Velká Británie

Cestovní formality:

Ostatní:

O nádherné a tajemné kapli ve skotském Rosslynu nedaleko Ediburghu se často píše v mnoha časopisech a sjíždějí se do ní zvědaví návštěvníci z celého světa. A některé cestovky dokonce nabízejí jen zájezdy sem. Zvláště poté, co tady byl natáčen film "Šifra mistra Leonarda". Proslavená kaple je vzdálena jen necelých dvacet kilometrů jižně od Edinburghu a tak jsem ji samozřejmě zařadil při pobytu ve ve městě, které mělo být základnou pro naše putování Skotskem, mezi hlavní cíle našich cest.

Ve Skotsku jsme už několik dní a máme za sebou poznávání památek a zajímavých míst hlavního města Edinburghu, ale také skotských hor a pastvin s množstvím ovcí i huňatých hnědých dlouhorohých krav. Skotské počasí je proměnlivé, nádherné dny střídá déšť. A tak jeden takový pošmourný den využíváme k návštěvě edinburghského přístavu, kde od roku 1998 kotví velkolepá jachta britské královské rodiny.

Po několika dnech pobytu v Edinburghu, podrobném poznávání jeho pamětihodností a ochutnávání typických skotských jídel i výtečné whisky, se nám toto město stává základnou pro cesty i kratší výlety do jiných míst Skotska. Jeho venkova, skotské Vysočiny a jezera Loch Ness, kde se marně plavíme za proslulou vodní příšerou Nessie. A rozhodujeme se, že přišel čas navštívit jedno z historicky nejvýznamnějších míst ve Skotsku - město a hrad skotských králů Stirling, ležící severozápadně od Edinburghu. Je výborně dosažitelné vlakem a tak se brzy ráno vydáváme na hlavní nádraží Waverley Station v centru města, odkud se za necelou hodinu a půl dostáváme do Stirlingu. Také tady můžeme cestou vidět rozlehlé pastviny plné ovcí, které si jejich majitelé označují barevnými proužky. A sem tam i dlouhorohé huňaté krávy, které jsou pro Skotsko typické.

O hradu Eilean Donan tvrdí Skotové, že je to nejfotografovanější hrad na světě. Když ho spatříte v zapadajícím slunci jak se zrcadlí na vodní hladině Loch Duich, zjistíte že na tom tvrzení asi něco bude a že žádná paměťová karta ve fotoaparátu není dost velká.

Jedním z největších lákadel pro návštěvníky Skotska je proslulé jezero Loch Ness, ve kterém se má podle mnohých svědků, kteří ji prý na vlastní oči spatřili, vyskytovat slavná Nessie.

Mnozí rodilí Skotové prohlašují, že ten, kdo při návštěvě jejich vlasti neokusí pravou skotskou whisky, nepozná jak skutečně chutná jejich země. Protože Skotsko je od nepaměti spojeno s výrobou a vývozem kvalitního alkoholického nápoje, podávaného na vládních recepcích a jiných oficialitách. A vůbec všeobecně oblíbeného. 

Už před časem, když jsem poprvé začal uvažovat o návštěvě Skotska, mi bylo jasné, že prvním cílem mé návštěvy v hlavním městě musí být dávné sídlo skotských králů, edinburghský hrad. Už jako kluk jsem o něm četl v dobrodružných historických knihách spisovatele Waltera Scotta, doprovázených pěknými ilustracemi jihlavského malíře Gustava Kruma.

S příchodem nového roku bilancujeme předchozích dvanáct měsíců, ale zároveň si už plánujeme i ty nadcházející. Dáváme si mnohá předsevzetí, plánujeme nové cíle a začínáme přemýšlet už i o tom, jak strávíme tu prozatím nejlepší dovolenou s rodinou. Přinášíme proto několik horkých tipů podle průvodce Lonely Planet, které by v našem rodinném plánu na rok 2015 neměly chybět.

Málokteré hlavní město lze uspokojivě projít během jediného dne, a obvykle návštěvník v takové krátké době nestihne ani hlavní turistické atrakce a tipy. Máte-li jediný den na tak velkou metropoli, jakou je Londýn, rovnou takovou marnou honbu vzdejte. Smysluplnější je v takovém případě zaměřit se na menší oblast, ideálně takovou, která vyhovuje vašim zájmům. Londýn naštěstí díky své velikosti, historii a obrovskému množství památek a různých zajímavostí poskytuje návštěvníkovi mnoho příležitostí k seberealizaci.

Jméno velšské vesnice vypadá, jakoby se někdo omylem opřel o klávesnici u svého počítače. Ale vesnice Llanfairpwllgwyngyllgogerych wyrndrobwllllantysiliogogogoch opravdu existuje. Nachází se na severozápadě Walesu na ostrově Isle of Anglesey při cestě E 22 z přístavního Holyheadu do Bangoru.

Nejvyšší mrakodrap v Evropě měří 310 metrů. V Londýně jej ve čtvrtek 5. července 2012 otevřel princ Andrew, syn královny Alžběty II. a katarský premiér šajch Hamad bin Džasím bin Džabr Sání.

Skupina majitelů veteránů z klubu Skoda-Oldtimer IG se vypravila do jiho-západní Anglie, aby se během 10 dnů seznámila s pamětihodnostmi a krajinou Cornwallu. Účastníci pocházeli z Německa, Švýcarska a Česka.

V jasném dni jsou odlesky bělostných skalisek vidět až z Francie. Vysoké, bílé, křídové skaliska doverských útesů vítají každého, kdo na ostrovy připluje z Francie lodí. Západní skála se nazývá Shakespearův útes - tady se totiž "odehrálo" mnoho scén z tragédie Král Lear, dál na západ se z moře zdvíhají do výšky 170 metrů křídové skály mysu Beechy Head a dále pak majáky zdobená skaliska Seven Sisters.

Nejslavnější a nejfotografovanější londýnský most přes řeku Temže byl uveden do provozu roku 1894. Postaven je v novogotickém slohu a obě jeho části mostovky se otevřou za devadesát sekund. lodě tak mohou plout až do samého srdce Londýna. V roce 1987 byly obě věže, spojovací lávka mezi nimi i technické zařízení zvedající most zpřístupněny návštěvníkům. Ze spojovací lávky mezi věžemi je úžasný pohled na město.

Měděná socha Černého prince je jedním z nejobdivovanějších míst v Canterburské katedrále. Leží na hrobě staršího syna Eduarda III., který zemřel v roce 1376. Černý princ byl společně se svým otcem jednou z hlavních postav Stoleté války mezi Angličany a Francouzi. On to byl, kdo například v bitvě u Poitiers (1356) zajal francouzského krále Jana Dobrého. Když Eduard III. založil známý podvazkový řád, tvořily ho dvě skupiny po dvanácti rytířích. Jednu vedl sám král a druhou právě jeho syn Černý princ. Osobní statečnost udělala z Eduarda III. a jeho prvorozeného syna Černého prince národní hrdiny. Stačilo ale jen nějakých 15. let od časů jejich největších úspěchů a nemocný Černý princ musel opustit na nosítkách svůj trůn v Akvitánii a pomalu umíral, aby zemřel ještě dříve než jeho otec.

Tato nádherná bílá skaliska najdete poblíž osady Studland na vyhlášeném "Jurském" pobřeží jižní Anglie. Stezka ke skalám vede od parkoviště u South Beach a po asi 2 km se otevře nádherný pohled na skalní prsty tyčící z vody, zrovna tak jako na celý záliv a město Bournemouth ležící za ním.

Dominantou katedrály je "Bell Harry Tower" – centrální věž postavená pro zvon, který daroval tomuto svatostánku Jindřich z Eastry. Celých sto let to trvalo, než mohl být tento zvon v roce 1496 zavěšen do věže. Výsledek ovšem stojí za to nejen zvenčí, ale také vějířová klenba uvnitř věže je skvělým příkladem perpendikulárního stylu.

Samotné městečko je malebné hnízdo v hrabství Devon, ležící v údolí říčky Otter River, tedy Vydří řeky. Pár uliček klikatících se mezi dvěma pahorky nad řekou a nádherný farní kostel se starým hřbitovem. Na mapě ho najdete jen pár mil východně od města Exeter. Město bylo založeno v 11. století, v 16. století ho ovšem morová nákaza málem vymazala z mapy Anglie, v 17. století tu bylo sídlo velitelství Olivera Cromwella, v 18. století se tu narodil básník Samuel Coleridge a ve století dvacátém se město pod názvem Ottery St. Catchpole stalo imaginárním domovem rodiny Weasleyů z knížek o Harrym Potterovi. Historie shrnutá do jediné věty pochopitelně v mnohém pokulhává, a tak by se patřilo vyzvednout ještě alespoň úžasný farní kostel St. Mary´s, vystavěný jako replika katedrály v Exeteru a považovaný za jeden z dvacítky nejhezčích kostelů v Anglii. Byl dokončen r. 1342, na místě, kde již mnohem dřív stával jeho předchůdce. Ve městě dosud také stojí domek z roku 1609 a také několik domů vystavěných v georgiánském stylu, například King´s Arms Hotel, London Inn nebo Barclay´s Bank. Zachovala se rovněž budova bývalé textilní továrny z 18. století i s unikátní vodní nádrží zvanou Tumbling Weir, jež byla součástí pohonného systému pro továrnu. Nic z toho ovšem městečko neproslavilo tak, jako akce s hořícími sudy. Právě křivolaké uličky mezi všemi těmi domy se stanou jednou do roka, vždy 5. listopadu, svědkem i kulisou blázniviny zvané Tar Barrels.

Jediná kolonie v Evropě, "The Rock", je zámořským územím Spojeného království s rozlohou téměř 6,5 km čtverečných. Nachází se na jihu Pyrenejského poloostrova, dominuje jí 426 metrů vysoká vápencová Tarikova skála.

Jedna z největších prehistorických mohyl v Anglii. Kuželovitá mohyla jakoby s useknutou špičkou nedaleko řeky Kennet pochází z doby 2800 př. n. l. Průměr horní plochy komolého kužele je jen asi 30 metrů, ale leží ve výšce 40 m nad svým okolím a základna tohoto kužele pokrývá plochu dvou hektarů. Odhaduje se, že celý kopec obsahuje 328000 metrů krychlových materiálu sypaného po vodorovných vrstvách. Přitom se tu neobjevila žádná královská hrobka. Je to největší pravěký násyp, jeho význam se ale navzdory rozsáhlým vykopávkám nepodařilo objasnit.

Kamenná hrobka pod dlouhou mohylou se nachází asi 1 km od známějšího Silbury Hill. Jde o největší komorový hrob v Anglii. Majestátní vstup otvírá cestu do nitra hrobky se spoustou kamenných "místností". Hrob byl postaven přibližně kolem roku 3250 př. n. l. nejspíše jako obecní hřbitov. K tomuto účelu sloužil několik staletí, starší ostatky se postupně vždy odstranily a uvolnily tak místo novým.

Tento velký kamenný kultovní monument se nachází asi osm kilometrů severozápadně od Malborough a asi 25 kilometrů severně od Stonehenge. Kamenný kruh byl postaven přibližně v roce 2500 před naším letopočtem a byl pravděpodobně náboženským centrem. Byl nazýván chrámem keltských druidů, ale řadu kamenů které tvořily původně tuto stavbu zničili v 18. století pověrčiví vesničané. Hlavní kruhová stavba měla průměr 400 metrů a byla na ni použita stovka kamenů. Uvnitř pak byly další dva kruhy se vztyčenými kameny. Od vnějšího kruhu se pak táhly ještě dvě aleje s menhiry, každá 2300 metrů dlouhá. Celá lokalita je tak velká, že se dá jen nesnado představit jak to tu asi vypadalo. Nejnázorněji je to vidět v místním muzeu na nákresech a modelech.

Už se vám to stalo? Vystoupíte z letadla na obrovském letišti a po probdělé noci se vám z hlavy vykouřila přesně ta slovíčka, která nutně potřebujete. Pak je nejlepší mít s sebou alespoň minislovníček výrazů potřebných pro pohyb na letišti.

Ta podivuhodná stavba na břehu řeky Temže byla za dobu své tisícileté existence střídavě královským sídlem, vězením, pevností i ruinou. Věže a hradby londýnského Toweru jsou dnes turistickou atrakcí a ochraňují nejen královské korunovační klenoty, zbrojnici historických zbraní, ale také havrany. Ti bdí nad anglickým královstvím už od desátého století. Zhruba od té doby se totiž traduje legenda, že blaho Anglie záleží na tom, zda se havrani nerozhodnou jednou Tower opustit. A tak je zdejším ptákům řádně podstrojováno. Stará se o to "Pán havranů" - Raven Master, jeden beefeater - pestře oděný strážce Toweru, kterého poznáte hned podle viněty anglického ginu. Těch havranů je osm a aby se náhodou nerozhodli zdrhnout a ohrozit tak prosperitu celé Velké Británie, Pán havranů každému svému svěřenci raději přistřihuje jedno křídlo.

Nejdříve Labouristická vláda Gordona Browna zrušila plány na výstavbu 2,1 kilometru dlouhého tunelu pod Stonehenge. Kabinet přiměly ke zrušení kontroverzního projektu především náklady. Odhadovaná částka 540 milionů liber (přes 19,5 miliardy korun) se premiérovi a ministrům zdála neúměrně vysoká. Poté ovšem padla i varianta nové silnice a tak zůstane slavné mystické místo beze změny včetně ucpaných silnic v době letní turistické sezóny. Přeci jen se tu ale něco bude dít. Archeologové se letos poprvé od roku 1964 spustí k základům toho slavného kruhového monumentu. Chtějí definitivně stanovit, kdy přesně byly kameny postaveny a k čemu kultovní místo sloužilo. Toto slavné naleziště se skládá z velkých šedomodrých pískovcových kusů. Stáří některých jeho částí se odhaduje přibližně na pět tisíc let. Po té co archeologové zkoumající slavnou kamennou stavbu objevili nedaleko největší neolitickou vesnici, objevenou kdy ve Velké Británii, by se tak mohlo schylovat k dalším průlomovým objevům.

V mém článku ze dne 7.2. 2007 jsem se zmínil, že se na londýnském mezinárodním letišti Heathrow buduje nový terminál T 5. Ten byl v březnu 2008 dokončen a britská královna Alžběta II. ho dne 14.3. 2008 slavnostně otevřela. To byla sláva v největší volně stojící zastřešené budově Spojeného království s délkou 396 metrů, šířkou 176 a výškou 40 metrů. Nevydržela však dlouho. Na terminálu, který je vyhrazen pouze pro mezinárodní lety společnosti British Airways došlo po jeho otevření pro veřejnost dne 27.3. 2008 i později k mnoha nepříjemným zmatkům a následným problémům.

Nejkratší jméno v Evropě má norské městečko Å (čtěte ó) na Lofotech, na ostrově Moskenesoy. Naopak nejdelší název s 58 písmeny má malá vesnice v severozápadním Walesu.

Mezinárodní veřejné civilní letiště se nachází na západě Londýna v městské části Hillingdon 22 kilometrů od centra. Podle počtu odbavených cestujících je na prvním místě v Evropě (71,3 milionu v roce 2005) a třetím na světě za letišti Hartsfield-Jackson Atlanta International Airport (87,7 milionu v roce 2005) a O´Hare International Airport Chicago (81,4 milionu v roce 2005). Podle počtu odbavených zahraničních cestujících je dokonce na 1. místě na světě, protože odtud odlétá velké množství zahraničních a mezikontinentálních letů.

Channel Islands, jak se anglicky ostrovy nazývají, se nacházejí v Lamanšském průlivu nedaleko normandského pobřeží Francie u poloostrova Cotentin.

"Všechno, co se dá o nich dozvědět, je že tam stále ještě stojí", napsal o megalitických stavbách na Salisburské plošině Daniel Defoe. A vlastně dodnes o nich nevíme o mnoho víc. Proslulostí a záhadností se ale žádná z těchto staveb nevyrovná kamennému monumentu Stonehenge. Smysl a účel Stonehenge zůstává tajemstvím. Nevíme ani, kdo ho postavil a proč. Je zřejmé, že jeho stavitelé měli velmi dobré znalosti astronomie a geometrie. "Nejspíš jim pomáhal Newton nebo Einstein," komentoval jejich schopnosti astronom Sir Fred Hoyle.

"Zlomilo se kormidlo!" Výkřik kormidelníka nevěstí nic dobrého. Loď se zmítá na vlnách tak, že v celém jejím nitru to zlověstně praští a sténá. Lanoví drnčí ve větru a vlny jako hory pravidelně zaplavují palubu. "Spusťte kotvu!" řve kapitán ve snaze zastavit větrem unášený koráb. Při dalším náporu vichru se láme hlavní stěžeň a ohrožuje rovnováhu lodi. "Odřízněte ten stěžeň! Rychle!" ozývá se ze tmy. Stalo se. Vzápětí se ale kácí i přední stěžeň. Loď se v bouři houpe bezmocně jako ořechová skořápka a mohutné vlny ji nesou na skaliska. "Loď má trhlinu! V lodi je voda! Všichni k pumpám!" Výkřiky zní nocí a úzkost přehlušuje bouři. Všichni vědí, že loď je na tom špatně.

Nejznámější a největší z národních parků Velké Británie je Lake District - Jezerní distrikt. Za svůj název vděčí množství nádherných glaciálních jezer a je jedním z míst světa, kde by člověk nejraději zůstal navždy. Angličané mu říkají "malé Švýcarsko". Lake District leží na severozápadě Anglie v Jihoskotské vrchovině. Na mapě nalezneme spíše název Kumbrické hory (Cumbrian Mountains), avšak Lake District nebo jen "Lakes" je zde pojmem vžitým a nejpoužívanějším.

Severní Irsko neboli Ulster je u nás asi nejvíce spojováno s představou neklidné, rozhádané a životu nebezpečné země, jíž by se turistický návštěvník měl raději vyhnout. V létě roku 1998 se Severní Irsko skutečně opět dostalo na první stránky světového tisku, a to jednak v souvislosti s historickou mírovou dohodou zástupců protestantů a katolíků o budoucím uspořádání země, jednak kvůli závažným incidentům a násilí páchanému při tradičních červencových pochodech členů Oranžského řádu. 14. srpna 1998, druhý měsíc po uzavření mírové dohody, pak tragické události vyvrcholily zatím nejkrvavějším atentátem v městě Omagh, při němž zahynulo 28 lidí a 220 dalších bylo zraněno. Přesto bych chtěl zásadně korigovat představu Sevemího Irska jako divoké, nebezpečné nebo snad necivilizované země, která běžnému turistovi nemá co nabídnout. Opak je pravdou.

Nejvyšší hory britských ostrovů jsou ve Skotsku (Ben Nevis, 1343 m), ojedinělé tisícovky se zvedají i ve Walesu (Snowdon, 1085 m) a v Irsku (Carn Tuathail, 1041 m). Samotná Anglie je převážně nížinatá a slova o horské, natož vysokohorské turistice zde mohou na první pohled znít nevěrohodně. Přesto najdeme v Anglii jedno území, kde tomu tak není.

Pro Čechy, nepříliš zvyklé římským památkám, je velmi zajímavým zážitkem. Táhne se v délce 117 km mezi Irským mořem na západě a Severním mořem na východě, resp. mezi městy Carlisle a Newcastle-upon-Avon. Byla vybudována za pouhé čtyři roky v letech 120 až 124 našeho letopočtu.

Jsem v končině, která se jmenuje Skye čili Obloha. Ale nejsem v nebi, nýbrž na Hebridách, na velkém divném ostrově mezi ostrovy, na ostrově složeném z fjordů, rašeliny, skal a štítů. Sbírám barevné mušličky mezi oblázky modravými nebo plavými, a se zvláštní milostí nebes nalézám i trus divokého losa, jenž je dojnou krávou gaelských rusalek. Stráně mokvají jako napitá houba, vřes bruach mne chytá za nohy...

"Původně bylo město cílem mrzáků a nemocných, teď ale můžeme říci, že je to i město zdravých a místo, které pomáhá veselým a líným lidem provést tu nejhorší vraždu - zabít čas." Takto přísně charakterizoval lázně Bath ve své době Daniel Defoe.

"Ačkoli vypadá jako železná pavučina, určitě přetrvá věky," napsal o prvním železném mostu na světě dramatik a skladatel Charles Dibdin. A měl pravdu. Most přetrval do dneška a stále je zdrojem obdivu i údivu, tak jako ve chvíli, kdy byl dokončen.

Jedete-li do Skotska poprvé, připravte se na to, že tu mají vlastní bankovky, vlastní jazyk (i když s vámi budou mluvit anglicky), a kromě Lochnesky a dudáků v sukni i rockové kapely. Předpokládám, že cestujete z jihu, z Anglie, takže vaše první zastávky jsou Edinburgh a Glasgow, potom snad dál na severu Dundee a Aberdeen. Kam nejdřív?

Hudba je v Británii trochu jiná než u nás a samozřejmě, i hospody jsou tu jiné. Většinou jde o prostor velikosti českého obýváku, ale s nižším stropem, na zdech tapety, na zemi hustý plyšový koberec přitlučený plechovou páskou k prknům, dřevěné polstrované sedačky potažené kůží, dřevěné stoly a bar.

Jiné stránky v síti internet:

• Virtuální návštěva The National Gallery v Londýně.