (z latinského adventus = příchod) je začátkem liturgického roku a přípravou na blížící se Vánoce. Advent se vyznačuje dvojím očekáváním. Slavností narození Ježíše Krista a jeho druhého (eschatologického) příchodu na konci času (paruzie). Pojem advent pochází původně z řeckého pojmu epifaneia (zjevení), který označoval příchod božstva do chrámu nebo návštěvu krále. Adventní doba byla původně dobou postní. Půst zachovávala církev mezi 11. listopadem až 6. lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista. Těchto osm týdnů představovalo s výjimkou sobot a nedělí, které nebyly postními dny, dohromady 40 dní.

Obdivuji a miluji hory, pouště, moře a Izrael má na své malé rozloze všechno. Téměř polovinu Izraele tvoří na jihu Negevská poušť, která je písčitá, kamenitá a na Palestinském území jižně od Gazy částečně zasolená.

Původ Nabatejců je dodnes nejasný. Písemné asyrské doklady o nich pocházejí ze 7.století př. n. l.. Většinou to byli nomádi a živili se obchodováním nebo jako průvodci karavan po stezkách v nekonečných pouštích. Základním bohatstvím Nabatejců byl přibližně od 16. století př. n. l. až do 1. století n. l. monopolní obchod s kořením, které pocházelo z Indie, Dálného východu.

Probudilo mně hlasité vyzvánění telefonu. No nazdar, zaspal jsem, je už devět hodin. A to jsem chtěl brzo vstávat. Hmátl jsem po mobilu a jak jsem byl rozespalý, prásk a už byl na zemi! Je to OK, funguje. "Ahoj a dobré ráno, doufám, že jsem tě moc nevylekal. Jak se máš? Sára, moje kamarádka z Belgie si vypůjčila auto. Pojedeme do Avdatu. Jestli chceš, jeď s námi. Do Jeruzaléma přijedeme asi za hodinu" volal Aleš. Má dnes volno, odejel z Emeq Hefer do Tel Avivu a tam se potkali a domluvili se Sárou, že si udělají výlet.

Zde ve Svaté zemi mají jednu mimořádnou zásluhu. Někdy v roce 1946 nebo 1947, údaje se liší, údajně hledal mladý beduínský pasáček Muhammad ad-Dib jednu zatoulanou kozu v roklích a stráních Judských hor. Bylo to kousek od ruin starobylého Kumránu u Mrtvého moře. Místo kozy našel v jeskyni nad hlubokým vádí úžasný poklad. Ovšem ne zlato, jak si asi přál, ale  pro Izraelce a celý kulturní svět mimořádně cenné svitky s nejstaršími známými hebrejskými biblickými texty, starými více jak 2000 let. Kolem pravosti svitků nastala pořádná odborná mela, napsalo se spousty knih a článků. V létech 1951 - 1956 sem byly vyslány různé archeologické expedice k prozkoumání řady jeskyní, objeveny další cenné nálezy, prozkoumané a odkryté ruiny pevnosti starého Kumránu.

Každý, kdo cestuje Středomořím, nebo Orientem, si dříve či později povšimne různě velkých, barevných a různě chlupatých koziček. Ne jedné ale celých stád, mnohdy jsou ji desítky či stovky.

Blíží se čas vánoc a dárků. Pokud s jejich sháněním máte stejné problémy jako já, tak by vás mohla zaujmout kniha našeho spolupracovníka Jaroslava Hladíka.

Vždy jsem považoval možnost navštívit Izrael a Palestinu za jeden z vrcholů mého cestování. Podařilo se mi to na přelomu tisíciletí (o to byl můj prožitek silnější). A když už jsem byl na "Svaté půdě", nemohl jsem vynechat jednu z nejvýznamnějších historických cest - Viu Dolorosu. Procházka po ní nemůže nikomu ublížit, ať má názor na svět jakýkoliv.

Malým turbovrtulovým letadlem se navečer přemisťujeme z Tel Avivu do přímořského letoviska Eilatu. Hotel Palmira nedaleko letiště, kde jsme využili možnosti vcelku levného a dobrého ubytování, se pro nás stává na příští týden solidní základnou k cestám na některá zajímavá místa Izraele.

Letadlo izraelské společnosti El Al ztrácelo výšku a nasazovalo na přistání. Pod námi se objevila světla Tel Avivu. Konečně jsme v zemi, kterou jsem si odedávna přál navštívit a o níž jsem četl tolik příběhů, zkazek i románů.

Mávl jsem rukou a červený autobus zastavil. "Chtěl bych do staré Caesarey. Do archeologické lokality", upřesnil jsem šoférovi, když jsem viděl jeho trochu udivený výraz. "Tam nejedu, ale ukážu vám, kde máte vystoupit a odkud je to nejblíže. Dál už musíte pěšky. Jedu přímo do Haify, nikam neodbočuji".

Pohled na Galilejské jezero je nádherný. Ranní mlžný opar se zvedá, jsou vidět protější Golanské výšiny někde nad Gofrou a Lunagalem. Sedíme v přístavu a přes rybářské bárky a lodě pozorujeme racky poletující a posedávající po ráhnech lodí.

Již od dětství jsem považoval, bude-li to kdy jen trochu možné, za velmi zajímavé a přínosné navštívit biblickou Svatou zemi a seznámit se přímo na místě s kulturou i historií této výjimečné části naší planety.

Západní hranici Izraele tvoří Středozemní moře. Písečné duny se táhnou v pásu několika stovek metrů až 2-3 kilometrů téměř podél celého pobřeží Středozemního moře. V některých místech s tyčí vysoké útesy a hřebeny, na jiných místech to jsou obrovské masy pohyblivého písku zabraňujícího volnějšímu přístupu k moři. Zvláštními útvary tvořící některé části pobřeží jsou různě vysoké masivy kurkaru tvořené tvrdými pískovcovými kameny různého zabarvení.

Cesta podél Mrtvého moře je úžasná, ale i dost jednotvárná. Z jedné strany temná, nehybná hladina moře a bílé, zasolené kamenité pláže a v mlžném oparu v pozadí jsou občas vidět siluety narůžovělých hor v Jordánsku. Ze strany druhé, rozervaná údolí, strže, vádí a poušť. Jen sem tam se objeví strom či keř opuštěně stojící v mrtvé krajině. Z povzdálí krásné , nekonečné pláže jsou prázdné, bez lidí. Koupat se dá pouze tam, kde teče sladká voda k osprchování a smytí silných nánosů soli, které se na těle okamžitě vytvoří. A ta je jen na několika místech celého pobřeží. Jsme na nejnižším místě planety. Příkopová proláklina zde dosahuje hloubky -406 m pod hladinou moře.

V Jeruzalémě jsme šli s Alešem, batůžky na zádech, na tržnici si koupit nějaké ovoce, když se najednou ke mně otočil a povídá: “ Ani jsem vám to domů nepsal, vím, jak by jste asi reagovali, nechtěl jsem vzbuzovat velké obavy. Stalo se to někdy před rokem. Dobře to pro nás dopadlo. Šli jsme s Pavlou tady po Yafo Street směrem k Židovské tržnici. Všude bylo plno lidí, jako vždy, však to sám vidíš. Pavla si šla koupit mobilní telefon, vidíš, tady do tohoto obchodu, a potom, že se stavíme koupit támhle na tržnici něco k jídlu, ovoce a zeleninu. Když jsme mobil vybrali a zaplatili, ušli jsme asi sto metrů k tomu sloupu” a ukázal na sloup veřejného osvětlení stojící hned u autobusové zastávky u níž v boční ulici začínala tržnice, “ tak si Pavla vzpomněla, že nechala na pultě záruční list k mobilu, otočili jsme se a šli zpět pro něj. Když jsme otevírali dvéře, ozvala se silná rána, řinčení rozbitého skla a hned potom křik lidí. Zahlédl jsem Araby, utíkající na všechny strany co nejdál od místa výbuchu ze strachu, aby se proti nim neobrátila pomsta ostatních lidí.

Pohled na jezero je nádherný. Ranní mlžný opar se zvedá, jsou vidět protější Golanské výšiny někde nad Gofrou a Lunagalem. Sedíme v přístavu a přes rybářské bárky a lodě pozorujeme racky poletující a posedávající po ráhnech lodí. Silný proud vody stříká nejen po celé lodi, ale i na nás. Dva muži na lodi před námi umývají dřevěnou palubu . Jeden má rýžový kartáč a druhý mu pod ruce stříká z červené hadice vodu, čerpanou z jezera.

Hned za branami Jeruzaléma, vystavěného na Judských horách , se na východní straně rozkládá Judská poušť. Je to velmi suchá oblast, neboť dešťové mraky přinášené větrem od Středozemního moře se zaráží o 800 m vysoké Judské hory. Průměrné roční srážky tu dosahují asi 100 mm. Poušť poté prudce klesá až k Mrtvému moři, ležícímu -408 m pod hladinou Středozemního moře. Je součástí syrsko - africké příkopové propadliny táhnoucí se z Turecka , údolím Jordánu až k Rudému moři, kde dále pokračuje. Toto místo je největším snížením zemské úrovně na světě. Protože je zde nízká "nadmořská výška" a nedostatek srážek, teploty tu vystupují přes padesát stupňů celsia. Poušť je většinou tvořena druhohorními a třetihorními vápencovými usazeninami.

“Haló, pánové, nechcete se svézt? Mám právě tři místa volná a jedu do Ein Gedi” hlasitě na nás volal nejprve hebrejsky, potom lámanou angličtinou řidič šerutu, speciálního taxíku pro deset lidí a živě při tom gestikuloval. Aleš, Poly a já jsme odpočívali na zasklené klimatizované terase pod lanovkou vedoucí na Masadu. Před malou chvílí jsme se pěšky vrátili z prohlídky Masady a morálně i fyzicky se připravovali na pětikilometrovou cestu pouští na křižovatku hlavní silnice do Ein Gedi, kde jezdí pravidelně z Eilatu autobus. “To se nedá odmítnout, jedeme”, řekl jsem a vyskočili jsme jako jeden muž.

Jiné stránky v síti internet:

• Virtuální muzeum Islámskou kulturou Středomoří